… aneb Návrat po čtyřech letech…
Je to matematika strašlivá! Král Kazisvět VI. a jeho kohorta mongoloidů téměř dokončili pětiletku, během níž jsme se nemohli podívat na modré nebe nad Mladou Boleslavou i jinde a pokochat se vším, co se dokáže vznášet na hedvábí, křídlech, rotorech a podobně…
Naštěstí se nepodařilo! Dobový letecký den v Mladé Boleslavi, již třináctý v pořadí, se v jedné z nejhlavnějších kolébek československého letectví konal! A byl to skutečný svátek…
Těšili jsme se na něj převelice. Nespali jsme, dobíjeli baterie, vybírali volna a dovolené, plánovali… A modlili se… A také po očku pozorovali aktualizace programu, neb, jak zvykem, z organizátorů člověk žádné informace nevyrazí. Jen se tajemně usmívají, že prý se máme nechat překvapit…
Nelidské, toto!!!…
Přemýšlel jsem, jak pojmout tuto reportáž. Mám se složitě rozepisovat a zabíhat do detailů? Nebo mám být stručný? I ne…
Nakonec jsem se rozhodl tuto stvořit jako sbírku postřehů, které mě procházely myslí v průběhu dne. Možná budou neumělé, možná neprofesionálně zpracované,… zcela určitě citově zabarvené… Ale budou bezprostřední a autentické.. A tak snad i lepší…
A komu se to nelíbí, má beztak smůlu…
Postřeh první…
Na sobotním Dobovém leteckém dnu v Jungbunzlau potkali jsme mnoho nádherných létajících aparátů od počátků „okřídleného“ letectví do současnosti. Paráda! I přes to horko, které dávalo zabrat návštěvníkům i pilotům…
Některé stroje byly ale, řekněme, srdcovka. Tedy z mého pohledu…
Kutův Hurricane tedy zcela určitě!…
No a ten low pass na rozloučenou!!!
Postřeh druhý…
Corsair, jediné válečné stíhací letadlo vybavené popelníkem! Tak tuhle potvoru si nenechám ujít nikdy. Není sice největší se sklápěcími křídly, kterou jsem už mohl spatřit, ale je to pořádný plnokrevník. A když se pořádně rozfofruje, to je pak mazec!…
Úplně vidím Pappy Boyingtona a jeho smečku Černých ovcí, jak burácí nad bezedným a nekonečným Pacifikem a chroupají Zera k svačině po desítkách…
Postřeh třetí…
Ani Mustang tentokráte na mladoboleslavském letišti a nebi nechyběl. Další plnokrevník, jeden z nejlepších stíhacích strojů na nebi 2. světové války. A to jak nad Evropou, tak v Pacifiku. Ono se při jeho doletu, rychlosti a smrtící výzbroji není co divit…
Letos nepřiletěl kupodivu Excalibur od sousedů z Mnichova Hradiště, ale Francis Dell z Německa. Také ne neznámý, zalétal si totiž u nás v Milovicích při natáčení remaku filmu Red Tails…
(Pro osoby neznalé, to je taková pohádka o tom, jak pro Amíky neplatí fyzikální zákony…)
Postřeh čtvrtý…
To si takhle v sobotu odpoledne sedíte na zahrádce, popíjíte vychlazenou limonádu, případně luštíte křížovku a najednou nad hlavou burácející almara, zvící velryby na steroidech…
Boeing 737-800 byl,… a o tom nemůže být pochyb,… největším překvapením DLD. Nikoliv poprvé, už jsme tady takové vystoupení zažili. Ale…
Stát na ochozu věže a sledovat, jak se blíží k travnaté ploše v přistávací konfiguraci, klesá níž a níž, až se zdá, že doopravdy dosedne,… to je něco!…
