V termínu 21. 3. 2024 až 25. 3. 2024 proběhla historicko – pamětní mise českých vlastenců, jejíž hlavním cílem bylo zúčastnit se pietního aktu k 80 ti-letému výročí tzv. „Velkého útěku“ 76 spojeneckých letců ze zajateckeho tábora Stallag Luft III v Saganu. Celou akci připravoval a organizoval plzeňský spolek Patrioti odkazu generála J.R. Irvinga, v čele s dcerou pana generála, paní Ivetou Irvingovou. Součástí této mise, však nebylo pouze připomenutí si tohoto výročí, ale hned několik pietních a významných výročí našeho odboje a československých hrdinů.
Ve čtvrtek 21.3. 2024 jsme se setkali v Praze na Prašném mostě v místech, kde položil svůj život škpt. Václav Morávek, známý většině národa jako „Pobožný střelec“, který se mimo jiné akce odboje nepřímo zapojil i do podpory výpadku Anthropoid a Silver A. Po položení věnců a květin a krátké besedě s přednášejícími historiky nás čekal autobus a cesta až do hotelu v polském městečku Zary nedaleko Saganu.
Ubytování proběhlo naprosto v pořádku, a tak jsme hned v pátek 22. 3. mohli absolvovat návštěvu přátel, příslušníků slavné polské 11. Lubuské pancéřové divize, která je již několik desítek let dislokována právě v Saganu a jejíž příslušníci aktivně zastřešuji právě každé výročí „Velkého útěku“ v kooperaci s Royal Air Force. Po počátečním položení věnců a krátké vzpomínce na oběti 2. světové války z řad polských tankistů jsme dostali jedinečnou příležitost navštívit síni tradic této jednotky a 1. polského zahraničního sboru, ve které je celá jejich historie od vzniku Polska, přes aktivní boje ve Druhé světové válce až do současnosti, kdy se vojáci 11. divize účastní mnoha zahraničních misí NATO. Všemi expozicemi a celou historii nás opravdu důkladně a bezchybně provázeli major Oleksander Wojas a major v.v. Krzysztof Piatkowski. Jeden z nejzajímavějších poznatků, mimo všech originálů, včetně slavnostních standart, byl ten, že důstojníci a velitelé bojující na západní frontě se nesměli do vlasti po válce vrátit a žili díky a navzdory polským komunistům v exilu až do pádu totalitních režimů v roce 1989.
Po rozloučení se naše kroky zamířily do Muzea Obozow Jenieckich, což znamená v překladu Muzeum zajateckých táborů. Množné číslo je zde na místě, neboť ten slavný a známý Stallag Luft III se skládal vlastně hned z několika táborů pro letce, ať už důstojníky či poddůstojníky a vlastně celá oblast byla plná i dalších zajateckých táborů pro vojáky všech armád, bojujících proti Třetí Říši. Zde nás přivítal kurátor a správce tohoto jedinečného muzea, pan Marek Lazarz, který měl a má na starosti jak management příprav k výročí, tak především celoroční provoz muzea a expozic jež nesou desítky let odkaz světového významu. Opravdu zajímavé expozice a naprosto originální artefakty po vězních Stallag Luft III jsou doplněny velmi profesionálně zpracovanou historií, popisem jednotlivých událostí a například našim 42 československých letcům, kteří zde byli za války uvězněni je věnována důležitá a důstojná část muzea.
Kromě dominujícího památníku všech válečných vězňů, kam naše delegace před návštěvou muzea položila opět pietní věnce, je součástí areálu celého muzea také „Barák 104“, tedy věrná replika tehdejší dřevěné ubikace válečných zajatců, jejíž vnitřek opravdu překvapí každého návštěvníka a jsou v něm jak originální nástroje použité pri hloubení a výstavbě tunelu Harry, tak i například názorné modely a zmenšeniny jak vozíků používaných v Harryho útrobách, tak třeba klimatizace, kterou museli zajatci postavit v podstatě z ničeho, která však bezchybně fungovala a dodávala do tunelu vzduch.
Den před oficiálním ceremoniálem, tedy sobotu 23. 3. naše delegace zasvětila především návštěvě skutečného Stallag Luft III, tedy zbytků zděných částí jeho budov s přesně vyznačenou polohou a trasou tunelu Harry. V těchto místech jsou jména všech účastníků „Velkého útěku“ včetně těch, kteří přežili následné represe. Uctili jsme tak památku Ivo Tondera, Bedřicha Dvořáka, ale především Arnošta Valenty. Následně jsme také navštívili nádraží v Saganu kam utíkala z tábora část vězňů s padělanými doklady a vlastnoručně vyrobenými zavazadly, civilními šaty a kde se jim na poslední chvíli podařilo najít podchod na nástupiště a stihnout poslední vlak před vyhlášením poplachu. O skvělý výklad této části útěku se postaral Karel Matějovský.
Po návštěvě nádraží jsme navštívili ještě památník medvěda Wojtka, který byl příslušníkem 1. zahraničního sboru polské Armiji Krajowej, účastnil se s vojáky jak bitvy o Monte Cassino, kde jim nosil náboje do děl, tak i vylodění v Normandii v červnu 1944 a následného osvobozování Francie a zemí dnešního Beneluxu. Zajímavostí je, že maskot celé jednotky, medvěd Wojtek, měl hodnost desátníka polské armády, válku ve zdraví přežil a žil ještě dlouhá léta po ní v anglické ZOO, kam za ním chodili jeho spolubojovníci z polské armády na návštěvy.
