Déšť, vítr, zima, prostě psota. Nic nelétá, i holubi chodí pěšky. Typické anglické počasí…
Jak ale trefné pro pietní akt na nymburském letišti, v jehož průběhu byla za přítomnosti několika desítek hostů (fanoušků letectví, letců, příslušníků VzS AČR, zastupitelů přilehlých obcí…) odhalena pamětní deska československých příslušníků RAF pocházejících z Nymburka a okolí. Další z vynikajících počinů velkého srdcaře a kamaráda Františka Adamce, dílo, které sice působí na první pohled skromně, ale nese v sobě obrovské množství poctivé a usilovné práce…
Po slavnostním odhalení, proslovech hostů, položení kytic a státní hymně přesunuli jsme se do budovy aeroklubu. Ohřát se, občerstvit, probrat s kamarády dojmy a také vyslechnout velice zajímavé povídání o jednotlivých letcích, jejichž jména jsou na pamětní desce vyobrazena. O našich hrdinech, z nichž většina bohužel v průběhu války zahynula, ať už v boji, či při výcviku…
A také využít situaci a posedět chvilku v přítomnosti dcery Viléma Bufky a Františka. Prohlédnout si model „Tamary“ a zavzpomínat na kamaráda Jardu Nováka z Austrálie při pohledu na králíka Bobbyho. Dnes už cenný artefakt pečlivě uložený v průhledné krabici. Kdysi jsem měl tu čest držet ho v ruce naživo…
Neopomněli jsme ani navštívit hangár a shlédnout velice početnou flotilu leteckou, bohužel díky počasí uzemněnou. Nádherné stroje. A vskutku epesní výzdoba. Tady se na naše hrdiny nezapomene…
Odcházíme k autu a já koukám na zčeřenou hladinu obrovské kaluže, v jejíž hladině se zrcadlí silueta pomníku a třepetající se česká vlajka, spolu s vlajkou RAF. Jako bych v dáli zaslechl burácení pegasů. Wellington startuje do tohoto psího počasí a mizí v mracích. Nebo je to Liberator? Možná naposledy…
