Vážení všichni…

Z fotek na Facebook a těch, které vkládám do Zpráv, vidíte, že dřevěná konstrukce se blíží k cíli. Je to hmatatelný důkaz dovednosti zlatých českých ručiček a jsem přesvědčen, že by i pánové Beneš a Mráz pěli chválu nad touto právě stavěnou Beta-Minor Be 50.

V autentičnosti a někde i v kvalitě jdeme díky zkušenostem s Klabanovou Betou o kousek dál, resp. některé linie, díly, ergonometrii, rozměry a váhy bude mít nová Beta více podle pánů Beneše a Mráze. Po úvahách a následných poradách jsme se například vrátili k originálním dřevěným pilotním sedadlům. Jak jsem zmínil v úvodu, spotřeba dřeva co nevidět klesne na nulu a začne čas drátařiny, plechařiny, palivový systém, který bude kopií jedné z mnoha verzí Be 50, bude jednodušší (pouze tři nádrže). Dojde na výrazné zlepšení ergonometrie obou pilotních kabin, kde se vynořila řada detailů, kterým je nutno se věnovat.

Dlouho jsem pátral po sdruženém přístroji tlaků a teploty provozních kapalin. Až před pár dny mi pomocnou ruku podal Petr Frýba z Mladé Boleslavi, který mi poslal tento přístroj z jeho zásob. Děkuji. Budík (jak slengově říkáme leteckým přístrojům) spolu s otáčkoměrem od pana Picmause předám odborníku Zdenku Melicharovi, který nám do dneška prohlédl a případně opravil všechny budíky. Velmi bych uvítal jakoukoliv informaci o zahálející olejové nádrži letounu Z 126. Prozatím máme zapůjčenou….

Generální oprava motoru se nám trochu protahuje. Výrobce magnet SPD Kroměříž se požárem smluvní galvanovny dostal do výrobních problémů, a tak zatím čekáme na dodání magnet aby kluci v Bubovicích mohli nastavit vůle náhonu magnet a GO by mohla pokračovat.

Včera, 30.9. jsme se v dílně v Hodkovičkách sešli (2x Jarda, 1x Jirka, 3x Petr a 1x David). Hlavním bodem byla návštěva odborníka na leteckou drátařinu Davida Polanského. Tady jsme personálně viseli delší dobu ve vzduchoprázdnu. Musím zde zmínit, že Jarda Hejkal použil všechny své rozsáhlé kontakty až se dostal k Davidovi. David kývl na naší výzvu/prosbu, ale jak je celkem pochopitelné, coby vzácný odborník je na roztrhání a tak se nám kompletizace elektroinstalace asi natáhne až do prosince. Mimo elektro jsme řešili celou řadu dalších drobností a podrobností, a tak jsme strávili nad výkresy (některé v měřítku 1:10) z roku 1935 a kolem trupu Bety a komponentů bezmála 3 hodiny. Výsledek byl všemi kvitován pozitivně.

Konto Beta opět poletí.

Transparentní účet 292704009/0300

Korunky přibývají a od půlmilionové sumy (a první poloviny rozpočtu) nás děli již jen zhruba 13 000 Kč. Velmi děkuji všem podporovatelkám a podporovatelům projektu Beta opět poletí. Rodinu finančních sponzorů rozšířili od poslední Zprávy Jaroslav Koudelka, Jiří Karásek a Michaela Nedvědová. Již po několikáté zaslali peněžitý dar Betě Marketa Fryntová, Otakar Jirků, Zbyněk Flek a Josef Pinos.

S laskavým souhlasem (a fotkami) Petra Kolmanna jsem v mých Zprávách po částech publikoval článek Bohouše Rosičky Be 50 Beta Minor létá, otištěný v časopise AeroHobby 4/2015. Dnes přináším poslední část.

