Kdes jsem objevil dotaz, co bylo na letošním Dni otevřených dveří na 21. zTL v Čáslavi nejlepší. Mno,… je to složitá otázka? Ale není. Nejlepší byl totiž právě Den otevřených dveří, jako takový…
Čáslavské letecké dny jsou v podstatě od samého začátku pevnou stálicí v našich kalendářích. A to nejen kvůli tomu, že nabízejí tradičně velice zajímavý program, který potěší oko i duši příznivců letectví. Ale také proto, že spolupráce mezi námi a Vzdušnými silami byla vždy na skvělé úrovni v rovině klubové i svazové…
V letošním roce jsme to však celé chtěli pojmout trošku jinak. Modří vědí,… ano,… vyrazili jsme s Olinem. A rozhodnutím, že si trošku pohrajeme především s těmi nejmenšími návštěvníky…
Že si prostě zaprčáme…
Jenže! Kdo mohl tušit, že:
… se letos na letišti sejde rekordních cca 60 000 lidí (plus)?…
… že Olin uchvátí nejen drobotinu, ale i dospěláky?…
Každopádně… Naše návštěvy na leteckých dnech beztak už nejsou jen a výhradně o koukání do nebes a udivených a nadšených pohledech na to, co vše se dá s aparáty těžšími vzduchu dělat. Pro nás jsou takové akce primárně o lidech. O setkání s přáteli z branže i mimo ni. O povídání, vyprávění, příbězích. o nápadech, domluvách, spolupráci… O zábavě bez stresu… O učení…
Naštěstí se vždy bez rozdílu sejdeme v dobré partě a to jde hned všechno lépe…
S ohledem na domluvené společné plány s kamarády a kolegy z 22. zVrL z Náměšti nad Oslavou, týkající se spolupráce na projektech pro děti (což již činíme bezmála deset let!), dorazili jsme na základnu cca čtvrt hodiny před jejím otevřením. I tak už stála před branou fronta, zvící sta metrů! A během dvou, tří minut začala růst geometrickou řadou! Naštěstí bylo vše domluvené předem a byli jsme ve spojení, tedy pro nás za chvilku přijel zelený Hilux a dopravil nás velkoryse až ke stojánce s vrtulníky. Zde jsme si vyřídili jednu milou povinnost a až poté se vydali na první a nikolivěk poslední cestu letištěm křížem kráž, bychom zjistili, co a kdo kde je. Zároveň začala hra s Olinem ve stylu „Ahoj, jsem tady, najdete mě?“…
Známé a kamarády potkávali jsme prakticky na každém kroku. A nebojím se tak označit i jednotlivé skupinky od různých letek, lidi, s nimiž jsme se viděli sice poprvé, ale ihned jsme pochopili, že jsme naladěni na stejnou notu a jde nám o totéž. Všude stačilo jednou, dvěma větami krátce vysvětlit, o co se v případě Olinovy Tygří(kové) letky jedná, a okamžitě byly, jak se říká, dveře otevřené. A s nimi i srdce a duše. Všech, bez rozdílu. A to i v případě příslušníků 1. perutě 2. taktického křídla belgického letectva, kteří zde jako hosté na statické ukázce předváděli svoji F-šestnáctku…
Postupně, než byly zahájeny letové ukázky, jsme tak navštívili zástupce všech letek z Čáslavi i Náměšti, hosty, kamarády z Aeroteamu, Czech Spitfire Clubu a spousty dalších…
A každou chvilku nás někdo zastavil, aby dostal informace ohledně Olina a vyfotil se…
Letecké ukázky jednotlivě popisovat nebudu, to by bylo na malou knížku. Všechny byly výjimečné a braly za srdce. A to jsem si vždy říkal, hrome, vždyť už přeci nemohou vymyslet nic dalšího a nového. A opak byl pravdou. I po tolika desítkách let a absolvovaných leteckých dnů se nám tajil dech a srdce bušila až v krku…
Ale kdybych měl přeci jen něco vyzdvihnout?
Ne, nebude to dvojí průlet Raptorů. I když musím přiznat, že mě zaujaly a bylo to parádní. Ani různé společné skupinové lety, mnohdy v sestavě, kterou by člověk ani nečekal…
Bylo to,… ta dam!… Vystoupení vrtulníků z Náměště!!!
A to hned z několika nezpochybnitelných důvodů…
Všichni víme, že čas nelze zastavit. A stejně jako člověk nemůže zůstat na vždy (maximálně na FURT, jak jsme již několikráte v dějinách mohli zažít a zase v době brzké zažijeme…), není nekonečný ani život techniky. Bitevní vrtulníky Milovy konstrukce sloužily v našem letectvu dlouhých 45 let! To je dokonce o pět let více, než MiGy-21, nemýlím-li se. Nechce se mi říci, že nyní nadešel jejich čas. Byl nadešen… Nadejit?… Nade… Zkrátka to politbyro dalo befelem. Fujky fujky vrtulníky z té špatné strany atlasu zrušíme (ideálně je pošleme do sběrných surovin východně od Užhorodu…) a koupíme si ty jediné správné…
Záměrně neudávám světové strany, ono už to tady totiž také kdysi bylo…
Sice tady ještě Mouchy nejsou, ale v letošním roce asi máme poslední možnost naše plnotučné bitevníky vidět ve vzduchu…
Proto byla a je a bude letošní ukázka Mi-171 a Mi-24/35 z „Namu“ navždy srdeční záležitostí, tudíž i nejzajímavější ukázkou…
Nehledě na to, že po dohodě s piloty i velením VzS AČR bylo připraveno jedno slavnostní svezení pro celebritu…
Vše kolem toho, setkání s příslušníky 22. zVrL z Náměšti, domluva, povídání, focení, bylo naprosto úžasné. Všichni byli vstřícní a měli pochopení pro naše potřeby. Však i oni dobře vědí, že je potřeba vybudovat a vychovat novou generaci letců. Nakonec jsme si domluvili čas, kdy je potřeba Olina usadit v kokpitu a pak už se jen kochat. I stalož se…
Kamarádi, moc děkujeme. Sice Olinovi závidíme, ale byl to zážitek i ze země…
Až si prohlédnete pod níže uvedenými odkazy fotografie a videa,… a budou přibývat!,…sejdeme se na konci příspěvku…
Fotogalerie – Jarda…
Fotogalerie – Tygři z Náměšti…
A z internetu…
Pár videí z Jůtůbu…
Plus méééédia…
Užili jsme si to. Byl to perný den, jsme spálení, nohy bolí a ještě budou, ale opravdu jsme si to užili! Létání, lidi, prčání, prostě všechno…
Za mě to byl nejlepší DOD v Čáslavi od samého jejich počátku…
