Vstávej, starouši, už je den… Pane jo, Ty vypadáš. Copas dělal v noci? Ááááále,… to nestojí ani za… UÁÁÁÁÁCH!… řeč…
První přesun na startovní plochu, kteráž byla pro toto ráno určena na okraj golfového hřiště Slapy. A první disciplína fiesty s poetickým názvem „Hon na lišku, která neexistuje“. Mhmmm,… co si pod tím představit?…
Prostě „Teta Marta“ odstartuje jako první a vítězem bude ten, kdo přistane nejdále od ní. Prostě čára naopak. Totální zvrat náboje protonu. Zvítězí nejpomalejší. Nejnepřesnější… Nejnešikovnější…
Čistě hypoteticky…
Ááááj,… nejsou síly na hluboké myšlenky…
Vezměmež to čistě z pohledu fotografa. A ten byl naprosto že-ny-jál-ní! Východ slunce, ranní mlha, spousta barevných bublin,… golfový míčky, co se jich jen do kapes vešlo…
A hlavně spousta srandy a dobré nálady, což k fiestě neodmyslitelně patří…
Jó,… chybělo mi to…
Bublináři všech zemí, zatopte a spojte se!…
A nedotýkejte se zadkem elektrického ohradníku…
Fotogalerie… (Pytlák)
Fotogalerie… (Karel)
Fotogalerie… (Tomáš)
Po návratu z golfiště a stažení fotek jsem se chvíli potácel na hranici mezi bytím a nebytím. Nepopírám, celou noc vzhůru u ohniště, to už jsem pár let nezažil. Nicméně nakonec jsem odpad až odpoledne. Na dlouho? Nevím. Veškeré zprávy dorazivší z blízkého i vzdáleného okolí považuji za účelovky a fejkňůs. Kampááááň!!!
Navečír si s námi začalo hrát počasí. Ne, nepršelo. Bylo hezky a teplo. Ale bublináři jsou především závislí na tom, jestli a jak moc fouce/nefouce. A to byl problém…
Mno, stručně řečeno, někdo letěl, někdo ne. Někdo dokonce… co?… Jakože CO??? Běžel??? Pod balónem?… Smooth operátóóór…
To je ale mazec. Nafoukneš si bublinu, pověsíš se pod ní se sedačkou, bombu na zádech a si přeskakuješ přes pole, louky, les…
Olin letěl tentokrát s Hrochem. A Komtesou z Mokrovrat. Mno a z toho mu plynul jistý full servis, včetně stylového polštářku a svezení s hasičema druhej den…