O pocitech UL vzduchoplavce, kolem nějž údajně proletěl na stejné výšce (samozřejmě v bezpečné vzdálenosti ale..), asi netřeba hovořit…
Postřeh pátý…
Dakota z Duxfordu byla bezesporu jedním z největších v plné bedně zlatých hřebů 13. Dobového leteckého dne. A kluci z Anglie byli velice vstřícní, zvláště po zjištění, že jsem z Českého svazu letectví. Mohl jsem tak v klidu nahlédnout do kabiny tohoto kultovního dopravního letounu, posléze jsme si ještě skvěle popovídali nejen o létání a tomto stroji, ale také o československých letcích RAF…
Toho dne byly z paluby Dakoty provedeny hned dva výsadky. Z čehož ten první zcela evidentálně navazoval na dopolední hromadné focení kluků z KVH, představujících výsadkáře z 82. divize „All American“, chystající se seskočit do Normandie v předvečer operace Overlord. Viděl jsem pak i krátké video přímo z paluby při provádění výsadku nad Normandií v rámci vzpomínkové akce. Běhá z toho mráz po zádech!…
Nedalo mi to, abych Angličanům nenechal něco malého na památku. Mno, nebyly to jen nášivky našeho milovického klubu a ČsSL…
Thanks guys for the great show!…
Himl ale,… škoda, že v noci krom Luny vyšel na obloze nad Dakotou Velký vůz a ne Pegas…
Postřeh šestý…
Ukázka střídala ukázku, ani na vteřinu nebyl ve vzduchu klid. Z toho by se jednomu zamotala hlava. Jsou však tací,… a my již víme, že pro ně existuje označení „Králové vzduchu“,… kterým se hlava snad nikdy nemotá. Letečtí akrobaté…
Akrobatická vystoupení patří ke každému leteckému dni. Tedy i zde se umě prolínala s ostatními ukázkami. Opět se potvrdilo, že českoslovenští a čeští akrobaté byli, jsou a budou světová špička…
Jmenovat všechny nebudu, určitě bych na někoho zapomněl. Ale z reakcí všech, které jsem potkal na letišti, z toho, co si povídali i z pochvalného mručení stali se hvězdami dne Petr Jirmus a Martin Šonka. Tito skuteční mistři svého řemesla, popírající snad všechny fyzikální zákony, vystoupili jednak v sólových ukázkách, jednak stihli secvičit i společné vystoupení. Kluci, nádhera!…
Mimochodem, bylo zajímavé sledovat a uvědomit si ten obrovský generační skok v technice. Petr samozřejmě vystupoval na „svém“ Zlínu Z-50, Martina si nedovedeme snad ani představit jinak, než na Extře…
Postřeh sedmý…
Jak název napovídá, boleslavští letečtí dnové jsou především průřezem historie aviatiky. Takže si je bez ukázek strojů všech období nedokážeme po těch letech ani představit. Vyjmenovávat opět nebudu, bylo by to na dlouho. Raději dám na pokochání pár obrázků…
No,… dva páry…
Spíš deset…
Prostě tak vůbec…
Postřeh osmý…
U Taranise, to je hic! Podejte mi někdo prosím kravský roh, po okraj naplněný vychlazeným lahodným mokem, připraveným ze zkvašeného zrní, medu a bylin, vychlazený na sedmém schodě…
Postřeh devátý…
Hluboko pod ním krásný dol, temné jej hory broubí kol, lesů věnec objímá.
Jasné jezero dřímá u středu květoucího dolu.
