Když hovoří ústa má, tvá ústa mlčí…
Ty klacku jeden!…
Ne, ne, není to vzpomínka na nádherné filmy o náčelníkovi Apačů a jeho bílém bratru…
Ale zaslechnout je na začátku exkurze kdekoliv značí, že…
Nicméně, kdo by v slavném plzeňském pivovaru zlobil?…
Po skončení hlavní části grémia, kdy se nám podařilo vše důležité projednat, tedy nezbylo nic zásadního na další den, přesunuli jsme se tramvají (kolegové z Dálného východu šalinou) k hlavní bráně do proslulého plzeňského pivovaru. Do místa, které dalo světu nápoj, vzniklý spojením jedinečné místní vody, naklíčených ječmenných semínek, žateckého chmele červeňáku, stále hladových kvasinek,… čistě přírodních chemických procesů, probíhajících postupně v měděných kotlech a dřevěných (postupem času i nerezových) sudech a kádích… Až po typické skleněné korbele s uchem, orosené, s čepicí smetanové pěny na vrchu…
Pronikli jsme až k samotným počátkům vaření piva na Plzeňsku. K sjednocení místních pivovarníků do jednoho velkého sdružení, které dalo vzniknout prvnímu pivovaru na světě, vyrábějícímu spodně kvašený světlý ležák, jenž byl inspirací pro víc než dvě třetiny piv, vyráběných dnes po celém světě. Seznámili jsme se s celou cestou malého semínka až do typické zelené láhve se světoznámým logem. A následovali jej přes rozlehlé sály s mohutnými zářícími nádobami až do podzemí, které zabírá neuvěřitelných 40 kilometrů pod západočeskou metropolí…
A na závěr ochutnali…
Přímo z obrovského dřevěného sudu…
Od pana sládka, „kterej to pivo ouplně hejčká“…
Jen tedy,… tolik zajímavých leteckých historek, co zaznělo ve sklepích nad douškem lahodného moku, tady asi nikdy niko nezažil…
