Síla ruských letadel je v jednoduchosti
Pane plukovníku, ještě v 80. letech XX. století bylo možné v dnešním Středočeském kraji (určitě i jinde) slýchávat tzv. aerodynamický třesk. Vedle tryskáčů bylo nebe plné větroňů z různých aeroklubů Svazarmu.V nynější době nás pojišťovny v rámci pojistek nemovitostí pojišťují i na případ destruktivního aerodynamického třesku; osobně si však nevzpomínám, kdy jsem jej slyšel naposledy. Na obloze žádné stíhačky. Víkendové nebe je oproštěno od kluzáků. Svazarm neexistuje. V našem vojenském letectvu máme „pár“ letadel. Není to absurdní? Pojistka proti aerodynamickému třesku? Co se stalo našemu letectvu?
Aerodynamický třesk je rázová vlna vznikající od jakéhokoli předmětu letícího nadzvukovou rychlostí. Veličina rychlosti je závislá na výšce letu a pilotovi je zobrazována na přístroji. Machovo číslo jedna znamená, že se na křídle letadla vytvořila rázová vlna, která s narůstající rychlostí nabývá na síle a pokud by letadlo letělo touto rychlostí v přízemních výškách, vzniklá rázová vlna je tak silná, že může dojít k destrukci oken u domů a případně narušení statiky komínů. Rozdíl tlaků vzduchu před a za rázovou vlnou, která tvoří jakýsi kužel od letícího předmětu, člověk na zemi vnímá jako třesk. Ve vojenském letectvu je určeno, že letadlo smí překročit nadzvukovou rychlost nad výškou 12 000 m. V současné době je skoro nemožné uslyšet na zemi aerodynamický třesk, neboť současný počet stíhacích letounů naší armády je minimální a navíc, tratě pro překonání nadzvukové rychlosti jsou jednoznačně dány a jsou vybrány, pokud možno, mimo velká města. Pokud dnes někdo uslyší „ránu z nebe“, je to výjimečná situace.
Jestliže pojišťovny přesvědčují své klienty, aby uzavírali havarijní pojistky na dům pro případ aerodynamického třesku, pak si toto riziko každý pojistník musí vyhodnotit sám.
Ještě k víkendovému provozu aeroklubů. Dřívější branná organizace Svazarm již neexistuje. Ale to neznamená, že letecký provoz na letištích aeroklubů je utlumen. Naopak. Vzrůstající zájem mladé generace a možnost získat letecký diplom i létání v aeroklubu se těší velké popularitě. Létání v aeroklubech pokračuje, a to je dobře.
Odpověď na otázku „Co se stalo našemu letectvu?“ si musí každý zodpovědět sám. Protože to bychom mohli také odpovídat na otázky typu proč se zrušila povinná vojenská služba, proč dříve bohatá česká země je tak zadlužená, proč máme takové množství poslanců a senátorů atd., atd.
V rámci projektu INTERKOSMOS ČSSR cvičilo kosmonauty. Od roku 1989 se nevyloupl žádný další kosmonaut/astronaut. V čem je problém?
Špatně položená otázka. Česká republika nikdy necvičila své kosmonauty, ta se pouze podílela v roce 1976 na výběru svých občanů-kandidátů pro kosmický let s tehdejším Sovětským svazem. Bylo to velké gesto ze strany SSSR, neboť později s touto kosmickou velmocí postupně letěli občané bývalých zemí socialismu a později i jiných zemí. Vše se v současné době odvíjí od finančního vkladu do tohoto programu, takže odpověď na otázku, zda zase poletí kosmonaut z České republiky, je zatím jednoznačná — nepoletí. Ten čtenář, který vnímá současné dění v naší republice, to jistě pochopí.
Měli jsme několik leteckých závodů a byli jsme schopni v licenci dělat stíhačky a sami jsme projektovali různé typy letadel. Dnes ani v AERO Vodochodech nevědí, co dělá syn slavného konstruktéra Vlčka, který měl našlápnuto, že bude pokračovat v práci svého otce. Není to selhání systému?
Nejsem fundovaný politik, abych mohl tuto otázku zodpovědět. Dříve, myšleno před 30 léty, se naše hospodářství řídilo plánem vytvořeným na určité období, který tvořila Státní plánovací komise. Dnes je mi 75 let, mám své starosti a do těch „vyšších“ sfér nevidím. Od toho jsou mladší a předpokládám i fundovanější lidé.
