Zdravím všechny kamarády Bety. Na Facebooku má Beta k dnešku 301 členů a Zprávy rozesílám 287 leteckým nadšencům, leteckým profesionálům, aeroklubům a přátelům. Obě čísla průběžně rostou. Na transparentním účtu ČSOB jste 27.4. překonali metu 400 000 Kč. Od poslední Zprávy přispěli na Betu: Jan Pol, Ing Jiří Jakeš, AK Jaroměř a podruhé Antonín Černý, který byl prvním, kdo poslal finnační dar na konto ČSOB. Evidujeme 106 dárců, mezi nimiž je zatím jediný podnik, Zlín Aircraft a.s.,který sponzorský dar sám inicioval. Musím zmínit Svaz leteckých novinářů a 29.4. na pomoc Betě sponzorským darem přispěl první Aeroklub, kterým je Jaroměř. Propagaci projektu Beta opět poletí realizují letecké časopisy Flying Revue, AeroHobby a Pilot. Náš projekt zaštítil Český svaz letectví. Připravujeme se k oslovení podniků českého i slovenského leteckého průmyslu. V technických muzeích umístíme propagační plakáty a budeme hledat další cesty a cestičky, kudy by se sbírka na Betu mohla přiblížit plánovanému rozpočtu. V současnosti jsme finančně na jedné třetině a věříme, že se Covidové chmury začnou brzy rozpouštět a najdou se i podniky, které podobně jako Zlín Aircraft projektu Beta opět poletí pomohou. S jednou z variant pomoci Betě přišel významný český letecký podnik formou odborné práce na Betě. Více o tom příště.
Dřevěná krása….
Dřevěná stavba se v současnosti zastavila a práce pokračují výrobou, testováním a kompletizací kovových prvků. V prvním květnovém týdnu by měly pokračovat práce montáži křidélek a klapek a po té dokončením potahu křídel.
Beta Honzy Klabana měla řemeslně skvostně vyrobené palivové nádrže, ale v provozu s nimi z počátku byly jisté problémy a tak se 28.4. Ing Vladimír Frynta s bratrem Jiřím a Ing. Jaroslavem Zvěřinou vydali do archivů v Hradci králové, kde nalezli původní dokumentaci palivových systémů, z kterých vybereme nejoptimálnější a nejjednodušší řešení a po schválení ÚCL budou nádrže vyrobeny certifikovanou firmou.
Takhle byl čistý před mytím.
Motor Walter Minor 4-III, který byl předán 17.4.2021 do GO byl kompletně rozebrán a všechny díly jsou momentálně podrobovány rozměrovým a defektoskopickým zkouškám s tím, že bychom měli v týdnu od 3.5. obdržet konečný nález. Popravdě nás motor překvapil čistotou a žádnými viditelnými usazeninami karbonu. Nutno zmínit, že byl dlouhodobě mazán olejem Total D 100.
Na naši žádost o dva motorové přístroje nám pomoc nabídli Karel Picmaus, Pepa Beck a Pavel Siebl. Zatím stále sháníme sdružený přístroj LUN 1521.
Petr Sojka nám nabídl testování a případnou opravu radiostanice Garmin, která podle Petra havarii přežila bez viditelné újmy.
A tady budu opět pokračovat článkem Bohouše Rosičky o Betě létající.
Definitivní rozhodnutí pustit se do stavby padlo jednoho únorového večera roku 1988, po jeho domluvě s kolegy z muzea Josefem Pšeničkou a Antonínem Červenkou. Stavbu letounu v dílnách kbelského muzea poté bez problémů a rád schválil jeho ředitel plk. Jaroslav Janečka, dnes již legendární postava příznivců historie i současnosti našeho leteckého muzejnictví. A zde je asi místo pro připomenutí historie vzniku původního předválečného letounu s typovým označením Be 50 Beta Minor. Znalci a dlouholetí čtenáři leteckých časopisů a knih jistě vzpomenou na zasvěcené monografie Ing. Pavla Marjánka, který je u nás v současné době dozajista největším znalcem historie firmy Ing. P. Beneš, Ing. J. Mráz, továrna na letadla v Chocni i všech typů, které z ní vzešly. Ti, kteří si o historii Be 50 chtějí přečíst opravdu podrobně, nechť tedy v archivu nalistují časopis Letectví + kosmonautika č. 12/1979 nebo AeroHobby. Pro ostatní alespoň stručná informace z „životopisu“ Be 50. V polovině třicátých let založili inženýři Pavel Beneš a Jaroslav Mráz letecký podnik v Chocni, ve kterém zahájili vývoj a výrobu letadel pro moderní letecký výcvik a turistiku. Druhým z prototypů, které tam vznikly, byl dvoumístný celodřevěný letoun Benešovy konstrukce Be 50 Beta Minor, s čs. řadovým vzduchem chlazeným čtyřválcovým motorem Walter Minor 4. Dne 31. srpna 1935, tedy téměř přesně před osmdesáti lety ho zalétal pilot Josef Koukal a neshledal na letounu a jeho vlastnostech žádné významnější nedostatky. Z propagačních důvodů byl stroj s poznávací značkou OK-BEB ihned přihlášen na II. Národní let RČS, který se konal za pouhých čtrnáct dní na letišti v Praze-Kbelích. Ve dnech 13. – 15. září se tam soutěžilo ve třech disciplínách: spolehlivost, hospodárnost a rychlost na trojúhelníku 100 km. V březnu 1936 továrna dodala aeroklubům první letouny objednané Ministerstvem veřejných prací, celkem jich pak bylo vyrobeno třiačtyřicet, poslední byl zalétán 19. května 1939. Letouny byly v aeroklubech velmi oblíbené, využívaly se k výcviku, letecké turistice, a dokonce i k akrobacii. Samostatnou kapitolou byla jejich účast v tehdy populárních leteckých etapových soutěžích doma a ve Francii či Itálii. Naši letci se vždy umisťovali na předních místech nejen díky svému pilotnímu umění, ale také díky kvalitám a spolehlivosti Bety. Další osud většiny vyrobených strojů však byl neradostný.
Pokračování příště.
Mějte se dobře a pokud znáte někoho, kdo ještě o Betě nic neví, tak ji/jeho přemluvte k odběru těchto Zpráv zasláním jejich email adresy na be50beta@seznam.cz
