Kdybych byl fňukna, popláču si,… proč nemůže mít den 28 hodin? Proč se nemohu naskenovat a být na více místech najednou?…
Inu, tož tak na světě…
Navnaděni úžasným setkáním se studenty a pedagogy z Odolena Vody, kde jsme alespoň na dopoledne mohli být účastni skvělé akce s názvem Odolský Albatros (modelářská výstava a soutěž, prohlídka dílen a učeben SŠLVT, technika, simulátory atd.), přesunuli jsme se v poledne na letiště u Dělouše (modří vědí…). Zde již od rána božího probíhala další ze skvělých (nejen) leteckých událostí tohoto horkého víkendu…
Letišťátko v podhůří Krušných vrcholků hrálo tentokrát všemi barvami. Červenou, modrou a žlutou především, neb se tu dnes prezentovaly složky IZS Ústeckého kraje. Záchranáři, policisté, hasiči, spolu s nimi samozřejmě i vojáci…
A jak je tradicí v těchto končinách, akce přilákala velké množství malých i velkých návštěvníků, pro něž byla připravena spousta pozemních i leteckých ukázek. Seskoky, slaňování, vyprošťování z vraku vozidla, hašení požáru, zásah záchranářského vrtulníku (a jako vždy i ostrý start, neboť Barča, Královna ústeckého nebe, je ve službě 24/7…), práce psovodů (výcvik, zadržení „pašíka“…), jízdní policie…
Vystavenou techniku si samozřejmě každý mohl prohlédnout zvenčí i zevnitř. Sednout si za řídítka nebo volant, vyzkoušet si části výstroje, práci s ní, popovídat si v některém z desítek stanů a stanovišť, zeptat se, zasoutěžit si…
Zadovádět si pod chladivou sprchou přímo z hasičské cisterny nebo v chomáčích pěny…
A setkat se s přáteli. S Májou, Terezkou, Danem, Prokopem (když zrovna měl chvilku mezi komentováním jednotlivých ukázek…)
Jen to v tom horku bylo pěkně náročné. Až nám z toho usnul tygr…
