I páteční večerní let ovlivnily silné větry. No, já vám řikal, nejezte tu kukuřici…
Prostě to při zemi moc foukalo a to nebylo moc bezpečný. Přeci jen, tolik bublin pohromadě…
Ne, ne,… z toho žádná disciplína nebude tentokrát. Maximálně trocha polítání pro radost a i tak to bude na knop, než padne večer. Noční let na balónu může bejt sice zábava, ale…
Na druhou stranu, kdy naposledy honily naše stíhačky balón, žejo? To snad naposledy ještě Žatečáci, kdys v padesátkách…
Beze srandy. Čekalo se dlouho. Mnoho měřících balónků bylo vypuštěno, mnoho čísel zapsáno a přepočítáno. Než se nakonec přeci jenom pár bublin ku nebi vzneslo…
Největší radost z toho mělo asi psisko, pobíhající nadšeně s ohlušujícím štěkotem od jednoho koše ke druhýmu, podle toho, kdo zrovna testoval hořáky…
A Olin, samozřejmě, protože šel do vzduchu znovu, tentokráte s modro-oranžovým balónem z Kubátovic stáje…
Nakonec se vznesl i Bzuk a to pro nás znamenalo jediné. Nasednout a pronásledovat. A pomoc, až někde přistane. Kdekoliv, kdo ví? Lítání v balónu je totiž jako život. Nikdy nevíš, kdy se narodíš a odstartuješ, nikdy nevíš, kdy a kde přistaneš…
No a když je to zrovna na louce, kam se nedá vjet autem? Najde se cesta, aby se dalo…
Fotogalerie… (Pytlák)
Fotogalerie… (Filip Lančarič)