Další část dne jsme věnovali v Saganu návštěvě vojenského hřbitova všech zemřelých vojáků z 1. světové války a především zemřelých a padlých spojeneckých vojáků ve 2. světové válce, který leží nedaleko původního zajateckého tábora Stalag Luft III, na kterém leží, mimo jiné, také 3 známé desky památníku se jmény všech 50 zastřelených letců, účastníků „Velkého útěku“, nejenom zde se o velmi důstojnou a pietní úctu postarali naši „Čeští Rafáci“, se slavnostními vlajkami ale v podstatě všichni členové s pamětními věnci, květinami a výzdobou.
V neděli 24.3. 2024 se od dopoledne začali postupně sjíždět pozvaní hosté a účastníci oficiálního ceremoniálu k 80. výročí „Velkého útěku“. Celou slavnostní a důstojnou akcí všechny přítomné zástupce všech národů jejichž letec či letci při této akci položili život provázel opět Marek Lazarz. Ceremoniál byl zahájen slavnostním nástupem vojáků 11. Lubuské divize v čestném útvaru za doprovodu vojenské hudby a také slavnostním útvarem příslušníků Royal Air Force působících v Polsku, z nichž každý měl v ruce 1 či 2 portréty každé z 50 obětí z řad letců. V průběhu ceremonie hovořili jak organizátoři, tak i oficiální hosté jakými byli např. starosta města Źagań, britská ambasadorka paní Anna Clunes, generál 11. polské divize, generál Fajkowski, zástupci Royal Air Force v čele s Air-Marshalem RAF pro střední Evropu, a ačkoliv se jednalo o poněkud delší trvání proslovů než mnozí pozvaní delegáti a návštěvníci očekávali, alespoň si mohli na chvíli užít slavnostní nízký průlet C-130 Herkules a čtveřice F-16 Fighting Falcon polského letectva.
Samotný hold všem vězňům a popraveným letcům probíhal ve znamení spolupráce Poláků a Angličanů kdy v podstatě před čestnou stráží polské armády postupně členové Royal Air Force přenášeli důstojně obrazy jednotlivých spojeneckých letců, jejichž jména byla také vyvolávána. Celý smysl a kontext tohoto rituálu byl ten, že duše popravených byly se ctí vyvolávány k ochraně lidstva před konflikty, nenávistí a bezprávím a k boji proti nim. Vše probíhalo naprosto decentně a velice úctyhodně a opakované přísahy polské čestné stráže zvýrazňovaly vážnost a úctu celé akce. Po přenesení všech zastřelených na pomyslný druhý břeh došlo již k faktickému pokládání věnců k ústí tunelu Harry. Po postupném vystřídání zástupců všech zúčastněných národů, armád a národností, včetně naší delegace, položili květiny a věnce k pomníku také potomci účastníků „Velkého útěku“, pro něž celá tato akce měla nejvíce osobní rozměr.
Po skončení pietního aktu v neděli odpoledne, navečer jsme se přesunuli do vojenského klubu 11. divize, kam jsme byli oficiálně pozváni na recepci Britskou ambasádou ve Varšavě a paní velvyslankyní Annou Clunes. Ještě před slavnostním banketem jsme byli obohaceni vystoupením žáků místní základní školy, která nese i v názvu spojenecké letce. Toto vystoupení prvního i druhého stupně, myslím, všechny z nás doslova okouzlilo, neboť bylo velice pěkně a decentně zrežírované a zrealizované a bylo opravdovým důkazem, že v Polsku si velice váží historie a tradic, jimž také přikládají velkou váhu, stejně jako snaze o porozumění mezi národy. Po dramatickém tanečním vystoupení a přednesu protiválečných básní nám nakonec zazpívaly členky profesionálního, pěveckého a divadelního souboru 11. pancéřové Lubuské divize, které takto vystupují pro pobavení vojáků nejenom v Saganu, ale v celém Polsku. Zlatým hřebem dne a večera pak byl samozřejmě samotný banket a recepce, kde se mohli přítomní blíže seznámit, vyměnit si dojmy a případně utužit staré známosti. Naskytla se tak pro nás mnohé možnost se setkat se přímo se členy RAF a v dialogu s nimi si vyměnit zkušenosti a zjistit jejich názory, což ocenili opět členové naší delegace, přátelé „Rafáci“ ale také členové Českého svazu Letectví. Zajímavé byly rozhovory jak s Air Marshalem RAF a jeho důstojníky, tak také s dětmi tehdejších letců, dnes váženými gentlemany a dámami z Anglie. Nechyběla samozřejmě vrozená česká štědrost, takže pro všechny přítomné nachystala naše „hlavní organizátorka“ Iveta Irvingová pamětní a unikátní zápalky s portréty jednotlivých československých letců, dárky v podobě pivních tácků, ale také hodnotné dary ať už v pevném či tekutém skupenství, které přijal v zastoupení i generál Fajkowski.
Unavení celým dnem a konverzací v cizích jazycích jsme se v neděli vrátili do hotelu k relaxaci a k uvědomění si všech dojmů nejen z oficiální ceremonie a banketu.
V pondělí dopoledne jsme pak ještě navštívili poslední vojenský hřbitov a kostel v Saganu a vyrazili směrem do České republiky.
Celá několikadenní vojensko – historická pamětní mise dopadla nad očekávání dobře a pro všechny účastníky rozhodně přínosně. I přes horší počasí to byla velice důstojná a velice komorní a dobře zvládnutá akce, na kterou, stejně jako na odkaz a památku všech, kteří prošli Stallag Luft III za války, budeme ještě dlouho a nostalgicky vzpomínat. Nezbývá než poděkovat všem účastníkům a především paní Ivetě Irvingové za tuto cennou a hodnotnou akci v mezinárodním kontextu.
S přátelským pozdravem,
Jakub Krampera
