Žádné vyspávání, je potřeba pustit se do práce. Pomoci aspoň trochu RAFákům a pak se pustit do stavby vlastního stánku a připravit prezentaci naší…
Naštěstí jsme na to nebyli sami, dorazili Leoš a Roman, takže bylo postaveno a připraveno poměrně brzy…
A to se hodilo, celé dopoledne prakticky propršelo, chvílemi i poměrně hustě. Ne snad, že bychom se báli trochy vody, ale strávit pak celý den v mokrém oblečení a botách se nám nechtělo…
I přes tu nebeskou bídu se ale program rozběhl a organizátoři i vystupující snažili se dorazivším statečným návštěvníkům dopřát maximum zábavy, co jen bylo možné. Navíc těsně před začátkem letového programu déšť zeslábl a následně ustal. A těch pár dalších kapek pak v průběhu dne? To nebyl déšť…
Jak popsat letové ukázky a zůstat přitom stručný? Prostě paráda!…
Jako každoročně měli jsme několik, abych tak řekl, želízek v ohni. Takových favoritů programu, na které jsme se těšili obzvlášť. Museli jsme je sice díky počasí přehodnotit, neb ty skutečné perly nemohly dorazit. Ale vidět na setmělé obloze například ladně tančícího zářivě žlutého Luňáka, neméně ladná baletní vystoupení vrtulníků, předvádějících zásah leteckých záchranářů, hrozivě vypadající Cobru, sekající vzduch mohutnými lopatami rotoru, ale i historická 3D divadelní vystoupení z první i druhé světové války, to je prostě zážitek…
Samozřejmě Martin Šonka s Extrou, jako vždy popírající veškeré možné fyzikální zákony. A jen tak, jakoby mimochodem, si to i sám komentující…
Pro letošek však číslem jedna byly beze sporu Flying Bulls a jejich společné akrobatické vystoupení s Ondrou Špankem na gripenu. A on i celá čtyřka posléze v sólových vystoupeních. Upřímně, když jsem viděl před několika lety gripen a Extru vystupovat společně poprvé, přemýšlel jsem, zdali je ještě možné to posunout někam dál…
Je to možné…
I pozemní program byl bohatý, nicméně ten jsme tentokrát spíše vynechali. Jediné, co jsme si ujít nenechali,… zejména proto, že nás váže pouto dlouhodobé spolupráce,… byla prohlídka expozice československých příslušníků RAF, letos doplněna o slavné Čechoameričany, bojující na pacifickém bojišti…
Pro duše zvídavé doporučuji si najít informace o jménech Stanley Vejtasa a Apollo Souček…
No a opět došlo i na simulátory (též z důvodu dlouhodobé vzájemné podpory), nicméně tentokráte v pozici pozorovatele. Po včerejším drobném neúspěchu a likvidaci Albatrosa a nádraží za letištěm přenechal jsem knipl pro jistotu profesionálům…
Dlužno dodat, že i přes chybějící možnost „vjemu pohybu zadnicí“ se toho Leoš v sobotu a Jarda v neděli chopili s nadšením a prokázali, že jak se jednou létat naučíš, tak to nezapomeneš a dostaneš stroj na zem kdykoliv…
Večerní návštěva u vrtulníkové letky Heli Czech byla zaslouženou odměnou za poctivě odpracovaný den a našlapaných 12,5 kilometru. Asi si není potřeba domýšlet, s jakou chutí jsme si pak v hangáru na večerní hangár party sedli na lavičku a osvěžili hrdlo lahodným mokem…
