I zpáteční cesta domů byl zážitek. A to obvykle návraty nemám rád, protože něco zajímavého a pěkného končí…Opět nádherný východ slunce, ještě krásnější než včera. Snad na rozloučenou s příjemným prostředím ružomberského letiště a se Slovenskem vůbec?…
Poslední vzdušná procházka nad Liptovskou Marou, zavrčet kolegům nad hlavou v Bešeňové a vzhůru nad Malou Fatru…
Nádherné kopce, pro chlapce z Polabské placky pastva pro oči i duši. Magura, Malý a Vel´ký Rozsutec, Osnica, Čierťaže…
I žaludek dostal svoje, v turbulencích mezi vrcholky hor, kde si člověk připadal maličký a měl pocit, že ho to každou vteřinu otočí na záda. Pak malé uklidnění nad údolím Váhu a totéž, naštěstí v menší míře, nad Javorníky a Moravskoslezskými Beskydy. Jen si to užijte, chlapci, člověk není orel a nemá přeci létat, tak nějak normálně od přírody…
Opět jsme se pak po cestě mohli kochat nádhernými zákoutími naší malé zemičky. Radhošť, Helfštýn, vojenský prostor Libavá v Oderských vrších, Bouzov,… zanedlouho jsme už mohli zahlédnout i Chrudim a moje oblíbené Nasavrky. Ahoj, Keltové, zdravím z nebe…
Pak nad hřebeny Železných hor až k letišti Podhořany, zamávat holkám z České asociace pilotek neboli ČAPkám. Malý okruh nad základnou a opět pozdravení, tentokráte kamarádům tygrům z Čáslavi…
Tenkrát se tady na jednadvacítkách Jarda tak kochat nemohl…
Od Kutné Hory, kde se krásně tyčila do nebes Svatá Barbora, už se dalo přes Draslovka City dohlédnout i do Poděbrad a Nymburka, vlevo pak prosvítaly Milovice. Kdyby nebyl opar a neblížilo se uplakané počasí, jsem si jistý, že by byly vidět Krkonoše, Říp a podobně…
V bezpečné vzdálenosti obletět antény u Českého Brodu a ještě malý výlet ku Praze. Nad Hostivař a pak obloukem mezi Vysočany a Černý most. A zamávat rodičům na Žižkov…Mimochodem, i ten žižkovský Bajkonur je odsud vcelku nicotná špejlička…
Samozřejmě nám to nedalo a podívali jsme se i nad Letňany a Kbely, toho času bez provozu. A hele! tady ještě MiGy na letišti stojí!…
No a pak už jen pár minut a přistání…Na to, že jsme letěli tentokrát přes tři hodiny, jednak kvůli větru, jednak kvůli toulkám nad krajinou, teď mi to přijde, jako by to všechno uteklo strašně rychle…
Nu což, však to rozhodně nebyl výlet poslední. Orlové promiňte, létání je nádhera…
