Ráno na letišti má svá specifika. Obzvlášť pro ty, kdo spí pod širákem. Po těle lezou zvídaví mravenci. Zívající bruttopýr ukládá se ku spánku kdes ve skulině pod střechou a visíc hlavou dolů přemítá, jestli se večer znovu vydá na lov hmyzů nebo se přes den promění v bruttopýří chips. Hlavně ale, kolem začíná shon a vzduchem se nese vrčení leteckých motorů…
Hlavní den akce, přilétají nové a nové stroje…
A začíná další díl demoverze krematoria…
A hned na ráno důležitý bojový úkol. Nafotit pokud možno „maximum letadel ze všech stran“ (SIC!) pro potřeby digitální knihovny ČsSL…
No potěš starej Mrázek! A to tu ještě zdaleka nejsou všechny…
Na druhou stranu, vidět tu spoustu nádherných československých strojů, mnohé dorazivší z blízkého i vzdálenějšího zádvoří, v různých barvách a výzdobě, to je něco, co potěší oko i ducha jakéhokoliv příznivce letectví…
A třeba si i stihneme udělat něco dobrého k snídani. Takové volské oko se slaninou, přímo na křídle. Hmmm…
Poslední pohled na mapku, jednotlivé typy jsou krásně rozděleny po skupinách po celé délce letiště…
Po CELÉ délce letiště…
Krásných 1800 metrů… 2300 kroků… A to samé nazpátek… UMŘÉÉÉM!!!
Ale pastva pro oko to byla. A místy i zábavný pohled na to, jak se dá na letecký způsob osobitě vyzdobit mašina, postavit bivak, usušit prádlo…
Jak zmínil jsem již minule, slet je hlavně o setkání. Pilotů, posádek, lidí od letectví. Je to možnost posedět, popovídat si, podělit se o zážitky, nápady a zkušenosti, navázat kontakty a případně z nich vytěžit něco dobrého pro aviatiky. Však,… co si budem povídat,… kdyby Milton Wright nepotkal v polovině 19. století Zuzku Káťu Koerner z Hilsboro ve Virginii, těžko by jejich synové posléze svázali pár prkýnek, potáhli je plátnem a odpoutali se od zemského povrchu. A k přátelskému posezení a popovídání tu je času habakuk, neb díky záměrné neveřejnosti akce odpadají společenské povinnosti. Je čas udělat pár rozhovorů, například pro stejně dobré médium. Pokusit se přemoci uvařený dálnověst a natočit něco zajímavého pro hrdinný letecký podcast. Po letech se vidět s kamarády z Dálného východu a zopakovat si znalosti jazyka hornouherských kmenů. Poslechnout si odborně-zábavné historky z prostředí leteckého, vytvořené osobitým způsobem s užitím inteligence vlastní a nikoliv umělé. Podívat se na kachničky, cachtající se ve vodní mlze…
A mezitím sem tam opět vyběhnout na plac na obhlídku aparátů těžších i žhavého vzduchu, odpočívajících na zemi nebo tvořících alespoň drobný průvan vzdušný…
A odměna za celou tu dvoudenní snahu o přežití v Pekle? Zážitek vzdušný i pozemský. Letadla a kamarádi…
Hanka a Stano, Klárka, Jára, Lenka a Hanka, Ivoš, Dudu a Dodo, Marek, Víťa, kamarádi z Forsage, Alena Medová a Jirka Protiva, Pavel Lang, Radek, Michal a ostatní ze Sletu,… a desítky,… stovky,… dalších…
A kouzelná babička…
(poz. A chladná voda na plovárně cestou domů…)
