… Exkurze na LZS Plzeň-Líně…
Hej, hej, hej Sokoly, z výšky hľadia na to všetko, čo nás bolí…
Známe je. Už dlouhé desítky let létají nad našimi hlavami a pomáhají ve chvílích, kdy i vteřina je dlouhý časový úsek. Andělé, létající na vrtulnících různého zbarvení a typů, ale zachraňující lidské životy…
Historie letecké záchranné služby sahá až do období šedesátých let minulého století. A popsat ji zde bylo by na půl knihy. Proto jen odkaz na stránku LZS AČR Plzeň-Líně, nebo na stránky Armády ČR, kde je tomuto tématu věnováno prostoru dostatek…
Myšlenka vydat se na plzeňské letiště a navštívit stanoviště „Kryštof 07“, což je volací znak pro vojenské vrtulníky LZS, startující z tohoto letiště, vznikla vcelku nedávno. V době, kdy mezi lidem leteckým i neleteckým počaly vřít informace o plánované likvidaci letiště ve stylu žateckého a stavbě německé fabriky na výrobu autobaterií (tomuto tématu se velice podrobně a trefně věnuje Flying Revue na svých stránkách – odkaz zde…). Prý „se letiště nepoužívá“, tedy jsme se o tom chtěli, jak se říká, přesvědčit na vlastní oči. Kontaktovali jsme tiskovou mluvčí a domluvili termín, zjistili, kdo vše bude chtít jet, neb víc očí víc vidí…
Bohužel nás nakonec jelo mnohem méně, z mnoha rozličných ale pochopitelných důvodů…
Měli jsme neskutečné štěstí, neboť po registraci u vchodu ujal se nás člověk, který ví o letecké záchranné službě a její historii snad úplně vše – MUDr. Michal Mareček. Díky němu dozvěděli jsme se o historii nejprve letecké služby SAR, z níž se vlastně LZS postupně vyvinula. Nejprve pod hlavičkou Armády ČR, posléze i ve spolupráci se soukromými subjekty. O strojích, které LZS provozovala a provozuje, o tom, jak vzniklo typické červeno-bílé zbarvení „lehké Petry“. Spoustu pikantních a veselých historek, vzpomínky na kolegy od vrtulníků, z nichž vlastně spoustu známe z Českého svazu letectví. O výhodnosti umístění stanoviště LZS právě zde v Líních, dosahu, doletu, vzájemné spolupráci s ostatními složkami IZS…
V rámci exkurze,… i když, pojďme naši přítomnost v Líních nazývat spíše přátelskou návštěvou,… měli jsme samozřejmě možnost prohlédnout si i zázemí stanoviště LZS. Ale hlavně pak to nejdůležitější, červeno-bílé vrtulníky PZL W-3 Sokół. Známé střední víceúčelové stroje z polské továrny PZL Świdnik (dnes Augusta Westland Świdnik), které jsme nedlouho po „hadrovce“ výhodně směnili za tehdy nejmodernější stíhačky našeho letectva MiG-29…
O účelu a výhodnosti této výměny můžeme vést polemiky, nicméně Sokóły jsou stroje špičkové a (nejen) pro použití v rámci LZS naprosto nejlepší, díky nadbytku výkonu dvou turbohřídelových motorů a velkému vnitřnímu prostoru. Samozřejmostí je špičkové vybavení ušité na míru, přičemž bylo v mnohých případech využito i návrhů a nápadů obsluhujícího personálu…
Plzeňské letiště je domovem čtyř strojů, z čehož jeden je vždy ve službě a jeden připraven jako záložní. Tabulku s nápisem „ordinační hodiny“ bychom zde nenašli, posádky jsou připraveny odstartovat v režimu 24/7, tedy nepřetržitě. Standardem je ostrý start do tří minut od vyhlášení poplachu, a to prakticky vždy, pokud zrovna nedojde na situaci, kdy „i vrány chodí pěšky“…
Nedalo mi to, abych nevzpomněl na dubnový zásah LZS v Bezděkově u muzea. Stále mi totiž vrtá hlavou, podle čeho se tenkrát pilot rozhodl posadit se se žlutou EC-135 ve vedlejší ulici, a ne přímo u muzea. Odpověď byla jasná a pochopitelná. Poslední slovo má vždy pilot a řídí se tím, co vidí shora. Stroje řídí skuteční experti ve svém oboru s mnohatisícovým náletem a dokážou se s nimi posadit i na naprosto neuvěřitelných místech. Nesmí reagovat na signály ze země, důležitá je především bezpečnost…
Aniž bychom to měli jakkoliv v plánu, prohlídka hangárů probíhala právě v době, kdy zde příslušníci AČR procházeli výcvikem TCCC (Tactical Combat Casualty Care – Neodkladná zdravotní péče v bojových podmínkách). Nemohli jsme sledovat vše, asi bychom i překáželi, nicméně i to málo, co jsme mohli spatřit, bylo vítaným a velice zajímavým zpestřením…
Stejně tak nebylo domluveno předem, že se setkáme s náčelníkem Odboru letecké záchranné služby a urgentní medicíny, plk. MUDr. Zdeňkem Paškem. Využili jsme situace a předali mu pamětní list a Čestnou medaili 100 let československého letectví…
Jen bohužel nebylo možné fotit. Stejně jako ostatní vojenské objekty je i stanoviště LZS režimovým pracovištěm a je to zde civilním osobám zkrátka zapovězeno. Nicméně jedním z našich průvodců a člověkem, s nímž jsme celou akci předem vykomunikovali, byla tisková mluvčí LZS AČR paní Jolana Číhová, které z celé naší návštěvy pořizovala fotodokumentaci Ouředně povolenou. Tedy máme pár zajímavých obrázků na památku i do klubových a svazového archivu…
No a to největší štěstí, které nás v rámci této návštěvy potkalo? Za celé ty cca 2,5 hodiny našeho pobytu zde nemusel z letiště Plzeň-Líně odstartovat ani jeden vrtulník Letecké záchranné služby! To je přeci to nejlepší, co si můžeme všichni přát…
Přejeme kamarádům, andělům, kteří bdí nad našimi životy a zdravím, aby se tak stávalo co nejčastěji…
Děkujeme, bylo nám velkou ctí a potěšením…
