Vracíme se opět k výstavbě.
V roce 1955 byl celý prostor jedním velkým staveništěm, kde většina staveb byla provizorní, dřevěná a s výstavbou těch zděných se teprve začínalo. Dokonce i řídící věž uprostřed letiště byla dřevěná. Rozbíhaly se práce na výstavbě štábních a ubytovacích budov, jídelen, skladů apod. ukrytých v lese.
Přesto byl na letišti zahájen počátkem prosince 1954 pravidelný provoz.
Do stíhacího leteckého pluku v Českých Budějovicích přicházelo mnoho nových, mladých příslušníků letectva z leteckých škol a učilišť, kteří měli nalétáno jen kolem 25 hodin a potřebovali další výcvik a přeškolování. Aby „nepřekáželi“ ostatním bojovým útvarům začalo se létat v Bechyni. Starší piloti přeletěli s letadly do Bechyně a „žáci“ dojeli autobusem . Po výcviku se vraceli stejným způsobem všichni do Českých Budějovic.
Ze vzpomínek pamětníků pánů Nemeškala a Bambuleho: „Samotný přesun natrvalo do Bechyně začal 25.5.1955 v časných ranních hodinách vyhlášením bojového poplachu. Vojáci vystěhovali své věci před ubikace na hromadu a šli připravit letouny k přeletu. Příslušníci zabezpečovacích praporů všechno posbírali, zabalili další materiál a techniku a v koloně vyrazili do Bechyně. Piloti přelétali s letadly celý den a pomáhali se stěhováním. Během dne začalo pršet, dráha mokrá a kluzká, piloti mladí a nedostatečně vycvičení, cizí letiště, přistání se mnohým nepovedlo. Vyjeli z dráhy do zoraného předpolí. Musel přijet traktor, tahač a technici i piloti si vlezli pod křídla a nadzvedávali letadlo, téměř ho vynesli na zádech z bláta. Na letišti nás čekaly dřevěné boudy a stany, jak pro lidi tak pro uložení materiálu. V takovém „cikánském ležení“ jsme žili až do konce roku 1955.“
Koncem roku 1955 byl téměř dokončen zděný hangár č.l.(zatím bez vrat). Vojáci ho sami museli vyklidit od různého stavebního materiálu , aby aspoň letadla byla na zimu pod střechou a dala se na nich dělat údržba.
Řešilo se také ubytování vojáků z povolání a jejich rodin. Jenom několik pilotů bydlelo zpočátku po chalupách okolních vesnic, zbytek na barákovém táboře.
Tento komplex budov, tvořený v převážné míře takzvanými „baráky T“ byl budován v lese, severovýchodně od dráhy. Později zde vznikla, moderní a rozsáhlá kasárna, ale většina baráků tam stojí dodnes.
Ze vzpomínek:“Na zimu 1956 jsme byli ubytováni na prvním „téčku“ v barákovém táboře.. Spalo nás na jedné místnosti asi 26, každý měl postel ,noční stolek a skříňku na chodbě. Jenom naši „dědci“ zabrali místnosti po 4-5 lidech. Byli jsme všichni velice mladí a „dědkům“ bylo sotva 30.“
Byla také zahájena výstavba sídliště „Na Libuši“ a již v roce 1956 zde několik šťastlivců dostalo své byty. Toto nové sídliště, postavené na polích za nádražím, kde bývaly růžové plantáže, postavili příslušníci PTP z Varnsdorfu.
Letištní katastr, obehnaný drátěným plotem přerušil i spojovací silnici z Bechyně do Hodonic, neboť letiště začínalo samotnou obec obepínat ze tří stran.
Nová silnice z roku 1956 spojení Hodonic s Bechyní značně prodloužila.
Z kroniky obce: „Kolem silnice, v lese, jest zhotovováno úkrytiště pro trysková letadla, která jsou sem traktory a auty dopravována z letiště. Po dobu ukrývání letounů na rozptylových plochách jsou tyto hlídány vojáky a dochází k omezení provozu na veřejných cestách. Stroje MiG-15 jsou takto ukrývány dost často po dobu různých cvičení i několikrát do měsíce.“
Až mnohem později byla vybudována „zkrácená“ dráha a silnice se vrátila na původní místo.
Podle knihy Jiří Havel: „O létání v Bechyni“ zpracovala Eva Fišerová
