A to je o načasování. Je to první okamžik, kdy lze zahájit první zatáčku. Nebo i něco náročnějšího, ale když člověk nebo Tygr začíná létat?
Potřebuje nejdříve vyzkoušet poloměr zatáčení a kolik u toho vlastně ztratí výšky? Nebo neztratí? Leda by měl motor. Jenže manévrování s pákou plynu je taky o rozhodnutí a znalosti SÍLY, kterou pilot ovládá…
Když pro létání použijeme jen GRAVITACI, tak se po nebi namaluje taková neviditelná čára. Jako při házení kamenů z výšky. Když je ale člověk a jeho tělo letadlo, tak dokud nemá otevřený padák, tak první, co v té „rychlosti&výšce“ může zažít, tak je MANÉVR zatáčení i kdyby to byl přímo kotrmelec! A dokonce ani když ho neumí
Když je člověk oblečený do postroje paraglidu a padák se nafoukne ještě kdyz je pilot nohama na zemi? A jak to má pilot posazený do letadla? Startuje z 0 výšky. Startuje z trávy nebo pevnějšího povrchu. Jako když zkusíte hodit papírovou vlaštovku a nebo házelo. Má to kormidla? Symetricky?
A proto jsme se naučili hledat BOD 0. Těžiště létajícího stroje i padáku. Když se to rozkýve do všech stran? Naši dědečci piloti to kdysi trénovali s větroněm na „stojanu“ a říkali tomu balancování ve větru.
Hraní s Větrem je u draků, padáku i letadla hra s jeho SILOU. To proto, aby každému žákovi byla jasná funkce kormidel i rozdíl sil, co pilot cítí a za jaký ČAS stroj poslechne! Jaký MANÉVR udělá, když udělá to nebo ono. Oni taky dědečci ze začátku letectví neměli letadla, kde by s nimi seděl instruktor! Jako je to běžné dnes. Učili se to sami navzájem, a ještě dole na zemi.
Proč? Ve vzduchu už by mohlo být pozdě! Nebo brzy? Naučit se zatáčet je u všech létajících strojů velmi, velmi, velmi důležité. Dokonce i u kulatého padáku nebo balónu. To kvůli přistání. Protože rozeznat vhodný způsob přistání po větru nebo proti větru chce ČAS výcviku a pomoc učitele poznat, jak ho uvidět.
Také proto má Olinovo Tygří(ková) letka ve znaku věrný letištní rukáv. Tu pruhovanou ponožku! On je jako kdysi korouhve na věžích hradů nebo vlajky taky schopen ukázat směr a MANÉVRY větru. Jenže ta děravá „punčocha“ s ustřiženým koncem umí ukázat ještě víc!
Větrný rukáv na letišti, nebo všude tam, kde se startuje do vzduchu, tak mávnutím svého „ocasu“ dokáže i napovědět, jak se dnes Vítr cítí a jak se má. Jestli bude taky dělat kotrmelce a vzdušné víry a točit se za Sluníčkem. Jednou tak a za chvíli jinak.
Na nebi je to stejné. Vítr se taky umí točit do všech stran a nahoru i dolů. Proto se letadla „bez ocasu“ jako padáky mohou chovat ve vzduchu jako kyvadla. A jejich pilot potřebuje znát ten poloměr kývání jako je délka šňůr. Proč? No ani on si záměrně nemůže dovolit zatáčku, když mu bude chybět výška!
A co na to letadla? Ta, co mají výškové a směrové kormidlo? Letadla, co mají na rozdíl od padáku ocas. Ani tam nemůže pilot hýbat řídící pákou jako „vařečkou v hrnci“! Jinak se nakloní nejen křídla, ale i nos letadla. Moc dolů nebo moc nahoru.
A co na to všechno říkají akrobati? Takoví ti piloti, co smějí létat nízko a dělat s letadly i padáky MANÉVRY, co žáci ještě nesmí? Oni už vědí hodně dobře, CO JE RYCHLOST a JAK RYCHLE ztratit VÝŠKU a kdy jde otočit a kudy vede ta neviditelná osa od země do Nebe a kudy ty ostatní osy. Oni ví a cítí, kdy je ten správný ČAS na zatáčení zatažením za šňůru nebo řídící páku.
Kdy? Když je dost RYCHLOSTI A VÝŠKY na první…zatáčku
