V sobotu 11.3.2023 v rámci projektu Muži plukovníka Moravce byla u příležitosti 60. výročí úmrtí odhalena pamětní deska třebíčskému rodákovi Janu Bartejsovi, veliteli paraskupiny Potash. Hodně se zde událo. S naší knihovnou jsme u takové vyjímečné chvíle nemohli chybět.
„Ať tato pamětní deska připomíná nám všem hrdiny a velké vzory hodné následování a úcty! Čest jeho památce, odvaze i nezlomnosti!“ Petr Haška, kaplan 42.mechanizovaného praporu „Svatováclavského“ Tábor
Dostalo se mi opět velmi milého pozvání od pořadatelů projektu Muži plukovníka Moravce zúčastnit se této akce. Protože z předchozích zkušeností vím, co od takového počinu můžu očekávat, s radostí jsem přijala a vydala se do Třebíče.
Kdo byl Jan Bartejs? Hrdina i nepohodlný muž
Jan Bartejs byl velitelem parašutistického výsadku Potash, který byl vysazen 5. května 1944 u obce Ostrata nedaleko Slušovic. Ze stejného letadla byla také vysazena skupina Spelter – ta měla operační rádius na Třebíčsku. „Na rozdíl od Spelteru měla skupina Potash od začátku velkou smůlu. Hned 6. května byla rozprášena německými vojáky poté, co byli výsadkáři zrazeni místním udavačem. Bartejs se spolu s četařem Machovským dostal na Slovensko, kde se oba skrývali až do léta. Jakmile se vrátili, pokusili se vyzvednout ukrytou radiostanici,“ napsal historik Jaroslav Bašta, který se Bartejsovým životem zabýval.
Jan Bartejs po návratu navázal kontakt s jiným výsadkářem, s nímž se podílel na sabotážích na železnici u Uherského Brodu. „Třebaže hlavní úkol jeho odbojové skupiny byl zmařen nepřítelem, přesto se stal Jan Bartejs aktivním účastníkem protiněmeckého boje v posledním roce války a mohl se se ctí vrátit do rodné Třebíče,“ napsal Bašta ve studii o Bartejsovi do vlastivědného sborníku Naším krajem.
Život po válce
Po válce byl začleněn do hlavního štábu ministerstva národní obrany, pak byl cvičitelem padákových jednotek, jmenován štábním kapitánem a nakonec 31. října 1946 z armády bez udání důvodu propuštěn.
Nemohl najít trvalou práci, vypomáhal jako pomocník řezníka. „Po válce mu z jeho zálib zůstaly šachy, které napomohly i našemu sblížení. On byl výborný hráč, já už méně. Také se stal vášnivým houbařem. Jeho cesty za houbami prý vedly k podezření, že tam má ukrytou vysílačku. Byla to jen záminka k jeho pozdějšímu zatčení,“ napsala o svém muži Jarmila Bartejsová.
Jan Bartejs pracoval jako pomocný dělník do 6.října 1949, kdy byl zatčen StB. Byla mu odejmuta vojenská hodnost a byl vězněn v Domečku na Pankráci. 15. prosince 1950 byl odsouzen ke třem letům odnětí svobody za trestný čin přípravy vojenské zrady. Trest si odpykával v pracovním táboře v Jáchymově. 20. května 1952 byl propuštěn poté, co ho odvolací soud zprostil obvinění. Pracoval jako pomocný dělník v Třebíči a byl pravidelně vyslýchán StB. Na následky podlomeného zdraví zemřel v roce 1963. Rehabilitován pak byl až v roce 1968 a posléze plně rehabilitován byl až v roce 1991. Jarmila Bartejsová se rehabilitace svého muže nedožila.(zdroj Třebíčský deník a idnes.cz)
Čest jeho památce, nezapomeneme!
Akci organizoval spolek Veterans, který se velkou měrou podílel spolu se sponzory a drobnými dárci na financování pamětní desky a bezvadném průběhu celé akce. Nemůžu nezmínit sestru Jiřího Regi Shamse Petru, která se rozhodla věnovat do prodeje 50 ks mincí – iráckých 5 Fils, které si dovezl Regi ze své zahraniční vojenské mise v Iráku a výtěžkem z prodeje podpořit jak činnost spolku Veterans, tak financování pamětní desky.
„Hlavním úkolem projektu Muži plukovníka Moravce je připomínat československé vojáky – parašutisty pocházející z Třebíčska, které v letech 1941-1945 vyslala naše exilová vláda ve Velké Británii k plnění svěřených úkolů na území tehdy německou armádou okupovaného Československa,“ řekl Tomáš Sláma, předseda spolku Veterans a sám bývalý příslušník ze zahraničních operací v bývalé Jugoslavii, ve svém projevu.
„Dnes jsme se tu sešli, abychom splatili veřejný dluh, který máme vůči plukovníku in memoriam Janu Bartejsovi. Při smutné příležitosti šedesáti let od jeho úmrtí odhalíme pamětní desku na domě kde Jan Bartejs a jeho rodina bydleli. Čest jeho památce, nezapomeneme!“
Na akci dorazila senátorka Hana Žáková, starosta Pavel Pacal a zastupitelé města Třebíče, vojáci a váleční veteráni, široká veřejnost. Po projevu Tomáše Slámy se odhalení pamětní desky ujal Pavel Severa, synovec manželky Jana Bartejse.
