Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi, kdo je v zemi zdejší nejkrásnější?…
Hm,… nebo radši ne. Víš co? Pověz, kde na světě se každoročně sejde několik desítek bláznů, co si vlezou do koše na prádlo, obložej se hořlavinou a nad hlavu zavěsí šnuptychl. A dokážou si ze sebe udělat srandu takovou, že se tomu člověk směje ještě týden. Nebo volá Chocholouška, když neví, o co jde…
Sněhurka, Tvá dcera, stejně jako včera…
A na Chotilsku na Májovce, troubo…
A proto jsme už vloni na začátku května zjišťovali termín fiesty letošní, abychom na ní nechyběli…
Povedlo se, i když jsme dorazili až v pátek odpoledne. Hlavně, vůbec jsme dorazili. Poruchy Ivošových přibližovadel už se pomalu také zařadily do tradic Májové fiesty…
Děsím se toho, až si fakticky pořídí tu vejtřasku…
Dojeli jsme tak akorát na čas, abychom se stihli se všemi přivítat a vybalit si. Přehodit se do v horku příjemnějšího oděvu a vydali se lehkým krokem na chotilskou louku, odkud se startoval páteční podvečerní let, nazvaný Němý Bobeš (pro kolegy ze zahraničí: Dump Bobesh, Stumm Bobsch či Nehovoriaci Boban Rišo…), jehož účelem bylo zamezit komunikaci posádek s doprovodem a hledej, šmudlo…
Bublin sešlo se patnáct. Počasí bylo idelální. Po brífingu začalo se nafukovat, prskat ohně a postupně se začaly balóny odlepovat od země, aby zakrátko zmizely nízko nad lesem, či vyšplhaly až do závratných výšin, kousek pod letovou hladinu Třistaosmdesátek, Jumbů a Stratolifterů, křižujících usilovně oblohu…
Pro nás to mělo trošku zvláštní pracovní nádech, neb po předchozí domluvě přijela i Hanka Loskot, aby natočila pár rozhovorů pro podcast Heroes on Air (pořad, známý v kuloárech spíše jako Větry hrdinů…)
Naštěstí se do fotografování zapojil i Skřítek, tedy jsme zvládli i víc věcí najednou…
I se po odletu vecpat do Hrochovic auta a pronásledovat posádku podvečerním smrákáním až kajsi ku Křepenicům, bychom pomohli s balením a vyzvedli posádku. Pak cestou ještě Skřítka a hurá na večeři, s cestou osvícenou nádherným Psím wokem v ouplni...
Fotogalerie – Pytlák a Štěpka…
