… Návštěva u Classic Trainers na letišti Plzeň-Líně…
Těžko na cvičišti, lehko v boji. O létání to platí dvojnásob…
I zde bych mohl začít větou „Známe je. Vídáme je často…“ Protože to tak je, stroje z Hangáru č. 3, vystupující pod hlavičkou Classic Trainers, jsou stálicemi na (nejen) českém nebi už dlouhá léta. A protože domovem těchto nádherných aparátů těžších vzduchu je letiště Plzeň-Líně, naše další kroky při jeho návštěvě směřovaly právě sem. Ale opět po předchozí domluvě s provozovatelem…
Kdybychom nevěděli, kam jdeme, asi bychom těžko odhadli, že se uvnitř starého hangáru s maskováním na jeho přední části ukrývá jednak malé letecké muzeum, jednak pak sbírka létajících pokladů. Je ale pravda, že to tady neznáme a při běžném provozu a muzejnické sezóně je vše možná úplně jinak. Každopádně jsme prošli nenápadnými bočními dveřmi a ponořili se do úplně jiného světa…
Kamarádi z CT-H3 nás ponejprv nad šálkem kávy (kterou jsem minimálně já potřeboval zcela určitě, jsa po dvou nočních…) seznámili s historií jejich leteckého sdružení, myšlenkou na vznik muzea a její realizací. S potížemi, s nimiž se museli od samého počátku potýkat, především co se týká rekonstrukce prostor hangáru a zařízení. Nemohlo nedojít i na aktuální kauzu okolo likvidace letiště (zde opět doporučuji podívat se na web Flying Revue, případně sledovat na asociálních sítích různé skupiny a stránky se tomuto věnující…). Pak už ale…
Stačilo pár kroků chodbou a z místnosti, kterou bychom mohli označit jako společenskou (v překladu do letečtiny „BAR“…), dostali jsme se do muzea. Není divu, že je zde většina prostoru věnována hlavně událostem 2. světové války, z Plzeňska a okolí bojovalo na západní frontě kolem stovky letců (!!!). Expozice představuje ty nejvýznamnější osobnosti, ukazuje fotografie, dokumenty, memorábilie, modely… Plus se ve velké míře poté věnuje i náletům spojeneckých bombardovacích svazů na Plzeň. Přičemž je zde k vidění několik unikátních archeologických nálezů leteckého charakteru – plechy z bombardérů B-17, trosky německé stíhačky Fw-190 a mnoho dalších zajímavostí…
Nádhera! Předpokládám ale, že až se o naší návštěvě dozví Iveta Irvingová, prokleje mě do pátého kolene a půl roku se mnou nepromluví…
Největším lákadlem pro nás samozřejmě byl „živý“ obsah hangáru – letadla. Nemíváme možnost projít se kolem nich tak blízko. Prohlédnout si je do posledního nýtku, nakouknout do kabin, pohladit si lesklé plechy, cítit při tom důvěrně známou vůni oleje a benzínu. Nehledě na fakt, že na leteckých dnech se nikdy neukážou stroje všechny. Takže jsme si to tady královsky užívali, jak se říká. To vše s doprovodem a erudovaným výkladem ke každému stroji. K létajícímu, který zde jen čeká se zvednutými krovkami motoru, až se bude moci vrtulí zakousnout do vzduchu. Ale i k teprve vyráběnému, který zatím jen čeká na své zrození, oděn prozatím toliko do prkýnek, trubek a mezer. Potažmo k takovému, který si své již odsloužil, za což byl potupně zlikvidován a odhozen. Ano, je to tak, plzeňské letiště bývalo velkým pohřebištěm vojenských strojů. Jak dokazuje křídlo z „kombajnu“ (Il-10), opřené o zeď hangáru…
Nějak mi to přijde, jako český sport, co se letectva týká. Odsloužil sis pečlivě svoje, tak táhni…
Samozřejmě i zde měli jsme v úmyslu ponechat něco na památku. Tedy jsme využili příležitosti a mezi krásnými létajícími skvosty předali kamarádům pamětní list ČsSL. S příslibem spolupráce mezi oběma subjekty. Navíc jsme pozvali kluky i do Bezděkova na 15. říjen, kdy proběhne vyhlášení Muzejnického počinu roku 2021…
MiG-21, stojící před hangárem a zrcadlící se v louži po dopoledním dešti, nebyl jedinou připomínkou dob ne až zase tak dlouhých, kdy na letišti bydlel 5. stíhací letecký pluk. Cestou na Prahu zastavili jsme se ještě vedle v Líních, bychom si zblízka prohlédli i další ze zdejších strojů. Ocelového hřebce MiG-19PM, tedy přepadovou verzi, vybavenou radarem a vyzbrojenou raketami vzduch-vzduch. Takových tady moc není, tak je to pro nás poklad. A vypadá vcelku dobře, nutno říci. Tedy až na ten rozbitý překryt kabiny a místy oprýskanou barvu…
Jo, sehnat tak něco takového do Žatce, to by bylo!…
Kluci, na viděnou v Bezděkově. A díky…
