Například trefit se do počasí a trefit přesně místo přistání. Protože rozumět Větru je základ pro radost z letu a přesné přistání. Odstartovat lze dobrovolně, ale přistání je povinné!
Dalo by se o tom mluvit dlouho. Jenže co to znamená? Kdo o tom rozhoduje? Kdy je ještě čas na opravu? Kde vlastně smíme/chceme/umíme přistávat? Kam se nesmí nebo nemá? S kým se to trénuje? Jak to udělat, když se všechno pokazí? Proč a nebo pro co je vlastně počasí tak důležité?
Pokaždé, když jde o to se trefit. Nejdříve určit cíl. Udržet pozornost. Vnímat změny. A nakonec už jen priority. Rychlost, úhel sestupu bez kývání a +/- TREFA. Jde to trénovat při každém letu. Jde z toho udělat hru a zábavu a při vědomí toho, že je to opravdu pokaždé jiné a jinak, tak to znamená, že to nemůže začít nudit…
Počasí totiž vždy dokáže nachystat nějaké překvapení. Rozumět mu není snadné a už vůbec není snadné se trefit do předpovědí počasí. Proto se učíme 4 různé druhy trefení do počasí i přistání na zem. Protože počasí je kombinací 4 Živlů. Kdo neví, které to jsou a jak se vzájemně ovlivňují, tak nemůže ani odhadnout…
První druh porozumění počasí je obranné jako bezpečnostní. To aby nám neublížilo. Druhé je ekonomicky výhodně. To aby mělo smysl jít létat a nestálo nás to moc času při čekání na lepší počasí. Třetí počasí i přistání je sportovní. Pro výkon za odměnu. Počasí, kde lze letět daleko i bez motoru. Přistání na přesnost za body. Čtvrté počasí i přistání je cestovatelské. Takové, aby se dalo letět daleko… A tam daleko, aby šlo také přistát! Protože tam daleko už může být úplně jiné počasí…
