Špionáž byla, je a bude vedena, co člověčenstvo válčilo, válčí a válčit bude. Představovat do nejmenších podrobností letoun Lockheed U-2 by bylo téměř jako pověstné nošení dříví do lesa. Jedná se o stroj vpravdě ikonický a proslavený. Navíc slouží v letectvu (nejen) USA prakticky dodnes. Od samého počátku byl jedním z klíčových nástrojů americké zpravodajské služby CIA, která jej používala zejména v dobách tzv. studené války k monitorování území tehdejšího SSSR. Vzhledem ke svého extrémnímu dostupu bylo ve své době pro jakýkoli tehdejší stíhací letoun prakticky mimo dosah.
Sověti byli špionážními výlety U-2 ve výškách 20-21 kilometrů velmi znepokojeni. Mohli je sice poměrně dobře sledovat, ale neměli možnost tyto stroje jakkoliv ohrozit.
Koncem padesátých let 20. století začaly jednotky sovětské PVO dostávat nové modernější vybavení. Naváděcí radary P-30 schopné sledovat cíle ve výškách nad 20 kilometrů, záchytné stíhačky Suchoj Su-9 s dostupem 16–18 kilometrů, ale především raketový systém S-75 Dvina, jenž byl schopen zasáhnout cíle až do výšky 25 kilometrů. Přiblížil se okamžik, kdy mělo dojít k zúčtování s americkými narušiteli vzdušného prostoru…
Francis Gary Powers, otec našeho vzácného hosta, odstartoval k průzkumnému letu nad SSSR dne 1. května 1960 z Péšáváru v Pakistánu. Do Norského Bodø však nedoletěl. Po zásahu raketou ve dvacetikilometrové výšce nad Sverdlovskem vyskočil z padajícího letounu a zachránil se na padáku. Byl to pro něj začátek téměř dvouletého zajetí, výslechů, psychologického nátlaku (nikoliv však mučení!), jež byly ukončeny až výměnou na slavném Mostě špiónu v Postupimi za sovětského agenta plk. Abela…
Francis Gary Powers Jr., poctil nás svojí návštěvou v průběhu turné po Evropě, aby nás seznámil s osudy svého otce a výše zmíněnou událostí, jež vešla ve známost jako U-2 Incident…
V dopoledních hodinách v muzeu Korea-Merkur představil výstavu, týkající se této události, odpoledne pak na letišti Macerka v rámci besedy pohovořil k několika desítkám posluchačů. Došli i na předání pamětních listů a certifikátů jednak Českého svazu letectví, druhak Muzea studené války, upomínkových předmětů a dárků, dotazy a odpovědi, rozhovory pro média. Po celou dobu s úsměvem navíc podepisoval spousty knížek, fotografií, fotil se se zájemci, nikoho neodmítl. Prostě skutečný gentleman…
Osobně toto setkání považuji za úžasný zážitek a velkou poctu. Kdyby mi ještě před půl rokem někdo řekl, že s tímto veselým chlapíkem z druhé strany Modrokoule proletím se nad Severočeskem nejprve v simulátoru v muzeu, posléze i na palubě skutečného letounu, asi bych si poklepal na čelo. Nicméně stalo se…
Gary, kamaráde, děkuju…
Všichni děkujeme…
