V rámci letošního putování po malých leteckých muzeích vyrazila naše parta na dlouhou a náročnou tour napříč půlkou republiky. Dlužno říci, že veškerá námaha a investovaný čas stály za to. Byli jsme odměněni spoustou úžasných zážitků a setkání se super lidmi. Nadšenci, možná by někdo řekl blázny. Ale hlavně srdcaři, před kterými se skláníme v hluboké úctě za to, co vše dokázali…
Muzejnická tour byla zahájena v Jihočesku v Leteckém muzeu KHL Jindřichův Hradec v Deštné. Kdybych sám za sebe měl vyjmenovat, co mě osobně v každém z muzeí vzalo za srdíčko nejvíc, tak…
… tak bych asi popsal deset stránek a vznikly by inventární seznamy…
Tady to zcela beze sporu ale vždy a jasně byl, je a bude „Malý Brookwood“. Místnůstka s maketou pomníku zahynuvších československých příslušníků RAF z Brookwood Cemetery. Ticho, klid a duše našich hrdinů…
Vláďo a kluci,… jste borci!…
Projíždět Jihočesko a nestavit se v Dačicích u Vlastíka Kolomazníka v Leteckém muzeu W. Gőtha? To přeci nejde. Navíc, když každá návštěva odhalí přírůstky nové a dosud neviděné. Konec konců, kdo Vlastíka zná, ten ví…
Tady byl z mého pohledu vítěz jasný (a ať se tentokrát Mi-2 „Martinka“ nehněvá…)
Kokpit, příď a část trupu legendárního „Mossie“ – víceúčelového bojového dřevěného zázraku deHavilland Mosquito. Zde samozřejmě jen makety, použité pro filmařské účely. Ale po mnoha a mnoha hodinách, dnech a týdnech práce už téměř k nerozeznání od originálu. Bojím se (ehm, ne,… těším…), že jednou Vlastík sežene Merliny a Mossie zaburácí na náměstí, neřku-li nad ním…
A pocity? Vlézt si do kabiny, usadit se na místo pilota a zavzpomínat na československé národní hrdiny, kteří na palubách Mosquit sestřelovali z oblohy německé nájezdníky… Nebo na slavného anglického velitele neméně slavné Třistajedenáctky Charlese P. Pickarda a jeho činy… To se popsat nedá prostě… Asi jako, když jsem v Austrálii poprvé usedl do kabiny spitfiru…
Vlastíku, jsi bůh!…
Ve Vedrovicích u Luba Kyvíře nejedná se o letecké muzeum, anóbrž o leteckou sbírku. Což je ale jen nepatrný rozdíl. Artefakty a modely, které Luba nasbíral, dal dohromady, postavil,… to se nedá popsat na pár řádcích. Navíc to tu není, dá-li se to tak nazvat, tolik neosobní, jako to v muzeích bývá. Z každého koutku, z každého exponátu, modelu, uniformy, helmy… tady dýchá neopakovatelný duch a rodinná atmosféra…
Ono by to bez podpory rodiny ani nešlo…
Luba se k tomu všemu nepohybuje striktně v časovém rozmezí leteckém, tedy dejme tomu od druhé světové války do současnosti. Byť takové gró jeho sbírky tvoří vše kolem letadel a vrtulníků z nedaleké Náměšti nad Oslavou. Což ale neomylně pozná každý, kdo překročí práh a uzří lesk středověkých a starověkých zbrojí. A kdo se s Lubem dá do řeči…
Ehm,… do poslouchání…
Mno, tak tady opravdu nevím, co označit jako best of z mého soukromého hlediska. I když… Ale jo…
Best of v soukromé letecké sbírce ve Vedrovicích je soukromá letecká sbírka ve Vedrovicích…
