… aneb Jak nám to drobotina nandala!…
Neni dobrý vyrábět tabulky ve vlaku cestou ztemnělým Podkrkonoším. Teda v obrázkový formě, když potřebuješ cokoliv, jen ne aby se všechno třáslo jak na Mrtvý Jedničce. Stejně tak neni dobrý nechat puberťáka vymejšlet název tymu. Modří vědí…
Předloni si všichni stěžovali na zimu a sníh. Ani vloni to nebylo o moc lepší, proto jsem se nechal ukecat na posunutí termínu letošního střeleckýho klání o kousek dál. Mno, že by to ale přineslo nějaký zásadní zlepšení? Ráno na autě námraza jak v blbě dovřený lednici, na silnicích zrcadlo a mlha hustá tak, že by se neprokousal ani Ozák ze Země Keltů…
Navíc do všeho zasáhla chorobná epidemie vůkol, takže byť to ponejprv vypadalo na rekordní účast, na poslední chvíli osm lidí odřeklo a byli jsme rádi za takořka běžnej stav. Ani patron závodu Honza Vlčko se díky tomu dostavit nemohl. Konec konců, i já zcela zjevně poškození z boje vykazoval. A že by mi snad někdo uvěřil, že se snažím ukrýt cucflek od milenky? Nebo že mě potrhal jezevec na lovu? Ani náhodou…
Nicméně přeci jenom něco potěšujícího v tom všem bylo hned na první pohled a od začátku. Letošního Poháru Malýho Vlk zúčastnilo se doposud nejvíc holek najednou a taky nejvíc drobotiny. A to tak, že jsme dva dny před závodem operativně tuto rozdělili na dvě podkategorie – sviště a juniory. Wau, toto!…
No,… ale musím říct, že přes všechny ty problémy a náhody bral jsem vše tak nějak v klidu a pohodě. No stress, neni to zdravý…
Po počátečním uvítání, seznámení se s průběhem závodu a hlavně poučení ze strany pana Davídka připravilo se posledních pár drobností a šlo se bouchat…
Už po loňským závodu někteří zvídaví kolegové, zejména ti podkrušnohorští Dvojvendovi, tu více, tu méně nenápadně vyzvídali, jestli a jakou přichystám pro letošní rok na střelce lumpárnu. No, samozřejmě jsem přemýšlel dlouze a usilovně, i když vloni ten hendikep s prázdnými náboji a nastrčeným Kalousem zdál se být nepřekonatelnej. Nicméně pomohla náhoda a kamarádka Niky, jež je každoročně zainteresovaná do už známý a čím dál tím víc oblíbený únikovky. Jsa tedy vybaven zapůjčeným useknutým oudem a drůbky, vyhlásil jsem pro první polovinu soutěže stav ohrožení. Bez remcání se to sice neobešlo, nejmenovaný policista dokonce chtěl zprvu i vyšetřovat, že jakože vražda-smrť-zabití. Ale nakonec…
A tím jsem se pomalůčky přesunul k disciplínám…
I letos byly čtyři, což i s nástřelem hodilo pětatřicet ran na hlavu. Jakože na osobu… Do černýho… No prostě tak…
Zombie apokalypsa! Po střelnici se potulujou zombíci! Roušky nasadit a rukavice, bychom se nenakazili. Protože,… a to je věc jistá,… kdo se nakazí, třeba slintem nebo krví, kousancem,… stykem u druhýho okýnka v Tu-104,… během chvíle sám se změní v mrtvoláka a šmitec…
Tedy každej střelec vyfasoval čistou jednorázovou roušku a gumový rukavice (kromě svišťů, řekněme pro jistotu, tam jsme nechali jen roušky…), gehevér, krmení a hurá na lov! První terč na cca osmi metrech a na něm tři zombíci. Jakože fákt hnusný, jak by řeklo moje potomstvo. A o pět metrů dál další dva, dokonce se sápající na batole s medvídkem! A nábojů jen pět!!! Z hlediska čistě matematickýho to tedy hodilo na každýho mrtvoláka jednu kuli, ideálně do hlavy (páč, a to taky ví každej notorickej konzument seriálu Walking Dead či filmů jako Světová válka Z, do těla to nemrtvýho nezastaví…)…
Nebylo to tak strašný, řekl bych. Našlo se sice pár sluníčkářskejch zombífilů, kteří stříleli záměrně vedle, protože i nemrtvák má svoje nezadatelný práva. Jeden nejmenovanej střelec dokonce chtěl hrdinně zastřelit holčičku s medvídkem, protože i když jí honili zombie, usmívala se jakoby nic a to je přece divný! Řekněme tudíž, že s první disciplínou a jejími nástrahami poradili si veskrze všichni, přičemž někteří zde i hodně získali…
