Tak vás tu máme bratři, z krve Kainovy,
Poslové noci, která do zad bodá dýku,
Tak vás tu máme bratři, vnuci Stalinovi,
Však ne tak jako včera, dnes už bez šeříků,
Však díky za železné holubičky míru
A díky za polibky s chutí hořkých mandlí,
V krajině přelíbezné zavraždili víru,
Na cestě rudé šípky jako pomník padlých.
Vám poděkování a vřelá objetí
Za provokování a střelbu do dětí,
A naše domovy, nechť jsou vám domovem,
Svědky jsou hřbitovy páchnoucí olovem.
Vím, byla by to chyba – plivat na pomníky,
Nám zbývá naděje, my byli jsme a budem,
Boľšoje vam spasibo, braťja zachvatčiki,
Spasibo bolšeje, nikogda nězabuděm,
Nikogda nězabuděm!
Před 53 lety, v noci z 20. na 21. srpen 1968, do tehdejší ČSSR vpadla vojska armád Varšavské smlouvy. O rok později na první výročí okupace se konaly občanské protesty. Rozehnaly je československé bezpečnostní složky. Zákrok si tehdy vyžádal sedm mrtvých a mnoho zraněných. Srpnová invaze vojsk na území Československa ukončila období tzv. pražského jara, které představovalo společenské a kulturní uvolnění v zemi. Okupace zároveň odstartovala dvacetileté období normalizace…
S ohledem na fakt, že historie našeho klubu je protkána osudy těch, kteří byli po roce 1968 vyhozeni z letectva, dovoluji si připomenout toto neslavné období naší historie slovy jednoho z čestných členů LKGKM, plk. Ing. Toníka Suchého…
Dnes je tomu přesně 53 let, kdy naší krásnou zemi, tehdejší ČSSR v noci z úterý na středu 21.8.1968, přepadla vojska VS, aby jí srazila na kolena, aby jí ani skoro 23 letou okupací nepokořila. Kdo o tom nic neví, tak ať se zeptá těch, kteří si to nejen pamatují, ale byli přitom a nebo ať raději mlčí. Po válce bývá vždy hodně generálů.
Ten týden od neděle 18.8. do další neděle 25.8. byly teploty podobné letošnímu létu, stále okolo 30 st. Měli jsme žízeň a okupanti taky. Kolik našich občanů přišlo o život nejen v prvních třech dnech okupace, ale i za celou dobu jejich skoro 23 letého „dočasného“ pobytu v naší zemi, je taky známo. Jména všech těchto krásných, převážně mladých lidí jsou známá a měla by být zvěčněna na věčné časy, pro paměť budoucím generacím.
Jak to bylo dál už víme. Rok na to při prvém výročí této okupace byly potlačeny mnohé pokojné demonstrace nikoli okupanty, ale již našimi lidmi a to jednotkami LM, VB a STb a dokonce několika tisíci vojáků bývalé ČSLA s tanky. A zase tekla krev. Okupanti si mnuli ruce. Nezapomínejme!! NEZAPOMENEME!
