Ano, mám to štěstí, že mohu pravdivost tohoto přísloví potvrdit vlastní zkušeností…
10. a 11. dubna t. r. jsem byl účastníkem jednání Grémia Svazu v Plzni. Shodou náhod jsem druhý den ztratil mobilní telefon a zjistil jsem to až v autě cestou domů do Liberce. Protože jsem tušil, kde mi mohl s největší pravděpodobností vypadnout z kapsy, vrátil jsem se zpět. Nebudu popisovat celou anabázi, která ale nakonec byla z kategorie „to nevymyslíš!“
A konečný výsledek – nalezený mobil jsem si nakonec odvezl domů!
Proč tedy o příhodě píši? Protože chci alespoň touto cestou veřejně poděkovat všem přátelům, kterých bylo, jak jsem později zjistil, daleko víc, než se mi podařilo při hledání po uvedeném návratu do města najít a kontaktovat. Nemůžu jmenovat, protože bych mohl někoho zapomenout, a to by si nezasloužil žádný z nich, přesto největší zásluha patří Ivetce Irvingové a Pepovi Pytlákovi…
Veřejně tedy děkuji všem ostatním účastníkům honu na tu ztracenou placatou věc a až s dojemným pocitem se přiznávám k pocitu štěstí, že mohu Vás všechny považovat za své přátele a kamarády!
Ostatně u letectva, pokud se pamatuji, to nebylo nikdy jinak!
Děkuji, přátelé, kamarádi a kamarádky!
S úctou Vašek Kořínek z Liberce