RAF House a Muzeum gen. Emila Bočka opět není klasické letecké muzeum. Jedná se o geniální propojení muzejní sbírky, restaurace a časoprostoru, kde se člověk mrknutím oka může přesouvat z jedné doby do druhé. Poznat historii, nasát ducha doby i místa…
Pro nás je vše navíc emotivně propojené s faktem, že jsme měli tu možnost a čest Emila znát a přátelit se s ním. Tedy ho zde vidíme naživo, kam se otočíme. Vidíme jeho úsměvy, slyšíme jeho hlas…
Poseděli jsme a pokecali s Honzou Dašovským, pochutnali si na jídlech, před kterými by závistí zblednul i Zdeněk Pohlreich (a to nemám nic proti němu ani jeho umění) a vypili po kalíšku (kalíšcích…) něčeho, co bych si nedovolil nazvat toliko vínem, ale manou nebeskou…
Honzo, prostě ráj toto! Bylo to naprosto úžasné zakončení páteční poloviny této muzejnické výpravy…
Na sobotu byla připravena hlavní část celého muzejnického víkendu. Setkání v Leteckém muzeu Koněšín ve Studenci vedle nádraží a vyhlášení Muzejnického počinu roku 2022. Byť vyhlášení samotné zabralo jen malou chvilku z celého úžasného dne…
Nicméně jsme velice rádi, že jsme se mohli sejít s tolika úžasnými srdcaři a některé z nich, byť jen symbolicky, ocenit za jejich obrovskou práci…
Výsledky ankety:
-
kategorie: Jiří Kučera, Malhostovice – Nově uspořádaná sbírka LM v Malhostovicích…
-
kategorie: Ladislav Vitík – kniha Horké nebe nad hranicí…
-
kategorie: Václav Paleček – zakladatel sdružení 1. slp…
-
kategorie: Kolektiv LM Korea-Merku Bezděkov – 3D letecký simulátor…
-
kategorie: LOM + LM Koněšín – renovace vrtulníku Mi-24D „0140“ a přemístění do LM Koněšín…
-
kategorie: Lubomír Kyvíř – soukromá letecká sbírka Vedrovice…
-
kategorie: LM Deštná – nastěhování a instalace Z-43 Čmelák „Carpe Diem“…
-
kategorie: Kateřina Bernardová (QED Kosmow), Vlasta Dvořáková (LK gen. Karla Mrázka, DFC, DSO, Milovice)
Zde ovšem bylo z mého soukromého hlediska srdečních záležitostí povícero (snad mi bude prominuto)…
Rozhodně a na prvním místě ocenění Vlasty, naší kamarádky, pro kterou bylo letectví a letci životním osudem…
Konečně jsem si splnil sen a poseděl si v obou kancelářích legendární Mi-čtyřiadvacítky. Mazec!…
Setkání s úžasnýma lidma, což už jsem psal. Ale nejvíc asi s otcem a synem Talpovými z Leteckého muzea v Rize. Sice zase přišla na řadu ruština a angličtina, ale…
Doufám, že budeme mít někdy možnost se vydat k nim a stejně tak, že oni přijedou k nám do Bezděkova…
Doufám, že budeme mít někdy možnost se vydat k nim a stejně tak, že oni přijedou k nám do Bezděkova…
No a jestli se to podaří, máme jedno malé překvapení pro Olina…
Kamarádi z Koněšína, děkujeme za perfektně připravenou akci a držíme pěsti, ať se Vám podaří vše, co máte v plánu. Bude to bomba…
Nebyla to návštěva leteckého muzea ani sbírky, ale k naší víkendové tour to prostě patří. A taky je to srdcovka (modří vědí…)
Na zpáteční cestě jsme se zajeli podívat k Březejci za Láďou Klimkem. Pozdravit ho a zapálit svíčky u jeho pomníčku…
Jsem rád, kluci, že jste byli se mnou a s Olinem. A že jsme si spolu užili naprosto úžasný víkend, plný zábavy, poučení, setkání a leteckého ducha…
