Páteční dvojí návštěvu chotilského muzea vzduchoplavby, pokud vážení dovolí, nechám si pro papírový článek ve Flying Revue…
Pokud nedovolí, maj smůlu…
Takže jen pár fotek a hurá na sobotu…
A ta bude poměrně jednoduchá. Budíček klasicky na pátou, abychom byli v půl na šest ready, podle toho, jaká bude predikce větrů, případně abychom se na šestou dokázali přemístit k finálnímu briefingu na startovní louku…
Mno… Nebylo to potřeba, bohužel. Nízké mraky, foukalo a za chvilku začalo i lehce pršet. Je to passé…
Nezbývá, než se buď opět zachumlat do spacáku/deky/peřin a pokračovat v činnosti libé bohu, nebo si uvařit ranní škopek kávy a pustit se třeba do fotografií…
OK, nelétalo se. Ale… Náplast na smutek z uzemnění v podobě vynikající koprovky u Zelího v Jablonné byla tuze milá…
No ale,… ještě pár takových návštěv a za chvilku, aby na mě vzali šestimístný koš…
Završením programu Májové fiesty bylo dostihové odpoledne. Velká živohošťská steeplechase… A k tomu sýrová žranice, nazvaná odborně soirée…
Počkej, kde? Dyk tam nikde neni žádné závodiště. A ve slovníku se o žranici taky nic neříká…
Ale jo, jen se neboj…
Pod přístřeškem na pozemku rekreačního střediska ve Staré Živohošti rozestavěly se (samy) lavice a stoly tak, aby se vešla celá banda bublinářů a hlavně, aby se na stoly vešla celá hromada sýrů a dobrot, co jich jen kdo přinesl. Na vedlejším trávníku vyrostly dostihové překážky a začla zábava…
A že jsou bublináři cháska vtipná a hlavně si každý dokáže udělat srandu i sám ze sebe, začalo se fakt závodit. Každý vyfasoval koníka na tyči dle vlastního výběru a absolvoval trať na čas. A taky na umělecký dojem, i když ten se, bohužel, nepočítal…
A kdyby jo, těžko by bylo vybírat vítěze. I když za mě osobně (a Olin to odsouhlasil) to vyhrála Hannah na Harapesovi… Harapsu… Možná Harapsovi, nevím, bylo to v angličtině…
Ve dvojspřežích jasně Richard s Karlem na klisnách Pepině a Pipině…
Dětskou soutěž, přiznávám, nevím, to jsem nestih zaregistrovat…
Ale nakonec i pro nás byla jedna kategorie vyhlášena – závod pro jezdce na koni s tygrem, poháněným psem. Ale pojali jsme to exhibičně. Náš kůň Záprtek beztak už neni žádný mladík…
No a pak se rozdaly ceny, za dostih i za bublinování. Poděkovalo se všem, kterým se poděkovat mělo, bašta, večeře, autogramiády…
A bylo po všem. Prezident Okolopražské bublinářské federace prohlásil letošní Fiestu za ukončenou…
Bylo mi z toho smutno, dlužno dodat. Jako vždy, když něco podobného končí. Když se zas člověk dostane do stavu, že ty fajn lidi pravděpodobně uvidí až za rok. Naposledy jsme poseděli pod hvězdama, vedli rozumné hovory, například o bakteriích, ochutnávali bylinné thé…
Není nad to projít se temnou nocí. Kudy? Nevím, to je jedno. Třeba obkroužit Kočičák. Jednou, podruhé, potřetí…
Já tu silnici najdu!…
Bublinám zdar a věčná sláva!…
