Letošní Den otevřených dveří na 22. základně vrtulníkového letectva Náměšť nad Oslavou negativně poznamenalo špatné počasí. Od rána božího mraky ležely skoro až na zemi a hydrometeority z nebe padaly v různé intenzitě i velikostech. Špatný začátek, když se člověk někam vydá poprvé. Ale odradit jsme se nenechali…
A odměna za odvahu a vytrvalost pro nás i zhruba 10 tisíc dalších diváků byla více než sladká…
Prošli jsme si letiště krážem kříž, detailně prozkoumali vystavenou techniku létací i pozemní, shlédli dynamické ukázky psovodů, vězeňské služby, 225. letky bojové podpory, zaposlouchali se do vystoupení Vojenské hudby Olomouc…
… a po přivítání velitelem základny brig. gen. Ing. Petrem Slívou mohli se konečně kochat leteckými vystoupeními…
Výhoda je, že zde předváděné ptactvo plechové, ať už s rotorem nad hlavou, či poháněné vrtulí nebo proudovým motorem, oplývá dostatečnými výkony na to, aby se nějakými drobnými rozmary počasí nemuselo až tak moc zabývat. To jen my museli hledat mezi kapkami deště a občas otřít sklíčko objektivu, spolknout peprné slovíčko, když stružka studené vody zatekla za krk…
Po zahajovacím průletů hotovostní dvojice gripenů, následovala jedna ukázka za druhou. Postupně se při průletech, akrobatických i bojových ukázkách představily vrtulníky VzS AČR Mi-171, Viper a Venom, slovenský Blackhawk i španělský Tiger. K vrtulníkům vojenským přidali se i kluci Podolští s hbitými MD-500, a to při letové ukázce i celodenním vyvážení návštěvníků na vyhlídkové lety. A také neposedný Enstrom En-480 z pardubického CLV…
Dodo a Dudu přiletěli až z nedaleké Žiliny na krásném nablýskaném Delfínu, aby jej předvedli v celé kráse. Ladně, s doprovodem typického hvízdavého zvuku motoru, v oblacích i těsně nad zemí,… oko i srdce zaplesalo, mnozí zavzpomínali s nostalgií na svoji leteckou kariéru…
Do vzduchu vznesla se i trojice bitevníků L-159, následně v několika průletech křižující potemnělou oblohu. Stejně tak, jako několik obřích RC modelů, které však při pohledu na nebe byly za letu prakticky k nerozeznání od svých velkých kamarádů…
Překvapením na závěr byl průlet vládního Airbusu A-319 ze Kbel. Kde se vzal, tu se vzal, prohnal se téměř neslyšně nízko nad zemí, na chvilku zalitý několika paprsky slunce, které se přeci jen stihlo skrz temné nebe…
Vydrželi jsme až do konce. Byl to chvílemi souboj s živly i psychikou, s mokrým oblečením i vlhkostí v botách. S povděkem kvituji rozhodnutí obléknout dlouhé gatě a bundu, hrdinství stranou. Ani cesta domů nebyla nakonec jednoduchá, o což se pro změnu postaraly Čé Dé (pro tentokrát nikoliv České dráhy ale Čekej dlouho…). Nicméně domů dorazili jsme ještě v sobotu, o pár minut…
Krásný den letecký. Spousta zážitků, spousta nádherného létání, plno kamarádů, z nichž s mnohými neviděli jsme se pěkně dlouho…
Ne, ne, ani příště nás počasí a vzdálenost neodradí. To by byl hřích, nechat si to ujít…
