… Slavnostní křest ve znamení All Blacks…
Kdys před léty, sedíce s kamarády nad… ehm,… šálkem bylinkového thé,… posteskli jsme si, že přijde den, kdy tady nikdo z našich hrdinů a kamarádů RAFáků nebude. Tedy, fyzicky. Že budeme sedět, prohlížet fotky a vzpomínat. A dnes? Vzpomínáme. Prohlížíme si fotky. Čteme knížky a dopisy. A dokonce máme kde! Stačí zajet na Koreu…
Když jsme letos na jaře byli postaveni před holý fakt, že naše budoucnost v leteckém klubu v Duu se nezadržitelně chýlí ke konci,… a je jedno, že se starý pan Horal tam nahoře na své potomstvo vztekal a ještě dlouho bude,… museli jsme mimo jiné vyřešit i zásadní problém. Kam se všemi artefakty a poklady, kterých je v Duu obrovské množství a jejichž hodnota je penězi nevyčíslitelná. První nápad samozřejmě zněl, vezměmež to do Bezděkova. Však tam chystáme muzeum, ne? Tak ať to neleží někde v koutě a mohou se na to lidi podívat…
Mno,… přes počáteční nechuť či snad odpor některých jedinců nakonec zdravý rozum zvítězil. Stálo to spoustu hodin tvrdé práce, několikero klubových brigád a zejména nezměrné nadšení několika málo jedinců. Asi nikoho nepřekvapí, že hlavním motorem, pohánějícím celé toto soukolí, byl a je Frankie Blahout. Prostě nadšenec, srdcař a střelec, ´se nedá svítit…
Frankie a ostatní kamarádi a kolegové si neskutečně mákli. Klobouk dolů, kluci! No a díky tomu mohli jsme poslední pravidelnou schůzi tohoto roku (vánoční večírek se nepočítá, je sice taktéž pravidelný, ale specifický…) zahájit poněkud netradičně. A o hodinu dřív…
Musím kajícně přiznat, že z cesty do Žatce si toho moc nepamatuju. Byl jsem myšlenkami úplně jinde a řídil víceméně automaticky. I přesto jsem ale měl ve skrytu duše velkou radost. A to hned z několika důvodů:
– uvidím se s kamarády, samozřejmě
– plus taky to muzeum, no jistěěěě…
– no ale,… podařilo se mi doma vyhrabat pár velice zajímavých věcí, které se budou moci využít na prezentaci obou našich klubů, místo aby se válely bez využití doma pod postelí. Nehledě na fakt, že zmizí některá „moje krámy“, za což bude pár bezvýznamných politických bodíků na domácí scéně…
– a hlavně, setkám se konečně osobně s naším novozélandským kamarádem (a od jara klubovým kolegou), lesníkem, hasičem a pilotem Martinem Soulkem! Yes, toto!
Jen kdyby nebyl takový provoz…
Okolo páté hodiny odpolední byla společenská místnost muzea „Merkur – Korea“ (snad nemusím vysvětlovat, ni?) již zcela zaplněna. Dorazil i Velký Vezír, Výjimečné Véčko a Vohromný Vzduchoplavec, Venda Vašek, a to dokonce s paní a dcerou! Velká sláva mohla započnouti…
Ač jsme všichni věděli, že se jedná toliko o soukromý klubový křest tohoto muzea a že jeho oficiální otevření chystá se až na jaro příštího roku, cítil každý z nás velkou hrdost a výjimečnost tohoto okamžiku. A aby byla sláva ještě větší a zajímavější, požádali jsme našeho protinohého kamaráda Martina Soulka o slavnostní přestřižení symbolické pásky…
No ale,… aby věděl, že se u nás nic neobejde bez legrace a lumpáren, dostal pro jistotu tupé nůžky. Nicméně se projevil jako zručný šmikátor, jen co je pravda…
Hele, ten kousek pásky si nech od všech podepsat…
A pár fotek z večerní schůze od Míry Rychtaříka…
Myslím, že se podařila skvělá věc. A důležitá! A to je třeba oslavit! Tak hurá do Tulipánu, kamarádi! Cítím v kostech, že to tam dnes bude stát za to…
