Do Maďarska vzduchem třináct a půl kilometru. Na UKrujnu šedesát, do Polska pětaosmdesát…
Klubovně vévodící obrovský model Stodevítky se znaky povstaleckého letectva a Lavočka s rudými hvězdami…
Za plotem letiště, dnes druhé největší civilní na Slovensku, leč s poměrně bohatou i vojenskou historií…
To je Můzeum letectva Košice…
A tam jsme se o víkendu vypravili nejen na prohlídku, ale především na přátelské setkání s kolegy a kamarády ze Slovenského leteckého zväzu gen. Dr. M. R. Štefánika…
Cestovat na téměř druhý konec zeměkoule nebylo sice nic jednoduchého, odjezd večer vlakem, dojezd do Košic ráno. Ale bylo to krom příjemné společnosti vyváženo luxusem cestování, který jsem asi doposud na dráze nepoznal…
BTW, od teď chci v panťáku na cestu do práce(z práce aspoň kobližku!…
Navíc,… co s tou spoustou času po příjezdu, když se muzeum otvírá pro veřejnost až téměř za čtyři hodiny? Naštěstí Košice mají hodně co nabídnout. Krásné památky, katedrálu, kostely, kašny, parky, operu… Nikde nikdo, takhle poránu…
V domluvenou hodinu dorazil Vlado Koláček a konečně jsme vyrazili na letiště. A tam už nás očekával velký šéf Jožo Nagy, aby nás uvedl do tohoto ráje pro příznivce letectví…
Muzeum jako takové vzniklo poměrně nedávno, v srpnu 2002, jako součást Slovenského technického múzea. tedy podobně, jako například pražské Letecké muzeum ve Kbelích, které funguje pod hlavičkou VHU. Na ploše víc jak 7000 metrů čtverečních soustřeďuje několik stovek exponátů, popisujících historii letectví od samotných počátků až téměř do současnosti. Samozřejmě stěžejními z nich jsou letadla a jejich repliky, nicméně zde lze vidět i velkou sbírku historických leteckých motorů, letecké, měřící a navigační přístroje, výstroj, modely…
… pěstírnu žampiónů…
… a podobně…
Však jsme si je po přivítání a krátkém posezení v klubovně všechny měli možnost dostatečně detailně prohlédnout, nejprve s doprovodným erudovaným komentářem Jožky Nagye, šéfa muzea a předsedy Leteckého klubu Košice (jednoho z členských prvků SLZ), poté i individuálně…
(Zde maličko odbočím. Jožo Nagy je bývalý pilot a člen slavné akrobatické skupiny Biele Apbatrosy. Tak je jasné, že právě k tomuto letadlu jej pojí asi nejvřelejší vztah. Proto i pozdrav pro kolegy z ČsSL a letecké příznivce nešlo natočit jinde, než před jedním z bílých skvostů z Aera Vodochody. Ale o tom někdy jindy, bude-li to možné, tak i na stránkách Flying Revue…)
Kdybych měl vyjmenovávat všechny zajímavé exponáty, zabralo by to asi mnohem více místa, než tento příspěvek. O některých se přeci jen ale zmínit musím. Snad to bude přeci jen o kousek kratší. Byť v každé hale našlo se něco, hlavně kusy/kousky, které jsem nikdy doposud neměl šanci spatřit…
Hned v první hale, věnované historii letectví od počátků do roku 1945, nejde přehlédnout několik zajímavých replik – ornitoptéru dle návrhu Leonarda daVinciho, stroje Vuia-1 z roku 1906 rumunského leteckého průkopníka Traiana Vuiy, průkopnický letoun z roku 1910 Deperdussin zřejmě verze TT, Demoiselle dalšího z leteckých průkopníků Belle epoque Brazilce Santos Dumonta, tak trochu obligátního Blériota IX či XI, jehož předloha vznikla v r.1909. Bylo možné si prohlédnout i maketu dolnoplošníku Avia 1924 ostavenou v měřítku 1:1 v originální kamufláži čs. vojenského letectva z 20.let minulého století, jen se musíte rozhodnout, zda jde více o Avii BH-11, nebo o její předchůdkyni Avia BH-9. Vedle stojí další maketa 1:1, tentokrát francouzské stíhačky z první světové války ve službách čs. vojenského letectva 20.let, bohužel postavená jako směska typu Spad VII a Spad XIII. Další historický dvouplošník stojící vedle je už skutečný originál, ruský cvičný Polikarpov U-2, známý i jako Po-2 Kukuruznik. Unikátní byl tím, že se vyráběl od roku 1926 do roku 1953 a byl vyroben v největším počtu ze všech typů letadel na světě, počet překonal údajně 40.000 kusů. Zajímavý byl i německý ponorkový bezmotorový vírník Focke-Achgelis Fa-330 z druhé světové války. Hned vedlejším exponátem je další maketa 1:1, tentokrát představující unikátní kanónovou verzi čs. stíhačky z 30.let XX. století Avii Bk-534. Kousek vedle ve vitríně je vystaven i originální motor z tohoto typu, 860 koňský dvanáctiválec Avia HS 12Ycrs. Škoda, že informace o tomto jeho spojení s maketou Bk-534 trochu chybí. Trochu nepřesný je hned vedle vystavený model kabiny Messerschmittu Bf-110 i model okřídlené střely V-1. Návštěvník by měl ale zpozornět v okamžiku, kdy si bude prohlížet velmi zajímavou sbírku historických leteckých pístových motorů a hlavně originál Messerschmittu Bf-109G v kompletní (!!!) originální kamufláži…
