Kdo jsi, člověče, že se opovažuješ kritizovat?
Jsem člověk, mám na to svaté právo…
Svaté právo má jen Bůh a maminka…
Ale já mám dilema…
Byla to Pouť nebo Airshow? A není to jedno? Každopádně to byl zlom. Že a proč se tradiční letecká událost, asi největší a nejznámější v ČR, konala právě na letišti v Hradci Králové, jest známo. A že každá změna přináší spoustu problémů především pro organizátory, o tom není třeba pochybovat…
A nebylo jich málo. Ale ono je to snadné, jen ukázat prstem a zanadávat si… Fůůůůj!
Támhle neteče voda. Přetékají záchody. Pálí sluníčko a fouce vítr…
Tak ukaž, jak to uděláš líp…
A stejně to byl úžasný víkend. Náročný, o tom žádná. Ale úžasný…
A důvodů pro to je hned několik…
Jako vždy (a s přibývajícími roky víc a více) především ta setkání se spoustou přátel z celé republiky i jejího okolí. S kamarády letci, s fotografy, kávéháčkaři, příznivci aparátů těžších vzduchu, simulanty ze simulátorů, stánkaři, příslušníky složek (všech). A hlavně dětmi, usmívajícími se, neposkvrněnými politikou, nadšenými, šikovnými…
A možnost se všemi prohodit alespoň pár slov, společně se zasmát, pokochat se děním vůkol…
A že nám jich za ten víkend přes stánek prošlo!…
Vernisáže, premiéry, ocenění a další slavnostní slavné událostě (dle vzoru „motýle“). Zažili jsme jich za ty dva dny několik. Ať už slavnostní předání certifikátu zkušeného virtuálního luftpiráta (CZVL), ocenění leteckému borci, předání cen za soutěže, vyhlášené organizátory, či premiérové seznámení čtenářstva s novými zajímavými knížkami…
Totiž, být u toho, kdy dvě desítky bývalých příslušníků československého letectva křtí a podepisuje knížku o události a leteckém výkonu, který nemá (a nebude mít) ve světě obdoby, to je čest i zážitek. Pominu-li fakt, že je vůbec úžasné, když se tolik stále mladých machrů sejde najednou na takovém místě, v mnohých případech po dlouhých letech…
A vidět Dana v zářivě bílé uniformě, držet v ruce jeho nový výtvor o Čechoslovácích v Pacifiku, zúčastnit se slavnostního křtu i jej pak navštívit a shlédnout expozici věnovanou našim národním hrdinům za války u RAF a US NAVY. I když po dlouhém hledání toho nejvzdálenějšího ÚLu, obkroužení několika plotů, minutí kadibudek, jež bylo bez jakékoliv navigace nutné k tomu, aby se zvídavý našinec až zezadu z té nejodstrčenější strany do útrob tohoto zodolněného úkrytu vůbec dostal… (A není to málo, Antone Pavloviči?)
No a v neposlední řadě letadla a létání jako takové. Celovíkendový rej strojů, pokrývajících celou historii letectví. Od Blériota, svázaného z latěk, potaženého plátnem a poháněného vrtulí, přes vrtulníky, akrobatické stroje motající se v modrém nebi tak, až se z toho lidem na zemi zatočí hlava, starý dvouplošník s tančícími děvčaty na křídlech, sportovní i cvičná letadla, ladně plující nad hlavou, prvoválečné vrány a plnotučné válečné ptactvo, až po moderní stíhačky, burácející po obloze s dlouhým plamenným ohonem za zádí…
Mimochodem, konečně zase něco, co je pořádně slyšet…
A když se chvíli nelétá? (A není to bez důvodu…) Stane se. Aspoň je čas si prohlédnout vše na zemi, nafotit, sednout si do stínu a svlažit hrdlo kapkou vychlazené vody…
Netuším, jestli se „Aviatická“ někdy do Pardubic vrátí. Každopádně ten přerod/přesun/výzva (říkejme tomu jakkoliv) se vydařil a rozhodně stálo za to nezůstat doma a strávit horký víkend na place…
Na závěr velké poděkování. Ivošovi, Jardovi, Daně, Hance, Kristýně a Aničce. Za pořádný kus odvedené práce na stánku Svazu a za super čas, který jsme spolu mohli na královehradeckém letišti strávit. Jste borci!…
Fotogalerie – Pytlák (sobota)…
Fotogalerie – Hanka Loskot (sobota)…