Vojenský padre přijel ze zahraniční operace s motlitbou
„Češi se nevzdali a mnozí bojovali proti nacistům různým způsobem. Čest a úcta patří všem, kteří utekli za hranice a dobrovolně se přidali ke spojeneckým vojskům či Rudé armádě a bojovali proti nepříteli se zbraní v ruce. Dnes si možná na tyto hrozné chvíle vzpomeneme při uvědomění si bojů na Ukrajině, kde o hodně menší a slabší stát bojuje proti Rusku, který se chová jako agresor a násilník. Skláním se před všemi těmi, kteří se nevzdávají a bojují za svou svobodu a vlastně i za nás,“ zaznělo z úst vojenského kaplana 42. mechanizovaného praporu „Svatováclavského“ Tábor, Petra Hašky, který na zvláštní povolení ministrině obrany Jany Černochové přijel s modlitbou ze zahraniční mise na Slovensku: „O to více mě však děsí a jímá děs, jak mohli komunisté a jejich totalitní systém degradovat a tyranizovat účastníky západního odboje. Vojáky, kteří hrdinně bojovali za svobodu i mír a jediné čím se provinili, že stáli na „špatné straně“. Kéž nikdy nezapomeneme bránit a chránit demokracii. Umět se zastat příkoří, ozvat se, když se pošlapávají lidská práva a morální hodnoty. Díky všem, kdo kdy se uměli ozvat, kdo nespravedlivě trpěli tyranii a zlořády totalitních systémů,“dodává.
Skotské dudy, česká státní hymna i vrtulník z Náměšti
Na pravé skotské dudy zahrál Petr Velan, který se podobných akcí účastní a svojí hrou přispívá k důstojnosti celého aktu. Když jsem skladbu Amazing Grace v jeho podání zaslechla na hřbitově v Brookwoodu u hrobů našich československých letců, cítila jsem hrdost i dojetí. Stejnou skladbu věnoval i Janu Bartejsovi. Položení věnců a vzdání úcty završila česká státní hymna, kterou zazpíval třebíčský smíšený sbor Differo.
Silným momentem se stal průlet vrulníku z 22. základny vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou. Pietní akt poté pokračoval na třebíčském hřbitově, kde byly opět položeny květiny a věnce, zazněla státní hymna.
Nechyběla výstava klubu policejní historie a autorské čtení
Pravda, trochu nám zážitek kazilo počasí. Foukal silný vítr a teploty se držely kolem 3 stupňů nad nulou. I proto jsme všichni uvítali možnost pobýt v Komunitním centru Moravia Třebíč, kde se konala výstava Spolku policejní historie Brno. K vidění byly např. prvorepublikové střelné zbraně, školní granát nebo dobové uniformy, které měli na sobě i členové zmíněného spolku.
Dalším milým překvapením bylo setkání s přáteli z Komunitního centra pro válečné veterány v Praze nebo s válečným veteránem a spisovatelem Eduardem Krainerem, který již podruhé o tomto víkendu v rámci autorského čtení představil svoji knihu Operativec II. Břídilové z Kábulu. Kniha je pokračováním úspěšného prvního dílu z trilogie Operativec I. Pravidlo tří zdrojů. Dostalo se mi té cti přečíst několik kapitol. Jako knihovnici ve veteránské knihovně mě to potěšilo. Už proto, že děj je o práci českého vojáka a autor sám je zkušený operativec.
Přednáška dvou historiků a kulturní zážitek na závěr
V odpoledních hodinách následovala velmi zajímavá přednáška o Janu Bartejsovi a dalších členech paraskupiny Potash, které se ujal soukromý badatel, publicista a historik zaměřující se na problematiku domácího odboje za 2.světové války a na působení výsadkových skupin vyslaných z Anglie na území Protektorátu Čechy a Morava, Ing.Vlastislav Janík. Jeho poutavé vyprávění doplnil Mgr. Jan Břečka, historik a spisovatel, který se také věnuje dějinám československého domácího a zahraničního odboje 1939-45 a regionální historii Brněnska. Přednášku podpořila výstava věnovaná Operaci Potash se zajímavými fotografiemi a historickými fakty.
Tím ale náš den nekončil. V nedaleké obci Stříteži jsme se setkali s členy folklórního souboru Okřešánek, kde jsme si mohli užít tradiční krojované vystoupení s tanci a lidovými písněmi, ke kterým se s chutí přidali i naši čeští vojáci a veteráni.
Co říci na závěr? Děkuji!
Opět velmi důstojná a povedená akce. Neodpustím si zmínit staré přísloví:“ Voják se stará, voják má,“ protože celá tato iniciativa vznikla díky spolku Veterans, jehož členové jsou vojáci a veteráni ze zahraničních operací za posledních 30 let v dějinách České republiky. Díky nim a dalším aktérům z tohoto dne, jsme si mohli připomenout statečného muže a jeho hrdinství, jehož minulý režim za jeho službu degradoval a odsoudil k podřadné práci. Jednomu z mnoha mužů, kterým vděčíme za naši budoucnost v míru a život v tradičních hodnotách. Muže, který do písmene naplňuje slova ODVAHA, OBĚTAVOST, ČEST, VLAST, PŘÁTELSTVÍ A VÍRA.
Organizátorům děkuji za vydařený den, perfektní organizaci a hladký průběh. A především, za setkání s našimi Českými lvy, kterých si velmi vážím za jejich službu v řadách Armády České republiky.
Za Knihovnu Martina Marcina
Martina Marie Horová