V další hale nelze přehlédnout kromě ikonické Let L-200D Moravy a vrtulníku Mi-2 také první slovenské létající auto AirCar i Aeromobil 2.5, či bezpilotní reaktivní průzkumný letoun konstruktéra Tupoleva, známého v čs. armádě jako VR-3 Rejs. Jakým je letadlo složitým mechanismem je krásně vidět na školní pomůcce – řezu stíhacím MiGem-21 s částečně odstraněným potahem draku. Sbírku motorů zde doplňují druhoválečný německý proudový Jumo 004 z Me-262, ruský Klimov VK-1 z MiGu-15bis, český Walter M602 z prototypu největšího čs. letounu Let L-610 i slavný slovensko-ukrajinský DV-2 pro letouny Aero L-59 , jenž se však své slávy nikdy nedočkal…
Další dvě výstavní haly jsou věnované především automobilům, byť i zde najde se jeden unikát – maďarský větroň Rubik R-26S Góbe. Ten se však paradoxně vznáší nad školním řezem tanku T-72, prezidentským BMW, sbírkou vozů značky Škoda a dalšími zajímavými vozy, včetně Warszavy, Wartburgů, Trabantu a „Carevny“, neboli Volhy M-21. Hned o dveře vedle pak stojí nablýskaná Tatra 603MB – pokus i minibus, vyvinutý z legendární Šestsettrojky. Ale ta tu je k nalezení také, spolu s dalšími unikátními historickými přibližovadly…
A expozice venkovní? Upřímně, tady bych v klidu strávil celý den a jako obvykle by mě nakonec museli z muzea vyhodit kvůli konci otevírací doby…
Samozřejmě značnou část z nich tvoří stroje a typy, které sloužili v československém/českém a slovenském letectvu. Kromě Třiadvacítky tedy celá vývojová řada MiGů (včetně MiGu-29, což je prostě srdcová záležitost, a MiGu-21, který létal u nás v Milovicích…), k tomu Su-22 (unikátní je i verze Su-22m3, která byla ve výzbroji Maďarska) a Su-25, L-29, L-39 (trupového čísla 0001!), Mi-2, Mi-8 (prezidentský speciál L. I. Brežněva), Mi-24, Avia Il-14 i s přídavnými baky na koncích křídel (!), vládní Tu-154 a Jak-40, Il-18 (maďarských aerolinií MALÉV)…
… zmíněná pěstírna žampiónů… (a lam si hlavu, čtenáři…)
A několikero dalších strojů, unikátních a jedinečných, z nichž některé asi ani jinde nenajdete – Saab J-35 Draken a Saab J-37 Viggen, Mirage V, označená jako IIIRS a klasická francouzská stíhačka Mirage IIIE, proslavená v 60.letech hlavně jako bojový stroj izraelského letectva, cvičná polská Iskra TS-11, dvě F-5 Tiger ze Švýcarska, dva Phantomy, F-104I Starfighter z licenční výroby z Itálie, rumunský lehký bitevník J-22 Orao, ruský přepadový Su-15 (typ, známý díky incidentu sestřelu Boeingu 747 KAL007), Nanchang A-5 (v podstatě čínská přestavba ruské stíhačky MiG-19S do podoby se špičatou přídí a trupovou pumovnicí pro umístění jaderné bomby)…
Takovým paradoxem je, že značná část těchto strojů patří do sbírky tzv. prezidentských letadel. Strojů, které byly díky prezidentu Schusterovi předány muzeu jako dary prezidenty evropských, amerických a asijských zemí…
To je ale super, mít prezidenta s takovým zájmem o letectví, no ne?…
Ač to tak z výše uvedeného vypadá, nevěnovali jsme se toliko zaujatému oblézání leteckých exponátů. jak jsem zmínil již na začátku, účelem této výpravy bylo hlavně přátelské (a částečně i pracovní) setkání s kolegy z bratrského SLZ, vyplývající z dlouholeté spolupráce mezi oběma svazy. Však také bylo o čem povídat. Zkušenosti, historky, nápady, nabídka na další spolupráci, pozvání k nám do Čech pro slovenské kamarády i naopak. A plány do budoucna. A tak to má být, letectví přeci nezná hranice a fyzika je pro všechny stejná…
Však se zase v dohledné době někde setkáme…
Nechtělo se nám z muzea, ne, ne. I když jsme byli utahaní natolik, že někteří z nás jsem pak usínal při večeři u stolu. Přesto zbyla trocha sil i na večerní prohlídku centra, které oproti ránu znatelně ožilo. Předsevzetí, že napíšu tento příspěvek už po cestě vlakem domů jsem ale… Ehm… Zaspal…