Po revoluci se říkalo, že nemusíme dělat všechno, že budeme dělat jen to, na co nám stačí síly a peníze. Ve výsledku neděláme „nic“. Respektive montujeme části vrtulníků a zahraničních letadel, ale tento provoz se snadno přesune do jiné země. Češi budou „bez práce“. Je dle Vás dostačující politická iniciativa?
Tato otázka souvisí s předcházející odpovědí. Ještě před několika roky jsem kandidoval za Prahu 9 do Senátu. Měl jsem hlavu plnou nápadů a představu, abych byl platným zástupcem svých voličů. Byl zvolen jiný, mé představy se nenaplnily. Jako mladý důstojník, vojenský pilot, jsem byl členem KSČ. Po „sametové revoluci“ bylo členství zrušeno a jak se říká — jedem dál. To trvalo ještě devět let, kdy jsem odešel do důchodu. Nestěžuji si, mám své zájmy, rodinu, a to je ten motor mého současného života.
Jak létala sovětská technika, jak se s ní létalo? Co bylo dobré, jaké byly negativní zkušenosti?
Na letadla ruské výroby si nemohu stěžovat. Každá ta mašina měla své klady i zápory. Bylo na vědomí a inteligenci letce, jak toto dovede využít. Říká se, že v jednoduchosti je síla. Toto pravidlo plně platilo a platí dále, jde-li o ruská letadla, která jsem pilotoval.
Po revoluci média srovnávala starou sovětskou techniku s moderní západní. Jak je na tom moderní ruská technika v porovnání s moderní západní?
Řekl bych stručně a jasně: Američané mohou zatím pouze závidět Rusům jejich současnou moderní leteckou techniku. Národ je oblbován sdělovacími prostředky, které mnohdy nejsou nezávislé. Troufám si říci, že pokud by došlo ke konfliktu těchto dvou velmocí a elektronickému zarušení bojiště, navrch budou mít letadla s rudými hvězdami. Jako absolvent Letecké vojenské akademie J. A Gagarina v Moninu, vím, o čem nyní hovořím. Tečka.
Kdybyste měl možnost učinit aktivní kroky, aby se do ČR vrátila její „aerokosmická“ lepší léta, jaké kroky byste podnikl?
Bez komentáře. Představu mám, ale odpověď si nyní nechám pro sebe. To jen, aby můj názor nebyl zneužit.
Závěrem: jak je soudržná letecká komunita? Jaká je nálada pilotů? Jak moc jsou ti současní noví piloti odlišní o lidí, kteří létali řekněme v 60. — 70. letech? Domnívají se „staří“ piloti, že Rusko je „nepřítel“, viz současná západní protiruská propaganda?
V letectvu odjakživa vládne soudružská kolegialita. Letadlo nezná ani funkci pilota, ani jeho hodnost. Je mu to úplně jedno, zda za „knipl“ usedá poručík či generál. Prostě to musí být člověk, který UMÍ. A pokud neumí, tak obvykle skončí špatně. Jednoduchá rovnice. A toto lidi této profese sbližuje. Samozřejmě jsou určitá společenská pravidla, dodržují se pravidla mezi nadřízeným a podřízeným, ale obecně mezi lidem leteckým panuje vzájemná důvěra a i sympatie.
Pokud se týká hodnocení úrovně výcviku současné generace našich letců, v tomto ohledu nemohu sloužit. Pravda, čas od času v tisku proběhne zpráva o vzájemných cvičeních v rámci NATO, kde naši letci jsou hodnoceni velmi dobře, ale to je vše. Jsem přesvědčen, že tito lidé našemu českému letectvu ostudu neudělají. Jen malý příklad. Bývalý vojenský pilot stíhacího letounu Gripen Martin Šonka, v současnosti pilot soutěže Red Bull Air Race, dnes stojí na nejvyšších příčkách této soutěže. Známe se osobně. Také tímto způsobem se propaguje české letectví. Díky Martine, držím palce.
A pokud mám odpovědět, zda Rusko je nepřítel, tak tuto otázku považuji za naprostý blábol. V této zemi jsem vystudoval leteckou akademii, v této zemi jsem byl v přípravě našeho československého kosmonauta, v této zemi mám přátele a této zemi věřím. Pokud si někdo myslí, že hrozba našemu národu přichází z východu, tak se mýlí.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce
Poznámka: Originál článku si můžete přečíst na adrese
https://cz.sputniknews.com/ceskarepublika/201808017819271-pelcak-cesko-rusko-letectvo/
