Historie firmy Orličan je dlouhá, stejně, jako tomu je u mnoha československých a českých továren na letadla, které vznikly nedlouho po počátku minulého století. A stejně tak chvílemi i divoká, ale o tom se bude jednou psát jinde, třeba v knihách. Každopádně nepřijmout nabídku na možnost návštěvy, to by byl hřích…
Takže budíček na hodně brzo, chytit na Hlaváku šnelcuk a spolu s Kájou, Přemkem, Vaškem a Olinem hurá na Vysočinu. Navíc v císařským kupé, kde se člověku dostane i hluboké poklony, omluvy a odškodnění za to, že nejde wifi a nejde tam zásuvka…
Mhmmm,… to zkusím požadovat potrati Milovice – Vysočany, třeba to taky klouzne…
Když jsem to hledal na mapě, trošku jsem se cítil zmaten. Čekal bych u továrny na letadla i tovární letiště…
Stejně tak bych v krásné staré budově, jejíž tvary jsou mi tolik povědomé z mnoha podobných u nás v Krkonoších, očekával spíš textilku…
Ale… Jsme národ šikovný, dovedeme si poradit… A překvapit!…
A vyrobit krásné a šikovné letadlo, vyřezat, svařit, upéct, smontovat, nalakovat, obrousit, nalakovat,… obrousit,… nalakovat… Od toho nejmenšího kousku až po hotový výrobek…
A je vcelku jedno, jestli se pohybuje na zemi po trávě na kolečkách, nebo pluje po vodě na plovácích. Jestli motor má nebo ladně tančí neseno toliko větrnými proudy. Jestli posádka sedí uvnitř, nebo jej řídí na dálku vysílačkou…
Prostě umíme. Respektive v Orličanu umí!…
A když pak na letišti člověk prochází hangár a sleduje ty ladné tvary, naleštěné trupy, blýskající se motory, moderní interiér. Či pak má možnost usednout do Eagla, slyšet příjemné brumlání motoru a vznášet se nad krásnou, konečně zase trochu barevnou jarní krajinou…
… je hrd a pyšen, co naši lidi dokážou…
Díky, kamarádi!…
