V pořadí čtvrté posezení s dětmi z hloubětínské ZŠ Elektra v Městské knihovně Praha 9 přineslo nám velké překvapení. A příjemné…
Když se vrátím daleko do minulého tisíciletí a vzpomenu si na to, co jsem se učil a znal ve druhé třídě základky, a srovnám to s nimi, přijdu si trochu…
Ehm,… méněcenný?…
No,… ono to asi ani nejde jinak, když se na dotaz „proč si myslíte, že letadla létají“ zvedne les rukou a začnou padat poměrně fundované odpovědi o motorech, vztlaku, klapkách, rychlosti…
Uf! Probudím se a bude to jen zajímavý sen? Nikolivěk. Tyhle děcka jsou prostě děsně chytrý!
Dalo by se říci, že to nejlepší nakonec. Z toho dvouhodinového posezení odnesli jsme si tudíž poučení nakonec spíš my. Bylo to prostě neuvěřitelné…
A jako tradičně, završili jsme jej stavbou vlaštovek, jejich výzdobou a závody. Komu doletí nejdál od domu. Komu nejdál od okna (a ano, může se lišit!). Která zůstane ve vzduchu nejdéle a která je nejhezčí. Která zvládla nejlepší akrobatický kousek…
I na dva hromadné starty došlo. A nikdo neodešel s prázdnou. A všichni odcházeli s úsměvem…
Krásný to den…