Nejblíž se modro k břehu vine…
… až posléz v bledé jasno splyne…
… v onen čas, kde k lásce zval hrdliččin hlas…
Na břehu jezera borový šumí háj, z něj drozdů slavný žalm i jiných ptáků zpěv…
Na skále rozlehlý je strom – starý to dub. Z něj drozdů slavný žalm i jiných ptáků zpěv…
Tam v dolu zeleném roznáší bílý květ, tam řídí nad lesy divokých husí let…
Daleko zanesl věk onen časů vztek,
dalekoť jeho sen, umrlý jeho stín, obraz co bílých měst u vody stopen klín, takť jako zemřelých myšlenka poslední…
Tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk…
Tohle, to tě dojme. Jen se na to podívej. Vidíš to? To není země, to je zahrádka… a jestli máš srdce, tak to musíš cejtit…
Modří jistě vědí, proč jsem si vystoupení „fekálního bombardéru“ nechal jako samostatný příspěvek. A proč jej uvedly verše známých bratrů – Karla, Hynka a Máchy. Do Boleslavi prostě přiletěl Štefan…
Postřeh desátý…
Také C-jedenáctku nechal jsem si na sólo příspěvek. Jednak je to nádherný stroj, druhak pořádný brus. Když to pilot pořádně rozpumpuje a spustí se pod úroveň Chlumu až těsně nad trávu, vyplaší celou kolonii letištních syslů, zajíci utíkají sem a tam a duše diváka zaplesá…
Navíc si vždycky vzpomenu na historky těch, co se na něm něco nalétali…
Na útoky na německé jednotky při vzpomínkových akcích „Most u Remagenu“ v Davli nebo Tankových dnech v Lešanech. Na natáčení historických filmů, jako například Zbraně pro Prahu. Nebo na vyprávění o tom, jak „jsme potřebovali do Bubovic Jaka Jedenáctku, tak jsem Vášu sbalila, protože on rozhodoval o jejich přidělení…“
Postřeh jedenáctý…
Gripeny nepřiletěly. Musely střežit klid nad Protektorátem, abychom mi běžní občané měli po Starostech…
Místo nich se přiletěla podívat CASA a Sokol ze Kbel…
A to vystoupení vrtulníku stálo za to. A nejen Sokola, který zatančil nebeský balet nad horkem zežloutlou travnatou plochou a povozil dvojici záchranářů…
Na nebi ukázal se i mnohem menší Robinson. Sice takový drobný hmyzák oproti svému většímu bratru, ale také vcelku slušný dravec. Alespoň soudě podle toho, že do svých pařátů dokázal ulovit pořádně velkou Škůdku z místní mladoboleslavské typicky české automobilky…
Bohové, kde jsou ty časy, kdy svůj dračí tanec předváděly pořádně naježené Mi-čtyřiadvacítky!…
No nic, jen záchvat nostalgie…
Postřeh dvanáctý…
V nebeské modři nepohybují se potichu bez motoru toliko parašutisté, rogala a letci na horkovzdušných balónech. Ladně se zde dokáží vznášet i větroně. Kdybych měl přirovnat ukázky motorových strojů k rokenrolu (či k popíku v případě těch menších), tak plachtění větroňů na dlouhých úzkých křídlech bych musel označit za symfonii. Nebo operu…
Ať tak či onak, je to krása nesmírná a já těm lidem vlastně jen uboze závidím…
Postřeh třináctý…
Co by to bylo za DLD, kdyby se na nebi neobjevily známé vrány z Nadace Letoun Metoděje Vlacha. A s nimi báječní muži na létajících strojích. Pravda, někdy se člověk až diví, co se dokáže udržet ve vzduchu. Někdy se člověk až bojí dýchat, aby se z těch křehkých nádherných strojů něco neulomilo. Ale…
Jakmile se rozvlní vzduch pod jejich křídly, je to prostě čirá radost z (nejen) leteckého života…
Navíc, kdo si hraje, nezlobí…
No a čím to zakončit, než samotnými počátky létání u nás? Pravda, vlivem drobného zdržení si Metůd Vlach málem nezalétal, ale naštěstí jen málem…
Vystoupení letounu Metoděje Vlacha a letounku Grade, který proslavila první česká pilotka Božena Láglerová (slavná La Aviadora), bylo tou sladkou třešničkou na vrcholu pomyslného dortu. Nádherným zakončením oslavy aviatiky, kterou tento letecký den opravdu byl…
Třináctka je šťastné číslo. Třináctý letecký den v Mladé Boleslavi tedy dopadl šťastně. Přes všechny nesnáze, způsobené zejména horkem, přes drobné nedostatky, které se podařilo improvizací odstranit, aniž by si toho vlastně někdo z diváků všiml. Užili jsme si to všichni…
Proto třináctý postřeh je pro tuto akci i ten poslední. Kamarádi, klobouk dolů, bylo to jako vždy epesní a dechberoucí. Doufejme, že příště se uvidíme klasicky za dva roky…