Není prostor k vylíčení všeho, co se od roku 1988 do současnosti kolem Bety odehrálo – na to by nestačil celý časopis. Rozhodně ale zde nesmí chybět poděkování všem, kteří Honzovi pomohli dostat Betu do vzduchu. Začněme vedením Vojenského historického ústavu Praha a jeho ředitelem plk. Mgr. Alešem Knížkem, pracovníky Leteckého muzea Kbely, zejména Josefem Pšeničkou, kurátorem zdejších sbírek Ing. Janem Sýkorou a dalšími spolupracovníky. O Vladimíru Dandovi a Vlastimilu Haškovi bylo psáno výše, další, koho chceme jmenovat, je Ing. Jaroslav Podolák, letecký konstruktér firmy Aero, který kromě jiného spočítal a nakreslil pro výrobu soustavu řízení a brzd letounu, výfuků motoru, systému ovládání palivové instalace atd, atd. Je také autorem mnoha dalších výpočtů a výkresů dokumentace letounu, často pracoval přímo na Betě při seřizování, vážení a nivelacích. Další velký dík patří Ing. Jiřímu Dostálovi za celkový kontrolní výpočet letadla a další dílčí výpočty. Také firmě BMZ Air Service, s.r.o., zejména Jindřichu Zimákovi staršímu a mladšímu, „lékaři“ motorů Jaroslavu Anýžovi, kteří během stavby pomohli častými konzultacemi i významným přiložením ruky k dílu. Velmi pomohli i piloti a skvělí mechanici Ladislavové Baldovi starší a mladší, elektrikář a přístrojář VZLÚ František Martinec a řada dalších, kteří snad prominou, že tu nejsou zmíněni. Ti všichni mají podíl na tom, že Beta byla prakticky v hotovém stavu loni v květnu převezena do Muzea Metoděje Vlacha na letišti v Mladé Boleslavi (viz AeroHobby č. 4/2014). To, že se Beta ocitla v krásném prostředí tohoto nádherného „živého“ leteckého muzea, je především zásluhou jeho šéfa, Ing. Vladimíra Handlíka. Jednání nebylo krátké, ale nakonec s ředitelem VHÚ Praha uzavřeli smlouvu o zapůjčení OK-EAA do boleslavské sbírky. Pro letoun je to přímo luxusní prostředí se skvělými podmínkami pro provoz. Prakticky celý rok 2014 probíhala s VHÚ Praha administrativní jednání k zápůjční smlouvě „sbírkového předmětu Be 50 OK-EAA“, dále o podmínkách zákonného a havarijního pojištění, vyřizovaly se palubní doklady a podobně. Provozovatelem se na základě smlouvy s VHÚ stal Air Service Pilot Klub Strunkovice nad Blanicí, vedený Ing. Jaroslavem Krištofem. Bylo stanoveno sedm pilotů, kteří prozatím budou Betu létat, podmínkou majitele i pojišťovny bylo, že se bude jednat o aviatiky s velkou zkušeností na letounech s podvozkem ostruhového typu a stanoveným minimálním počtem 700 nalétaných hodin. Vše pomalu spělo k prvnímu, velice očekávanému letu. Již dříve o zalétání Bety Honza požádal známého a velezkušeného pilota Jiřího Unzeitiga z Vysokého Mýta, s jehož osobou souhlasili i pracovníci ÚCL. Dne 10. dubna t.r. uskutečnili Ing. Javůrek a Ing. Bláha na Betě velice důkladnou fyzickou prohlídku v rozsahu celotechnické kontroly letadla. Vystavili nálezový protokol s připomínkami k nedostatkům na technickému stavu Bety, které následně Honza za vydatné pomoci kolegů odstranil. V polovině května byl letoun připraven k záletu a s ohledem na počasí a časové možnosti zúčastněných, byl jako „den D“ stanoven pátek 22. května. Ráno před sedmou hodinou se sešla skupina asi deseti lidí, vytlačili Betu z hangáru, následovala důkladná předletová prohlídka a motorová zkouška, Jiří Unzeitig s pohodářským úsměvem nasedl do kabiny a za napjatých pohledů všech okolo najel na dráhu. Nejprve Betu rozběhl do zvednutí na kola, vrátil se na místo vzletu, plný plyn a Beta se poprvé za jásotu všech zvedla do vzduchu. Jiří chvíli polétal a po první čtvrthodině elegantně přistál.

O spokojenosti s Betou svědčí jeho fotografie u směrovky pořízená po prvních letech – Jirko, díky. V dalších dnech se s lety pokračovalo a po vystavení ZOLZ se na stroj přeškolili první piloti z určené skupiny. Létá se s ním krásně, i při MTOW 850 kg je vzlet podobný Z-126, cestovní rychlost je cca 130 km/h, přece jen je znát vliv dvanáctimetrového rozpětí, odporu „kalhot“ podvozku, a pod. Honza Klaban už bohužel delší dobu zápasí s nelehkými zdravotními problémy a létání své Bety sleduje opřen o francouzské hole. V pátek 19. června se u Leteckého muzea Metoděje Vlacha konal slavnostní křest Bety za účasti ředitele VHÚ Praha plk. Mgr. Aleše Knížka, Ing. Vladimíra Handlíka a dalších představitelů kraje a leteckých institucí. Byl to důstojný ceremoniál s velkým poděkováním Janu Klabanovi za takové obrovské dílo. S Ing. Krištofem jsme měli čest předvést Betu v letové ukázce, ale největším přáním naším i ostatních je, aby si ji brzy zalétal i Honza. A Be 50 Beta Minor OK-EAA přejeme, aby měla co nejdelší a krásný letecký osud.

První vteřiny Bety ve vzduchu – Mladá Boleslav 22. května 2015, 8.03 hodin místního SELČ

Mějte se dobře a pokud znáte někoho, kdo ještě o Betě nic neví, tak ji/jeho přemluvte k odběru těchto Zpráv zasláním jejich email adresy na be50beta@seznam.cz