… Poslední Den otevřeného muzea…
Letošní poslední Den otevřeného muzea Korea – Merkur v Bezděkově, měl opravdu slavnostní nádech. Tak, jak to u Tygrů bývá…
Připravovali jsme se na něj důkladně a dlouho. Finální program byl schválen ve čtvrtek na schůzi klubu. Nakonec bylo všechno ale málem úplně jinak. Jak se říká, Sebelepší bitevní plán padne prvním výstřelem. No, tohle byl ale výstřel skoro do zad. Od přepravní firmy DPD, a jsem rád, že jim tímto mohu udělat negativní reklamu…
Přes ujištění tiskárny, že kalendáře budou v pátek v muzeu, čekali jsme tam s Frankiem do čtvrt na dvanáct a nic. Na dotaz, jestli něco nevědí, bylo nám odpovězeno, že byla přeci zásilka předána už 10:42. Navíc se jeden balík dostal do jiného vozu, a tedy se do Žatce dostane až v pondělí nejdřív…
Dvě hodiny jsme s Frankiem šedivěli a stárnuli překotným tempem, než se balík našel…
Pořád padesát kalendářů chybělo. Takže přepočítávání a vymýšlení, jak to udělat, aby se dostalo hlavně na hosty a aby vůbec nějaké kalendáře byly, než se začne…
S takovými myšlenkami se špatně usíná i nedobře pracuje…
Naštěstí jsme v 9:00 překročili práh muzea a bylo po něm…
Začali přicházet kamarádi z klubu a první hosté. Než však dorazili úplně všichni, seznámil jsem tátu, který nás do Bezděkova tentokrát dovezl, s ostatními a ukázal mu prostory muzea. Aby pak, až se mu nebudu moci věnovat, měl dostatek zábavy a s kým probrat vše, co ho v letecké branži zajímá. Naštěstí jsem se v tomto ohledu předem domluvil s Mírou Rychtaříkem, který je zvyklý povídat a povídat. Díky, Míro…
Udržet lidi na uzdě, aby nerozebrali kalendáře a knížky, než to všechno oficiálně uvedeme, bylo složité. Naštěstí bylo potřeba, aby sláva byla zahájena trošku dřív…
Jedním z nejčestnějších hostí, který dnes do muzea dorazil, byl pplk. Michal Daněk. Velitel čáslavské 211. taktické letky a jeden z nejzkušenějších současných pilotů Vzdušných sil AČR. Jednoho z prvních, kdo začal létat na Gripenech a posledního, kdo ještě stihl sedlat MiGy-21…
Měli jsme pro něj připravené malé překvapení, neboť před několika dny jako teprve druhý člověk na světě překonal na Gripenu nálet 2000 hodin! V pravý čas jej tedy Venda Vašek uvedl a představil, zatímco Tomi Reida, Frankie a já předali jsme tygří dort s dvoutisícovkou ve svíčkách, glejt o přijetí za čestného člena do žatecké Tygří letky a „emeritní volňásek“ do muzea. Ve vší vážnosti, ale i s humorem. A stejně tak to Michal i přijal…
Teprve poté informovali jsme přítomné o dalším programu – autogramiádě 3. vydání Etud vonících luftem (jež Frankie pracně sehnal po knihkupectvích po celé republice) a dalších leteckých knížek, a hlavně o premiéře a autogramiádě našeho kalendáře na rok 2022. Kalendáře, vytvořeného speciálně k 70. výročí vzniku 11. slp, plného fotografií leteckých legend, které brázdily nebe nad našimi hlavami po celou dobu existence jednotky. Úžasných fotografií, které s kluky nafotila naše klubová fotografka Majda Tymešová v muzeu a v Tulipánu…
Až na výjimky byli v muzeu přítomni všichni, kdo se do něj dostali, takže každý zájemce měl možnost si je nechat do kalendáře i podepsat. Nutno říci, že je pak musely pořádně bolet ruce. Kalendáře mizely jeden za druhým, nakonec, poměrně rychle, zmizely úplně všechny. Takový úspěch a zájem jsme asi ani nečekali…
Kalendář možno objednávat zde…
Jsem tuze rád, že mi posléze zbyl i čas věnovat se i jiným věcem. Zprovoznili jsme simulátor, posadili se do kokpitu a pustili se do létání. Start na Ruzyni, trocha poletování nad Prahou, najít Kbely, naletět na přistání a eventuelně přistát. Případně udělat jen letmý dotek a zpět přes Prahu na Butylkovo. Před námi v ranním slunku krásně zářil vynikající orientační bod – soutok Berounky a Vltavy. Všechna přistání, což je potěšující, končila minimálně s výsledkem „uspokojivé“. Paráda!…
Stejné výsledky přicházely pak i s dalšími zájemci o vyzkoušení simulátoru. A to bylo potěšující…
Méně potěšující byl ale fakt, že se musíme pomalu ale jistě začít loučit a vydat se zpátky na Prahu. Bohužel, práce nepočká. Nicméně jsme si to tady dnes opravdu užili. A poctivě odmakali (včetně představení muzea několika přišedším hostům…). Odměna však byla velice sladká. A nemyslím finanční stránku věci. Potěšilo nás, jak to tady všechno dopadlo. A spadl nám obrovský kámen ze srdce. Máme to za sebou a podařilo se. Poučili jsme se v něčem, tak příště můžeme jiné věci udělat nebo vymyslet lépe. Jak se říká, člověk se učí pořád…
Fotogalerie – Pytlák, Majda, Štěpka…
Fotogalerie – Jirka Rámeš, Zbyšek Hermann…
Fotogalerie – Vlasta Dvořáková…
Majdo, moc děkuju za skvělé fotografie v kalendáři…
Štěpánko, děkuju za pořádnou pomoc s organizací…
Frankie, díky a pomoc a hlavně podporu…
Míro, díky, že ses věnoval zájmové osobě a trpělivě jí vysvětloval vše, na co se táta ptal…
Kluci, díky moc za Vaši trpělivost a ochotu se nechat pro kalendář zvěčnit…
Tati, díky moc, žes tu byl s námi…
