Slet československých letadel, unikátní každoroční mezinárodní setkání pilotů, kteří sedlají stroje československé a české výroby. Akce, jejíž cílem je udržet historickou tradici československého a českého leteckého průmyslu…
Akce, kde lze shlédnout, ve vzduchu i na zemi, letouny tradičních výrobců – Zlín, Aero, Avia, Let…
Letošní 13. ročník byl vpravdě rekordní, a to hned v několika směrech. Na akci se podle posledních údajů registrovalo přes 160 účastníků. Nakonec jich díky pekelnému počasí dorazilo „jen“ 101. Což i tak je ale rekordní počet. Navíc v roce, kdy se připomíná úctyhodných 90 let letecké výroby v Kunovicích…
Počasí bylo rekordně horké, teploty od pátku po celý víkend šplhaly přes 40°C! Což bylo,… no,… strašné. Pobyt na ploše letiště připomínal více méně procházku po rozžhaveném uhlí a dotknout se rozpáleného povrchu letounů bylo o spáleninu. Díky hasičům, kteří pravidelně projížděli a skrápěli plochu i účastníky hektolitry rozprašované vody, a díky ukázněnosti všech, kteří dodržovali pečlivě pitný režim a zakrývali hlavy všelikerými pokrývkami se ale vše naštěstí obešlo bez zdravotních následků. Jen mnohé letouny se díky tomu do vzduchu nedostaly, program se měnil z minuty na minutu, někteří nahlášení účastníci díky počasí a technickým potížím z něj vyplývajícím ani nedoletěli…
Opalovací krémy tekly proudem…
Ó, jak se hodil klasický australák od maměnky Dany! A chladící ručník…
Už v pátek odpoledne bylo jasné, že to tentokráte bude bezesporu nejnáročnější akce, které jsme se doposud mohli zúčastnit. Opustit klimatizovaný vlak a vstoupit do pekelné výhně. Překonat těch několik stovek metrů na plochu a najít aspoň ten potřebný kousek stínu, odložit batoh do kouta a vyrazit s fotoaparátem na první prohlídku prozatím dorazivších letadel. No, jestli tohle přežijeme…
Hlavní část programu byla naplánována až na sobotu, tedy bylo možné využít horký podvečer k návštěvě kunovického leteckého muzea, jež jsem dosud měl v deníčku zapsáno pouze v kolonce „musím vidět“. To v klidu stihnu, než dorazí zbytek naší reportérské výpravy. Ještě pár fotek v hangárech po cestě, dva Turbolety vedle na trávníku (spíš půl druhého, jeden se nachází ve stavu poněkud kanibalizovaném – LZ-RMV společnosti Air Max…). Na chvilku se ochladit v klimatizované buňce při koupi vstupenky…
A hurá na prohlídku…
Kunovické letecké muzeum, ač rozlohou neveliké, shromažďuje velkou sbírku tuze zajímavých strojů, brázdících v dobách své největší slávy nebe nejen nad Československem. Dopravní, vojenské, sportovní i zemědělské, takříkajíc od vrtule po tryskáč. A mnohé z nich je možné prozkoumat i z vnitřku, což nebývá v naší kotlince obvyklé. Velké zastoupení zde mají samozřejmě letouny přímo odsud, z Kunovic. Několik typů slavné L-410, Morava, Čmelák, zejména ale L-610, která se své slávy bohužel nedočkala. Téměř celá vývojová řada MiGů československého letectva (včetně „Šedivého Migála“ – popiska v hantecu zaujme rozhodně každého, aniž by dotyčný musel nutně pocházet z oppida v Zatáčce nad Vídní…), dvoumístná cvičná Su-sedmička a vedle ní „plnotučná“ i s vystavenou bomboniérou (včetně cvičné jaderné pumy IAB-500). Mohutná zelená krabice Mi-4 i malé Delfíny ladných tvarů a nadčasové konstrukce (včetně akrobatického speciálu L-29 Akrobat), Avia/Il-14 v dopravní i fotogrammetrické úpravě, Jak-40 vládní letky…
A spousta dalších…
Všemu ovšem vévodí slavný „Naganský expres“, Tu-154, na jehož palubě se do České republiky vraceli naši hokejisté po zisku zlatých medailí na olympijském šampionátu století (… když byl Hašan ještě toliko skvělý brankář…)
Mno, akorát ten neviditelný stealth stíhací bombardér ZX-1 jsem to… Neviděl…
Teprve večer, kdy se kulatý rozžhavený ingot rozhodl ulehnout za západním obzorem k nočnímu odpočinku, začalo být na ploše letiště poměrně přijatelně. A bylo to znát, kolem letadel začalo se hemžit víc lidí, přilétaly další nové stroje, někteří piloti vzlétli, aby se pokochali západem slunce, a kluci z Trenér Boxu mohli potrénovat sestavu na zítřek. Vše na obloze, která se z azurově modré změnila na oranžovo-červenou, postupně nabrala barvy duhy, až ztmavla úplně. Západ slunce a letadla, pro fotografy úplný ráj…
Slet – den první (foto Pytlák)…
Letecké muzeum Kunovice (foto Pytlák)…
Zbyl čas tak akorát na setkání s kamarády a stažení fotek do počítače. Na sprchu, rozložení karimatky a spacáku přímo na trávníku, poslední pohled na načervenalý dorůstající Lunu a upadnutí do hlubokého spánku. Na ušetření každého kousku síly, které bude v sobotu víc než zapotřebí…
