Sedět po nedospalý noční do jedný ráno nad fotkama, to nebyl zrovna dobrej nápad. Zejména s přihlédnutím k tomu, že budíček byl Skřítkem nastaven na 4:20, protože brífing na louce u Sedlčan v půl na šest…
Ouk, budu asi trochu mžourat, doveďte mě do auta…
Alenko, Ty máš fousy? Jo aha, to je Mára…
Sedlčany na dohled, slunko ještě lehce pod obzorem, kosa jak na Jizerce uprostřed léta a krásně orosená louka. Boží! Pár kroků a boty byly durch. A záblo to. Jááááj, to to záblo! K tomu to sluníčko,… to zas budu večer nahoře černej, dole modrej, jak Černouch z Černobylu…
Ale za ten zážitek a krásný fotky to je přijatelná oběť. Ono se ty oudové nějako rozehřejou…
Tentokráte dělal jsem doprovod Márovi, k němuž bylať do koše podloudně vylákána Štěpka. Statečné to děvče zatím ještě z Milovic a Prahy. Teď a nebo nikdy! A už byla na palubě, stoupajíc polehoučku nad ranní krajinu středočeskou. Nad ty vesničky, krásný, střediskový…
S ohledem na fujavici nahoře, dosahující místy až závratný tříkilometrový rychlosti, usoudili jsme s Kačkou, že není nutno někam spěchat. Pohoda, pokec s Žížalou, kafe v Sedlčanech na návsi, skouknout poslední díl Polabí…
Jo, ještě jsou nahoře, teprve nad rybníkem. Dej tam ještě jeden díl…
Naše stíhací jízdy, vylepšená málem o pád fotografa do rybníka, skončila o dvě vesnice, deset polí, krtčí hromádku a dva remízky vedle. Posádce došel plyn a sušenky…
No jo, ale vidět to šťastný děcko, odpoutavší se právě od přitažlivosti matičky Země, i když jen na hodinku, to nezaplatíš…
Oheň, fuk, hlínu a šampíčko ve vlasech a za krkem taky ne. Viď, panno Markýzo ze Chlumu?
