Zdravím všechny kamarády Bety,
Pondělek 9.8. a hned první den po své dovolené mi zavolal pan Jan Šimeček, bankéř ČSOB Prachatice. Ode 9.8. se účet Bety jmenuje jak jsme si od začátku přáli, tedy Beta opět poletí. Navíc počínaje tímto dnem nebudou z tohoto účtu strhávány bankovní poplatky. Děkujeme panu Šimečkovi za jeho přístup a energii, s kterou se do realizace našeho návrhu úspěšně pustil. Teď zvažujeme jak přemluvit mocnou ČSOB, aby nám vrátila poplatky od začátku tohoto účtu.
Práce v Hodkovičkách se vlivem dovolených trochu zpomalily. Navíc všichni tři vlastníci zlatých ručiček jsou nadšenými sportovními piloty a kdo by nechal ty spousty kumulů bez plachtařského využití. Nicméně v pátek dopoledne jsem do Hodkoviček zajel a zajásal. Zastihl jsem tam Petra Opělu a Pepu Plotnárka (vytvořil všechna žebra křídel).
Kostra vodorovných ocasních ploch a směrovky jsou dokončeny.
Hlavní a pomocný nosník jsou vlepeny do trupu. A můj obdiv patřil nádherným žebrům centroplánu, na kterých pracuje Petr Opěla.
11.8. jsme si připomněli tento den roku 2018, kdy nás opustil Bohouš Rosička.
Bohouš nejen létal profesionálně a jen tak pro radost s celou řadou motorových a bezmotorovým letadel, ale byl i velice vtipným a plodným tvůrcem článků a knihy, kterou bohužel nestačil dokončit. Jarda Zvěřina a Petr Kolmann toto rozepsané dílo nenechali zmizet v propadlišti dějin a knihu dokončili a tisk zajistili u nakladatelství Svět křídel. Jarda Zvěřina dokonce dokázal vyjednat s provozovatelem letiště Letňany, že 18. 9.2021 od 15 hodin bude kniha Letňanské létání v prostorách letňanského aeroklubu křtěna a zájemci si ji budou moci zakoupit.
Půl milionu korun je díky vám na obzoru. Přehoupli jsme se přes 470 tisíc. Jako vždy, jsou tu noví pomocníci Betě: Polabská spol. s.r.o., Jan a Václav Brádler, Andrea Divoková, Marek Pačes, Milan Tinka, Aleš Podolák a Milan Bábovka. A opět na Betu přispěli : Martin Vinter, Otakar Jirků a Josef Říha. Opravdu velký dík vám všem.
Zdeněk Procházka nechal profesionálně oskenovat vzácné články o Betě z let 1936 až 1939 a flešku mi poslal doporučeně. A trvá na tom, že se s vámi o tu krásu musím podělit. Tak někdy v brzké budoucnosti.
Dnes vám opět nabídnu počtení o Klabanově Betě psané Bohoušem Rosičkou.
Počátkem roku 2010, ve fázi, kdy byl letoun dohotoven natolik, že Honza již dodělával desítky detailů před plánovaným lakováním, se zvýšila i četnost kontrol rozpracovanosti letounu pracovníky ÚCL. Dne 12. ledna toho roku vykonali jednu z důkladných kontrolních prohlídek Ing. Václav Javůrek, inspektor oddělení malých letadel technické sekce ÚCL a s ním Ing. Jiří Bláha, pilot examinátor ÚCL, dříve rovněž inspektor oddělení malých letadel. Jak již výše zmíněno, převzal na Betě stavební dozor po odchodu J. Hejkala z VZLÚ. S Honzou vše průběžně kontrolovali, zejména v případech, kdy se některé části definitivně „zavíraly“ zalepením. Jako názorné příklady lze uvést potahy jednotlivých částí křídla, centroplánu a pod. Obavy, které v leteckém národě působení tohoto úřadu občas vzbuzuje, zpočátku popravdě řečeno panovaly i u nás. Pracovní atmosféra kolem Be 50 však brzy vyústila do stavu, kdy „úředníci“ z ÚCL sice nic neodpustili, ale nikdy také nevyvolali jakoukoliv konfliktní situaci z pozice nadřízenosti a moci, kterou ÚCL bezesporu má. Nemusím jistě ani zmiňovat, že oba jsou v oboru skutečnými profesionály se značnými zkušenostmi a nedají si jen tak něco „nakukat“. Společnou práci před prvním vzletem nevedli zbytečnými stresovými situacemi ale klidnou spoluprací, kdy ve finále měly z prvního vzletu stroje upřímnou radost obě strany.
V červnu toho roku došlo i k významné události – na Betu se do Kbel přijely podívat dcery Ing. Jaroslava Mráze, restituentky choceňského podniku Dr. Magdalena Krondl-Mrázová a Ing. arch. Jaroslava Mrázová a z letounu byly pochopitelně nadšeny. A protože po světě se potuluje příliš mnoho rafinovaných právníků, vystavily na Honzovo jméno dokument o právu používat materiály související s duševním vlastnictvím původní továrny.
