Jarní setkání pilotů na letišti v Kejžlici není letecký den. Monstrakce a komerce. Je především o létání pro radost. A o setkáních s kamarády. I tak se na pokaždé na travnatý plácek pod hradem Lipnicí sletí několik desítek různých aparátů a pilotů. Sejdou se lidé z blízkého i dalekého okolí. Srnky, tygři i další havěť…
Aby si užili krásný den v přátelské atmosféře…
Aby se pokochali krásou strojů a zaposlouchali se do andělského zpěvu motorů…
Pobavili se…
Šťastlivci se třeba i proletěli a zakusili aspoň na pár minut pocity ptáků a pohled na svět shora od mraků…
I teď v sobotu tomu tak bylo a my byli u toho. Užili si atmosféru vpravdě rodinnou a přátelskou…
Nebesa neztichla snad ani na minutu (až na drobné plánované výjimky), což bylo zajímavé pozorovat zejména při přiblížení se k letišti. Letadlo na devíti hodinách. Na jedné hodině pod náma. Na třech na úrovni. Dalších několik strojů na vyčkávací…
A vadilo někomu, že neproletěla žádná stíhačka? Velký dopravák? Nezamotal nám hlavy akrobatický speciál? Ani trochu…
„Best of“ čistě z mého osobního pohledu? Ehm,… všechno přeci… Pětice Zlínů, honící se na nebi v sevřené formaci. Ukázka trojice Babymustangů ve společnosti Babyjaka, imitující vzdušné souboje druhoválečné. Několikero vírníků, kapslí s vrtulí na zadnici a rotujícím křídlem nad hlavou. Hejno Špačounů i desítky ultralightů všech typů. Trempík, vůbec nejstarší letadlo na ploše. Historická vojenská technika…
Fotografové, soutěžící v tom, kdo nejvíc nejlépe ulehne do trávy…
I ta tradiční srnka se nakonec ukázala. I když podezírám nejmenovaného Vaška, že ji přivezl autem a vypustil záměrně, aby ji mohl vyfotit…
Prostě krásně strávený den. A kdo nedojel, ten to pro… Prohloupil…
Tak zase na podzim?…
