… aneb Černí berani pod Řípem…
Ty brďo, když to ten Corsair oroštoval, to bylo, jak kdyby starej Papa Boyington startoval na Espritu Santo! Baah, Baah, Black Sheeps!…
Po letech jsem měl cukání vyrazit do Roudnice na Memorial Air Show. Od té doby, co tady za naší přítomnosti dost nechutně vymetli s RAFy, měl jsem vůči této akci poměrně averzi. Nicméně… Časy se mění…
Domluvili jsme se s Luďkem a Marky, ráno se Štěpkou dorazili do Jungbunzlau (Matěj nechtěl a Chico v tu dobu už dobro došla…) a vydali se tam společně. Na pohodu. No stress. Žádné lítání celý den z jednoho konce letiště na druhý, žádné zařizování, jen si to užít…
Tímto chci zde veřejně poděkovat Vlastíkovi Suchému a Vláďovi Kosinovi. Však Vy víte za co, kluci…
Ze zvyku a ze zkušenosti vím, že je dobré na letecké dny odrazit cca před desátou. A to z jednoho prostého důvodu. Ještě není na place tolik lidí, aby se skrz ně nedalo podívat na letadla na stojánce. Tady to bylo ještě navíc o to lepší, že letecké ukázky začínaly až ve dvě odpoledne. Takže v těch deset v podstatě zelo ještě letiště relativní prázdnotou. Desítky tisíc lidí měly teprve na stole ranní kávu a chleba s margarinem…
To jsme ale přeci museli využít, že áno. Předně pozdravit spoustu známých a kamarádů, tak, jak jsme je, putujíce podél stánků, potkávali. A že jich bylo! Mno a také samozřejmě využít příležitosti a prolézt krámky, dokavad u nich nejsou fronty a je co kupovat. V mém případě zejména ceny do zářijové střelecké soutěže ve Fan shopu 211. letky a u Víti Klímka. Oblíbené destinace, vynikající jednání a zaručená kvalita. Žádná šméčka od Číňana…
(Odměnu za reklamu si pak domluvíme, ok?)
Samozřejmě už jsme ale po očku pokukovali, co kde stojí a co uvidíme ve vzduchu. Mno, bylo se na co těšit! Na stojánce se to jen hemžilo samými zajímavými kousky. Tradiční Spitfire, kolem nějž se pohyboval neúnavný Steve Stead, Jak C-11, nádherný zelený, jenž je po rekonstrukci vlastně zatím ještě jakýmsi premiérovým skvostem. Mustang, plnokrevný hřebec, avšak tentokrát nikoliv z Mnichova Hradiště, anóbrž přímo od mesyjé Honzy Salise. A neméně nadupané americké mašiny od Červeného kravičky – Lightning a… WAU! Corsair! Tak jsme se ho konečně dočkali!… A támhle za nimi Bronco z Holandska! Baťova Electra! Dvojka Lisunov! A tady akorát přijíždí Martin Šonka! Jo, já se těším!!!…
A to jsem půlku letadel vlastně ani nevyjmenoval. Navíc přistávaly další a další kousky, do čehož na vyhlídkové lety startovaly v pravidelných intervalech již zmíněná Li-2 a spolu s ní Dornier Do-28…
Počasí tomu přálo, jen co je pravda. Jak nám potvrdil nezávislý (?) zdroj, jemuž z důvodu utajení říkejme třeba Jarda Klacek, sice je horko a dusno, zataženo skoro až na zem, ale pršet nebude a se to rozfouká…
Akorát nám zbyl čas na to si popovídat nad kávou a vychlazeným nápojem, poobědvat, ještě si něčím udělat trochu radost a začalo se létat…
Kdo by mohl zahájit jiný, než Gripeny. Hotovostní roj z Čáslavi, kdo ví, jestli uvnitř neseděl Ivo Kardoš. Dva průlety a adieu. Mno,… za jak dlouho budete doma? Za pět minut?…
A čísla se pak střídala jedno za druhým. Ani na chvilku snad obloha nezůstala holá. A my si to užívali! Jakože U-ŽÍ-VA-LI! Jen tak. Paráda, toto!…
Naštvu určitě spoustu lidí, protože vyjmenuju jen to, co mě zaujalo nejvíc…
Samozřejmě obě vystoupení letadel AČR a záchranářského vrtulníku. Nádhera a koncert, adrenalin a vzrušení. Jen si u toho vždycky nemohu nepostesknout, kde jsou ty časy, kdy se na nebi prohánělo těch našich armádních strojů podstatně více, jak do množství, tak co se typů týká. Když si vzpomenu, jak tady burácely MiGy, jak na travnaté dráze přistávalo Sůčko, vrtulníky ukazovaly svůj dračí tanec,… a tak dál, a tak dál…
Nebreč, woe…
Mimochodem, včera prý po vystoupení L-159 museli zasahovat hasiči. Jedna z vypuštěných flér zapadla do pšenice…
