Skřítek musel odpoledne domů, bohužel. Na duši jí to sice hlodalo, to bylo vidět. Ale jet odsud brzo ráno tak, aby se stihla otočit doma před prací,… uf,… to by bylo moc kách. Nj, nedá se svítit, ale jsem tuze rád, že tu byla a trochu si něco užila. A možná našla pár novejch známejch…
Ještě jsme zašli kouknout do muzea, než definitivně zanikne, nostalgicky prošli starý fotky a plánky, kresby, historikálie,… nádherný exponáty, který nikde na světě nenajdeš… Škoda, velkovesnice Chotilsko si dobrovolně likviduje světovej unikát…
Navečír se jelo opět na Sedlčany. Ale vypadalo to aspoň, že začne foukat trochu víc než ráno. Že by tentokrát přeletěli i řeku? V podvečerním prudkým slunci na vypečený louce se sešlo spoustu diváctva, který ráno ještě mohutně vyspávalo. Dokonce jsem mezi nima objevil známou tvář. Cywe, ten svět je malej! Příjemný překvapení ale…
Bubliny odstartovaly a my se s Márou a Amálkou (z Kladna, mueheheheh…) vydali na pronásledování. A taky na vyhledávání zajímavejch míst na focení. Protože přelet přes Velkou řeku dával slibovat, že se určitě někdo v zátočině kousek od mostu pokusí zase surfovat, jako v pátek ráno…
Jop, jedno místečko jsme fakt našli. A dokonce nám bubliny zamířily přímo nad hlavu. Až na vodu ale nikdo nešel…
Přistání se tentokráte odehrálo u Mokrska na Dlouhým poli…
Hodně dlouhým…
Navíc tam přistálo bublin povícero. A zatímco jsme je hromadně balili a nakládali do vozejků, Puňťa se plynule složil k horám na obzoru a šel do hajan…
A my zamířili do Živohoště na veču a večerní posezení…
Trošek jsem u toho usínal, chvilko mi trvalo se probrat. Ale, se není co divit. Byl to skutečně náročnej den…
Navíc poslední. Další fiesta byla u konce. Velice povedená, sami bublináři potvrdili, že snad takovou ještě nezažili. Tak jen si teď budem přát, aby to napřesrok vyšlo minimálně stejně tak..
Ali, nevíš, co bude za téma?…
