aneb V ilegalitě vol. 1…
Ne snad, že bychom se museli do ilegality uchylovat, ale, s ohledem na situaci doma i ve světě, zejména pak pod vedením Pětidemolice a Vrchního signalisty,… mno,… zase tak daleko k tomu asi nemáme už…
Proto jsme přivítali možnost vykonat další úřední setkání Neústupných na celostátní úrovni právě v Brdech, v objektu bývalého skladu jaderné munice Javor-51 u Míšova. Kde také jinde, když už nás opět Ministerstvo jediné pravdy krmí výhrůžkami s jadernou tématikou. A kdy všichni od Zeleboba na západ a přes Velkou louži dělají vše pro to, aby nezůstalo jen novinářských kachen…
Se zasedáním grémia to ale bylo poměrně nahnuté. Nejen proto, že se místo konání i termín několikráte přehazovaly. Nedlouho před víkendovým setkáním se začali zástupci některých ČPS odhlašovat a chvílemi to vypadalo, že se nesejdeme v dostatečném počtu a z celé akce bude jen výjezdní zasedání Výboru a přátel. Což o to, prostředí zajímavé, počasí nádherně babsky letní, spousta hub, navíc nádherné a téměř neposkvrněné lesy baštinské, kde, jak známo, jsou nejtlustší jeleni z celých Čech…
Mno, přestanu básnit, nakonec jsem sám měl namále a jen díky operativní pomoci dorazil jen o půlhodinu později…
Hned na samém začátku slavnostního jednání (neb se Svaz v letošním roce dožívá krásných pěti let existence), krátce po přivítání účastníků předsedou Svazu Václavem Vaškem a provozovatelem Atommuzea Javor-51 Václavem Vítovcem, přišly na řadu některé milé povinnosti. Tou dozajista nejmilejší bylo předání medailí ČsSL Za zásluhy několika kolegům a kamarádům. Sice v drtivé většině v zastoupení, neb se tito z různých důvodů nemohli zúčastnit, ale to na slavnostním rázu okamžiku pranic neměnilo. Dalším příjemným aktem byla premiéra nové knížky Ládi Vitíka „Horké nebe nad hranicí“ a její křest. Samozřejmě šampaňským, jak je dobrým zvykem. Dílo skromně se usmívajícího kolegy, pokřtěné nejvyššími představiteli ČsSL, je další velice hodnotný přírůstek do mozaiky slavných dějin československého i českého letectví…
Po zhodnocení činnosti Svazu od posledního grémia, zprávě o hospodaření a několika vystoupeních dle plánovaného programu jednání přidali své příspěvky i někteří zájemci z řad účastníků. Jak vidno, činnost kolegů napříč republikou je poměrně bohatá. Byť to mnohdy stojí spoustu sil a úsilí. Ale nic nejde samo od sebe. Zejména je potěšující další nárůst aktivit pro děti a mládež, různých akcí, setkání, besed, ukázek, a to i ve spolupráci s AČR. Když se chce, jde všechno…
Po krátké přestávce na občerstvení vydali jsme se konečně do útrob kdysi nejtajnějšího vojenského zařízení (resp. jednoho ze tří takových) na území někdejšího Československa. Prohlídka objektu, doprovázená velmi erudovaným výkladem Vaška Vítovce, byla prostě excelentní. Mohu si nakrásně myslet, že o problematice jaderných zbraní něco málo vím. A stejně nabudu po několika vteřinách přesvědčení a jistoty, že tomu tak vůbec není. Když se k tomu připočte prohlídka depotu, zachovalého zařízení, vybavení, spousty dokumentů a fotografií, týkajících se válečného i mírového využití jaderné energie, je jasné, že zde je možno získat zcela unikátní zážitek a spoustu vědomostí. A formou, která zaujme natolik, že z toho běhá mráz po zádech…
Grémium ve fotografiích Ládi Vitíka…
Grémium ve fotografiích Jardy Klacka…
Grémium ve fotografiích Pytláka…
Prohlídka depotu objektivem Pytláka…
Jednání a exkurze zabraly mnohem více času, než bylo v plánu. Tedy byl operativně odřeknut další bod programu – pozdní oběd, místo čehož jsme se navrátili do kobky k hučícím piliňákům a při teplotě vyšší, než povoluje nařízení šíleného prasátka pekari, pak již jen nezávazně konverzovali nad šálkem thé o tématech „ostatního“ charakteru. Hodinu, dvě, tři,… až slunko začalo zapadat kdes v dáli nad Šumavou. Přišel čas se rozloučit. Někdo vydal se ku domovu, někdo do sjednaných penzionů. Pokračovat v nezávazné konverzaci, slavit, vzpomínat…
A chystat se na ranní výpravu do bývalého vojenského prostoru…
Jo a kdyby přišla nějaká hláška, tak biblický songy jsme nezpívali…
