Ranní probuzení přineslo dva pocity. Jednak, že se nám ještě nechce vstávat, protože příjemně vlahý vzduch, vyhřátý klobouk a únava ze včerejška. Druhak, že je paráda, že máme postavený stánek již ze včera, tedy ranní přípravy půjdou mnohem rychleji…
Navíc spousta zkušeností ze včera, z nichž jsme mohli vycházet. Totiž, prezentaci formou stánku vyzkoušeli jsme úplně poprvé. A dlužno dodat, že Ivo jako náčelník (naší) základny se osvědčil nejen jako studnice vědění a moudrosti, ale také jako zdatný lovec duší a obchodník…
A to na dnešek měla Romana, jenž se musel z důvodů pracovních odebrat ku domovu, vystřídat Kiki, naše zpívající poletucha z České asociace pilotek! Tedy moudrost doplnila i krása! Hej, pic!…
Zanedlouho pak i Štěpka s Jardou, tedy byla smečka zase o kousek silnější…
A jako by se tím umoudřilo i počasí. Ne snad, že by se po obloze nehonila mračna, ale vysvitlo sluníčko a začalo hřát…
Ehm,… kdopak si doma zapomněl opalovací krém a bude večer vypadat, jako kdyby pohlédl do otevřeného černobylského reaktoru? Nebo jako čerstvě spařený vepř?…
Díky počasí dorazilo ještě víc lidí, než včera a průběhu programu to jen přidalo na kráse. Vzhledem k tomu, že jsme většinu mohli sledovat již podruhé, věnovali jsme se tentokráte spíše setkávání se s kamarády, partnery a kolegy…
Jmenovat je všechny nebudu, bylo by jich na dvě stránky. Ostatně, jsou k nalezení v přiložených fotogaleriích…
Místo toho zmíním jen,… a s velikou radostí!,… velice slavnostní a milý okamžik. Mezi dorazivšími hosty ukázala se totiž paní Jitka Režná, dcera legendy a ikony československého letectví, gen. Františka Fajtla. Nejen mně, ale i ostatním „pachatelům“ bylo velkým potěšením a ctí popřát jí k významnému životnímu jubileu…
A vlastně, nebyla to nakonec jediná slavnostní chvíle. Odpoledne měli jsme s Kiki tu čest předat kolegovi a kamarádovi Vampirovi certifikát o absolvování výcviku pro DCS mise za každého počasí v řízeném letovém provozu…
Heuréka! Pláče! Přitom takový obr. Ale koho by to nedojalo?…
A sláva do třetice, kpt. Ondra Španko byl odpoledne jmenován čestným členem Ústavu virtuálních pilotů. Gratulujeme!…
Jestli byla sobota náročná, v neděli se sečetly všechny tři dny dohromady a přidalo se i sluníčko. A to by nezvlád ani Krakonoš. Byli jsme ušlapaní, uvaření, upečení, unavení,… ale šťastní…
Snad jedinou čmouhou na tom skvělém dnu byla večerní průtrž. Očekávaná a pečlivě sledovaná, blížící se ze všech stran a hrozící spustit každým okamžikem. Nakonec to ale vcelku vyšlo a odpadla jen dvě nebo tři poslední vystoupení. Takže úspěch…
A nás čekalo balení a skládání. A pak to úplně nejvíc nejsmutnější na takových akcích – loučení…
Odjížděli jsme ale s dobrým pocitem, to co jsme chtěli, jsme zvládli a myslím zcela neobjektivně, že skvěle…
Díky, Kiki, Leoši, Ivo a Romane za skvěle odvedenou práci, Štěpko a Jardo za pomoc, Joe, Dane, Martine a ostatní RAFáci, Vláďo, Pauro, Niki a celá DCS bando za Vaši blízkost a spolupráci…
Díky všem organizátorům a pilotům za obrovské kvantum práce a úspěšný boj s neduhy počasí…
Těšíme se na příště…