Kontroly stavu dokončované Bety zmíněnými pracovníky ÚCL pak pokračovaly pravidelně v několikaměsíčních intervalech nebo kdykoliv se jednalo o důležitý krok ve stavbě letounu. Byly samozřejmě odhaleny i nedostatky na dokončovaném díle, nemilosrdně zapsané do stavebního deníku i s požadovaným způsobem odstranění. Role Ing. Javůrka a Ing. Bláhy ale časem přerostla i v nemalou míru poradenství. V té době jsme se domnívali, že letoun by mohl vzlétnout koncem roku 2013 a začal jsem tedy intenzivně pracovat na přípravě dokumentace Be 50, požadované k podání žádosti o vydání ZOLZ. Informace, které nám Ing. Javůrek poskytl, byly velice přínosné v tom, že nám odpadlo „brodění“ množstvím nepodstatných předpisů, ale dalo se pracovat na konkrétních a potřebných záležitostech. Základními dokumentem pro přípravu žádosti byl Poradní oběžník ÚCL PO-TI-L8/A.2.7.6a).A „Vydání Zvláštního osvědčení letové způsobilosti (ZOLZ) pro kategorii „Experimentální“. Tento, na první pohled útlý, dokument určuje všechny podstatné písemnosti, které bylo nutné úřadu doložit, včetně mnoha rozsáhlých příloh. Existují samozřejmě požadavky dalších předpisů, nemá však význam zde vše popisovat, zájemci si to mohou vyhledat na internetových stránkách úřadu.
V lednu 2011 byl letoun dokončen do stavu, kdy bylo možné trup i křídla převézt k nastříkání. Již s předstihem bylo s vedením Leteckých opraven Malešice sjednáno povolení využít dočasnou lakovnu v jejich kbelském hangáru, kde bylo možné uskutečnit všechny potřebné lakýrnické práce. Nebylo tam právě ideální bezprašné prostředí, vedle probíhaly opravárenské práce na vrtulnících, ale v prostorech Leteckého muzea ani na jiném místě letiště nebyl jiný podobný prostor k dispozici. Převoz trupu a křídel do nějaké specializované lakovny Honza zavrhl. Vlastní přípravě lakování věnoval velkou pozornost a pečlivě volil technologii a použité materiály. Na čistou překližku povrchu byla nalepena tkanina Ceconite Light 2 – tuto vysoce specializovanou práci uskutečnil Jindřich Zimák ml. z firmy BMZ Air Service s.r.o. Tkaninu poté Honza napustil celkem čtyřmi vrstvami nitrocelulozového lepícího laku – spotřebovalo se ho 20 kg, z toho se však hodně odpařilo. Tipuji, že dobrých 10 % přefiltroval i Honza vlastními plícemi, navíc z důvodu perfektního přilnutí používal i čistý aceton. Na takto připravený povrch byl nanesen kvalitní plnicí tmel, toho bylo celkem použito přibližně 15 kg, avšak po důkladném zaschnutí a vybroušení asi třetina ubyla. Jako poslední dvě vrstvy byl nastříkán povrchový akrylátový lak. Jeho namíchání Honza svěřil profesionálům z firmy FrauenColor s.r.o. ve Kbelích. Velmi mu také záleželo na správném odstínu, co nejvěrněji odpovídajícímu původním předválečným strojům. Oba si pamatujeme dávný příběh z aeroklubu, kdy jsme VT-116 se značkou OK-5511 chtěli nechat v GO na Rané nastříkat ve světlounce zelené, ujela jim tam ale při míchání barvy ruka a vrátil se nám v sytě zelené barvě přehnojeného hrachu. Radil se proto s již zmíněným Ing. Pavlem Marjánkem a shodli se na odstínu, který má mezinárodní označení Cream Weiss CWS 230415, červené pruhy jsou nastříkány odstínem Rouge CW 241554 (to kdyby někdo chtěl stavět dokonalou maketu). Letadlo nastříkal opět profesionál, pan Jiří Polda z LO Malešice, a přes obavy z prostředí, kde se to odehrálo, je výsledek velice dobrý.
Ještě dost z článku Bohouše zbylo k publikování v našich Zprávách, takže něco nechám na příště….
Mějte se dobře a pokud znáte někoho, kdo ještě o Betě nic neví, tak ji/jeho přemluvte k odběru těchto Zpráv zasláním jejich email adresy na be50beta@seznam.cz
Příspěvky lze zasílat na transparentní účet Beta opět poletí.
Číslo: 292704009/0300 vedený u ČSOB
https://www.csob.cz/portal/firmy/bezne-ucty/transparentni-ucty/ucet/-/ta/292704009
Díky za podporu. Petr Rautner