Mířenka na kulatej pistolovej je osvědčená klasika a ta se nemění. A nebude. Prostě když je něco dobrý, tak taky proč to měnit, žejo. Navíc, když si člověk zapamatuje, kam mu to při nástřelu sypalo…
Pro jistotu jsme ale nechali ještě ty rukavice a roušky, bo tahle disciplína byla spojená s tou první. Furt se kol kolem povalovaly krvavý smrkance a kousky mrtvoláků…
I Záchrana rukojmí je osvědčená a klasická věc, která se dá ale sem tam lehce obměňovat. Po několikerém úspěchu ponechali jsme terč, kde se zákeřná ovečka snaží na zádech unést nigerijskýho studenta ekonomie. Jen loňskej doplňkovej terč vyměnili jsme za novej, kde zákeřnej vepř zezadu útočí na blízkovýchodního kupčíka, hledajícího peněženku a na druhý půlce kdos hodil po tureckým lékaři knihou. Dá se na tom hodně nahrabat. Ale taky ztratit, co si budem povídat. No a nebejt Krakenky, tak by se snad nikdo o záchranu našich potřebnejch novoobčanů nepokusil…
Ale jo, tak zas,… aby to nevypadalo, že jsme všichni takříkajíc homoplachý. Na tu letící knihu vystřelil každej. Jsme lidi, žejo. No ale nikdo netrefil…
No a kdo nenabral body na výše zmíněnejch stejdžích, tomu už nezbylo, než to dohnat aspoň na Yorku…
Musim říct, když to tak prohlížím, že výsledky byly letos teda velice těsný. Navíc,… a to jsem částečně už naznačil na samým začátku,… drobotina se vycajchnovala a mnohým z nás ukázala, zač je toho 59,3cm. Potěšila mě zejména Štěpka, těch 355 nástřel, to byla paráda. No, nakonec jsme jako dospěláci museli bejt rádi, že byly kategorie rozdělený. Aspoň pro nás něco taky zbylo…
Mno a těm remcalům, co údajně nastříleli mnohem víc a trefovali do hlaviček všechny mrtvoláky a mrtvoláčata od Chomutova až po Koszüce v Severních Uhrách,… beztak jste se dohodli, pacholci a střílelo Vás víc na jeden terč. To je policejní teror, tohlencto…
Takže tak. A výsledky uvádíme níže… (Klikněte na obrázek…)
Klobouk dolů před Vámi všemi. Za výsledky i za to, že jste neváhali zvednout pozádí a vypravit se do Dvorů, byť to pro mnohý z Vás byla pořádná štreka!…
A velký poděkování všem, kdo letos přispěli na ceny. Myslím, že to bylo tůze zajímavý a pro vítěze už po těch letech i prestižní…
Níže všichni, kdo přispěli ku zdárnýmu průběhu letošních střeleb. Ať už sponzoringem, věcnými dary na ceny, přiložením oudu k dílu, zapůjčením čehokoliv a tak…
(Klikněte na obrázek…)
Jako tradičně, po závodě přišla řada na zábavu. Minimálně do tý doby, než se podařilo zfal… Ehm,… sečíst výsledky. A i potom se dalo ještě bouchat jen tak pro radost ze všeho, co si kdo dones, aby se pochlubil, potěšil, půjčil na vyzkoušení a podobně. Konec konců, znáte už to sami. Tak vlastně ani nemá cenu moc popisovat, kterak se z Abdula během několika minut stal cedník a jak si Krakenka pořídila na stehně modřinu jak kopanec od kůně. Snad jen, že se to všechno neobešlo bez pořádný dávky kouře, ohně a rámusu. A srandy a zábavy, samozřejmě. No a o tom to přeci je především…
Ceny byly předány. Včetně klasickýho závodnickýho narozeninovýho dortu pro Šímu. Cenný kovy cinkaly na krku, cenný sklo v taškách, vítězové užívali si zasloužený mručení kolemjdoucích a pochvalný plácání po ramenou. Dým ze střelnýho prachu začal sedat na střelnici jako bílá voňavá peřina, prosvětlován nízkým podvečerním sluncem. Ano, i to nakonec vylezlo a prohřálo naše ztuhlý okončetiny. Odjeli jsme domů s nadšením, i když se třeba místy nedařilo. A s příslibem účasti zase za rok…
Fotogalerie – Eva a Miloš Soukupovi…
BTW, mám zas nějak posouvat termíny? IMHO je to zbytečný. Kosa bude stejně a kamarádům zpod Čórtova hrádu to mušky nenarovná. Takže ni. Hezky přelom ledence a února. Nejsme dvojky másla…
Kamarádi, holky a kluci, užívejte a díky moc…