A to se pak přidala i CASA, přilétnuvší ze Kbel…
Když na nebi majestátně poletoval maďarský Lisunov, pro změnu jsem myslel na to, kterak kdysi tomuto letounu (ale tuším to byl jiný stroj, snad tenkrát Rosinen Bomber…) při startu blafnul motor a černým ohonem zmizel za kopcem. Už už jsme všichni bez dechu očekávali ránu a sloup mastného kouře, když se na druhé straně kopce objevil a bezpečně přistál…
Úžasnou podívanou tentokrát předvedli plachtaři. Jednak vystoupení parašutisty ve dvojici s Blaníkem, kroužících kolem sebe sestupnou spirálu v bezprostřední blízkosti a vlastně až na zem, jednak poté i nebeský balet dvou Blaníků s flérami a dýmovnicemi. Tak to tedy klobouk dolů, i se skalpem!…
Nepopírám, že mě i Luďka táhly hlavně ty válečné stroje. Tudíž je nasnadě, že jejich vystoupení byla pro nás vrcholem programu. Navíc, když vlastně všechny ty piloty už známe osobně, je to zase o trošku jiné. No a pro nás samozřejmě nejvíc nejlepší byl aktuálně ten Corsair. Ten zvuk! A rychlost! Když se tohle hnalo nad Japončiky v džungli, museli z toho mít plné gatě žlutých recyklátů…
Jen Mustang tedy trošku zklamal. Jak jsme zvyklí, že ten náš z Mnichova Hradiště seká trávu a krásně houká svojí hranatou vrtulí, tak kluci od Salise tentokráte poněkud zklamali. Dva průlety, nebo snad tři, vysoko, nic extra. A pak hned na zem. Nicméně, soudit nemohu, nevím vše. Možná nějaký technický problém. I tak to byl stroj nádherný a byla radost se na něj podívat…
Na ztemnělém nebi se nádherně vyjímaly nablýskaná Electra Tomáše Bati a cvičný Harvard s oranžovými konci křídel. Ten navíc svoje vystoupení doplňoval puštěnou dýmovnicí, která paradoxně na tom černém pozadí nádherně svítila…
Je zajímavé srovnat Harvarda s C-11. Oba jsou to cvičné stroje, oba v podstatě současníci. I když OK, Jedenáctka je o pár let mladší. Harvard vypadá ve vzduchu robustněji a i ten zvuk hvězdicového motoru je takový,… drsnější? Jak zase oproti tomu létá po nebi jako rychlý šíp. Si říkám, co by to udělalo, kdyby se na oba stroje namontovaly třílisté vrtule. To by teprve byl mazec!…
Mno a největší třešnička pro nás? Štefan…
Tedy, Martin, samozřejmě…
Představovat netřeba. Jeho jméno zná každý a jeho pilotní umění je světoznámé…
Jen mi tak napadá, při pohledu na náhle částečně prosluněnou oblohu,… přijde mi to, nebo do každého vystoupení přidá něco nového, co jsme asi ještě neviděli? Že všechny ty hlavokruty, kotrmelce a motanice zvládá bez mrknutí oka a se samozřejmostí jeho vlastní (narozdíl od nás, kteří bychom byli rádi jen za to, že jsme dostali letoun do vzduchu…), to také asi není třeba dodávat. Prostě je to machr a Král Nebes…
Jsem rád, že byla možnost pozdravit i jeho, těsně před tím, než se odebral na několikahodinovou autogramiádu…
Ani jsme se nestihli pořádně rozkoukat a letecký den šel do finále. A my se vydali ku domovu. Zatímco stroje se řadili na dráze, aby odstartovaly na závěrečné balbo, my už objížděli letiště kol dokola, bychom se vyhnuli dopravníku chaosu. I ten bohužel k leteckým dnům patří. Vlastně jsme to balbo nakonec mohli částečně pozorovat též, v samém zárodku. Letouny odstartovaly směrem na Prahu a postupně se doháněli, by mohly utvořit sevřenou formaci. A to jsme mohli za jízdy sledovat…
No,… co dodat? Plusy jsem tak nějak vyjmenoval, minusy mě žádné nenapadají. A ani nechtějí napadat, nejel jsem krizitovat, ale se bavit. A to se myslím povedlo skvěle. Bavit se musel tento víkend každý z cca 20 tisíc lidí, kteří na MAS 2019 dorazili. Snad až na obtloustlého hrocha jiné barvy pleti, od nějž si tu předraženou cukrovou vatu prostě nikdo koupit nechtěl, tak aspoň prudil. Inu, lidé jsou různé…
Někdejší averze vzala za své,vítej zpátky v mé hlavě a srdci, roudnická Memorial Air Show!…
