Ze čtvrtka na pátek odehrálo se něco, co pro nás má a bude mít velký význam. Setkání, na němž se podílelo mnoho kolegů a kamarádů z milovického, žateckého a pražského klubu, Olinovy Tygří(kové) letky, z Českého svazu letectví, Slovenského leteckého zvazu, bezděkovského Leteckého muzea Korea-Merkur, 1. virtuální letky, Flying Revue… a hlavně dětí z milovické Základní školy TGM. Akci, o které jsme snili několik let, dvakrát pokaženou kovidovým stanným právem tak, až jsme se domnívali, že se prostě definitivně neuskuteční…
Ale podařilo se. A hlavně,… PODAŘILO SE!!!
Podrobněji se této akci, pro kterou jsme vybrali pracovní název „Operace Nabut II.“, budeme věnovat jako tradičně na stránkách časopisu Flying Revue. Reportáž vyjde i ve vysílání regionální UTV. Nicméně několik málo informací…
Na jaře 1948 bojoval svoji válku o přežití (nikoliv první a bohužel ani poslední) nově vzniknuvší stát Izrael. Nebýt pomoci Československa, které jako jediný stát na světě cvičilo izraelské vojáky a specialisty, dodávalo zásoby a techniku, těžko by židovský stát a národ přežil…
Je notoricky známým historickým faktem, že pro zásobování Izraele byl mimo jiné vytvořen i letecký most, kdy desítky dopravních strojů létaly se zásobami mezi Žatcem a izraelskými letišti. A to včetně rozebraných „Mezků“,stíhaček Avia S-199, označovaných v Izraeli Sakin. Žatecké letiště bylo však svědkem a účastníkem i zcela ojedinělého přeletu bombardérů B-17, které po zakoupení a přeletu z USA byly zde přezbrojeny a označeny Davidovou hvězdou, aby posléze přeletěly na letiště Ekron (dnes Tel Nov) a staly se základním kamenem židovského bombardovacího letectva…
A právě tato událost, někdejší operace Nabut, přivedla nás na myšlenku, o níž jsem se zmínil na začátku. Dokázali bychom naplánovat a zrealizovat tento přelet na simulátoru tak, aby celou trasu mohli odřídit školáci?…
Když ve čtvrtek krátce po poledni dorazili kamarádi a kolegové z výše uvedených subjektů a ze žateckého autobusového nádraží přišel i tým našich milovických pilotů pod vedením paňčelek Báry a Radky, jen dva z nás věděli, že samotné zahájení celé akce bude mít pro nás všechny velice zvláštní a významný nádech. Bylo nutné z bezpečnostních důvodů dodržet naprosté utajení. V půl druhé totiž před muzeem zastavila černá limuzína a z ní, samozřejmě pod dohledem pracovníků z bezpečnostní služby, vystoupila velice vzácná návštěva – velvyslankyně státu Izrael v České republice, Její Eminence paní Anna Azari s manželem…
Po přivítání seznámili jsme paní velvyslankyni s naším záměrem a poté oba vzácné hosty provedli po muzeu. Došlo i na krátké interview pro UTV a podpisy do pamětní knihy a na pamětní listy. Muzeum, zejména pak část expozice, věnovaná Akci DI – Důvěrné Izrael, jakož i celá tato akce s dětmi, kdy jsme neopomněli zdůraznit, že se jedná o misi striktně apolitickou a mírovou, která má spojovat národy a zároveň udržovat v paměti historické události tak, jak se skutečně staly, bez příkras a účelového pozměňování, zanechaly v obou našich vzácných hostech velice hluboký dojem. Když jsme závěrem jmenovali paní velvyslankyni Čestným členem Olinovy Tygří(kové) letky a předali symbolický dárek – přestřižený ostnatý drát z litoměřické podzemní nacistické továrny Richard (jako památku na zahynulé židovské vězně a jako symbol svobody, kterou nelze získat, pokud nedojde právě k přestřižení ostnatých drátů a podobných svazujících zábran), neubránila se na krátký okamžik dojetí…
Jakube, velký dík za pomoc s angličtinou v průběhu návštěvy. Veru, Tobě za fotodokumentaci…
Poté, co nás tato velmi významná návštěva opustila a vydala se za dalšími svými diplomatickými povinnostmi, pustili jsme se i my do práce. Briefing, abychom si upřesnili program, který nás čeká. rozdělení do posádek (včetně velitelské posádky Bára-Radka) a první navigační porada. Zde musím velice ocenit zkušenosti skutečných machrů v oboru, kteří mnou připravenou mapu se zanesenou trasou letu převedli do správné letecké formy. Rychťo a Gimloo, skvělá práce…
Nadešel slavnostní okamžik – start. Soustředění první posádky, řvoucí motory, Dakota, kodrcající se po travnaté ploše letiště Macerka (Jak víme, žatecké letiště už neexistuje ani pro flight simulator),… a vzhůru do nebes. Vzhůru po Mostě až tam…
V průběhu letu střídaly se posádky cca po hodinových intervalech, za berany dakoty vystřídali se všichni, pod odborným dohledem Gimla a Tibyho. Nakonec jsem jeden z úseků odletěl s Gimlem i já, aby se mohla vyspat posádka závěrečná, která měla na starosti přistání na letišti Tel Nov…
Musím konstatovat, s velkým uznáním a obdivem, že celý tým se k akci postavil velice zodpovědně a odevzdal velký kus vynikající práce. Samozřejmě, že zkrotit dvoumotorový „autobus“ ze začátku nebylo pro všechny stejně jednoduché, ale vše se obešlo bez nějakých zásadních problémů. Klobouk dolů, kamarádi…
Během letu měli ostatní možnost prohlédnout si exponáty muzea, popovídat si s letci, nahlédnout do fotografií a knížek, opéct si něco dobrého na zub na ohýnku, či se na chvíli natáhnout do stanu a nabrat síly. Usednout do kabiny stíhačky a zažít na chvíli pocit jako opravdický pilot…
Zejména těch sil bylo nakonec potřeba velmi mnoho, protože oproti původnímu (mému) předpokladu se celý přelet protáhl na dlouhých 14 a čtvrt hodiny! Ale podařilo se!!! Ve čtvrt na sedm ráno přiblížila se dakota k Ekronu, provedla okruh a čistě a bezpečně přistála. MISE SPLNĚNA!!!
Jedinečná mise, kterou dosud nikdy nikdo nevyzkoušel a nerealizoval! Zároveň nejdelší let na našem simulátoru v Bezděkově, který byl kdy proveden. Navíc prakticky kompletně řízen dětmi!!!
Kamarádi, velice Vám všem děkuji. Za pomoc s organizací, za úspěšnou realizaci, za odvahu a zodpovědnost. DĚCKA, JSTE BORCI, JSME NA VÁS HRDÍ!!!
