Jdu si takhle podél Vltavy, blížíc se k Pražským Benátkám,… na Křížovnickém ostrově právě přistává nádherná volavka, ve vodě se mrcasí hejno kachňat, sledovaných starostlivou a ostražitou mamkou, pode mnou v přístavišti Nepomuk bručí motory lodí…
Bručení sílí,… ne, to nejsou lodě. To jsou vrtulníky. Možná i helikoptéry!…
Čirou náhodou mám ale na krku foťák a v ruce zapnutý mobil, kde sleduji stránku ADS-B, takže vím, že se blíží tři armádní stoje, které mají dnes krátce po oficiálním zahájení předvést dynamickou ukázkou výsadku na vodní hladinu další představení Armády ČR pro veřejnost. Letos věnované, jak jinak, oslavám 80 let od konce druhé světové války…
Ukázku jsem bohužel nestihl, na druhou stranu, vidět Venom, Sokol a Mi-171 nízko nad Vltavou s Hradčany a Karlovým mostem na pozadí, to vůbec není k zahození…
Na Náplavce i na Hořejším nábřeží shromáždila se technika moderní i historická, zastoupena byla většina složek AČR. Ukázka střídala ukázku, reprodukovaný hudební doprovod střídala i muzika živá v podání Vojenské hudby Olomouc. Během pár minut oba vltavské břehy obsadily stovky lidí. Ve velkém počtu hlavně dětí, od nejmenších, po téměř dospěláky…
Téměř pod pilíři železničního mostu, na místě pro takový stroj vpravdě netradičním, vévodil všemu spitfire z Jihlavy. Ano, přesně ten, jímž jsme se před pár dny kochali na improvizovaném letišti na Černém mostě. A u něj nemohl chybět Saša Sadecký, tradičně v uniformě pilota RAF…
Nemohu si pomoci, ty ladné křivky a vzhled ušlechtilého plnokrevníka, to prostě musí vzít za srdce…
Tedy,… myslím toho spitfira… Ve srovnání s brutální silou a zastrašujícím vzhledem těžké techniky. Čímž ale nechci říci, že by Titus, Kajman, Pandur nebo na druhém břehu Dana, ostatní speciální technika lékařů, chemiků, ženistů a dalších armádních specialistů, ponton, čluny a tak dál, nevypadaly parádně…
Druhá akce v podání letců měla se konat až v půl třetí. Počkám na ní? Nebo pojedu domů…
Nebylo to těžké rozhodování. Poseděl jsem chvilku nad sklenkou smoothie na palubě někdejšího kolesového parníku Děvín a poté, navnaděn telefonátem od Vendy Pihery, se přesunul do naší oblíbené kavárny Ad Astra. Přeci jen byl čas na oběd a lahodnou kávu, navíc v příjemném prostředí…
Druhou část našeho odpoledne s vojáky na březích vltavských jsme tudíž strávili společně. Prohlédli jsme si s Olinem celou Náplavku a opět potkali pár známých, tedy jsme si mohli najít chvilku i na krátký rozhovor. Přívozem přepluli jsme na opačnou stranu Velké řeky, bychom pečlivě zrekognoskovali dění i tam…
Až pak, na druhý průlet armádního vrtulníku rozdělili jsme se a zaujali dva fotoposty, aby bylo záběrů více a z různých úhlů. Zatímco pak Venda fotil ze strany smíchovské, my zaujali pozici na Železničním mostě kousek nad spitfirem. A musím říci, že sledovat Sokola a mistrovstvní jeho pilotů těsně nad hladinou z obou stran bylo prostě,… mhmmm MŇAM!!!
