Dnes byla v Kubelíkově ulici na Žižkově odhalena pamětní deska našemu kamarádovi, bývalému příslušníku SOG, št. prap. Jiřímu Schamsovi (i. m.). Regi, bylo mi ctí a potěšením s ostatními zavzpomínat a položit kytici na Tvoji památku…
Ahoj tam nahoru, kamaráde!…
Fotogalerie – Petra Schamsová…
Níže slova plk. Eduarda Stehlíka:
Za svůj dosavadní život jsem hovořil na nespočtu pietních aktů. Na co se však obtížně zvyká, pokud se na to vůbec zvyknout dá, je když člověk odhaluje pamětní desky kamarádům. A právě dnes jeden takový den byl. Před několika málo hodinami jsme na domě čp. 1598/10 v Kubelíkově ulici na pražském Žižkově odhalili desku štábnímu praporčíkovi in memoriam Jiřímu Schamsovi, kterému nikdo z nás neřekl jinak než „Regi“.
Jirka se narodil 22. září 1972 v Praze, a právě zítra by tedy oslavil své 49. narozeniny. Maturoval na Gymnáziu Na Pražačce a v dubnu 1992 nastoupil na tehdy ještě povinnou základní vojenskou službu. Zatímco pro řadu jeho vrstevníků to byla doslova noční můra, pro něj ne. On se na vojnu těšil. Už od mládí měl totiž k armádě, zbraním i uniformě velice blízko. I proto nikoho z jeho blízkých nepřekvapilo, když po návratu do civilního života začal opět uvažovat o vojenské kariéře.
V červenci 1997 se vrátil do armády a nedlouho poté se jako příslušník 6. mechanizovaného praporu zúčastnil mise SFOR na území bývalé Jugoslávie. Jeho snem však bylo působit u speciálních jednotek, což se mu splnilo v říjnu 1999, kdy po náročném přijímacím řízení nastoupil k prostějovské 6. speciální brigádě (dnes 601. skupina speciálních sil), kde se věnoval speciálnímu průzkumu a později získal odbornost potápěče.
Kromě služby u speciálních jednotek měl však Jirka ještě jednu velkou lásku, a tou byla Praha. Odloučení od rodného města nesl velice těžce, a tak se nikdo nedivil, že když na podzim 2001 vznikl Útvar speciálních operací Vojenské policie, známější pod zkratkou SOG (Special Operations Group) a jemu se tak neočekávaně naskytla příležitost sloužit u speciální jednotky, a navíc v hlavním městě republiky, ani na okamžik nezaváhal.
V letech 2003-2005 se Jirka zúčastnil čtyř zahraničních operací na území Kuvajtu a Iráku a v roce 2006 mise KFOR v Kosovu. V říjnu 2007 odjel do Afghánistánu, kde jeho jednotka působila v sestavě britského uskupení Task Force Hilmand, a to v jedné z nejnebezpečnějších afghánských provincií. Tato mise se mu bohužel stala osudnou. V pondělí 17. března 2008 zaútočil v městečku Gerešk na hlídku, jejíž byl součástí, sebevražedný atentátník. Při mohutné explozi byl zabit Jirkův spolubojovník praporčík Milan Štěrba, dva dánští vojáci a čtyři Afghánci. Sám Jirka byl těžce zraněn.
Přestože prognózy lékařů nedávaly Jirkovi velkou šanci na přežití, on opět dokázal, že je velký bojovník. I když zůstal upoután na invalidní vozík, rval se po následujících sedm let s nepřízní osudu, a to i za pomoci svého pověstného, někdy opravdu hodně, ale hodně černého humoru. Bohužel se v jeho případě ukázalo, že život nebývá fér. Nad těžkou nemocí, která se náhle objevila, již Jirka nevyhrál. Regi, kamaráde, čest Tvé památce!
A odkazy na další články:
