Jak se cítím? Nepopírám, ze včerejšího podvečera měl jsem obavy. Křtít kalendář není jen tak. Nikdy jsem to vlastně nedělal a hovořit v souvislých větách před veřejností taktéž nemám zrovna v oblibě. Nicméně…
Naštěstí se v Café AdAstra sešla skvělá parta lidí. Ne bohužel všichni, které jsem pozval, pracovní povinnosti se bohužel ošulit nedají. Ale přítomnost lidí, kteří mají na projektu Olinovy Tygří(kové) letky i na kalendáři samotném podíl, mi značně pomohla. Navíc už samo prostředí kavárny a její název – Ad Astra – Ke hvězdám…
A nebyl to křest ledajaký. Nebo běžný, řekněme. Obvykle se prý křtí šampaňským. Cosik se poví, zaplácá se, pak se křtěný objekt skropí šumivým mokem. Olin jest však zapřisáhlým odpůrcem alkoholu, tedy jsme zvolili formu jinou. Pro někoho možná na první pohled trochu mystickou, ale modří vědí…
Kamarádi, děkuji Vám všem, i těm, kteří jste nemohli se dostaviti. Bez Vás by to nešlo…
A Olinovi přejeme spoustu dalších dobrodružství nejen pod nebeskou klenbou. Spoustu dalších zvídavých malých kamarádů, toužících hrát si s větrem a vzduchem. Možná též na cestě ku hvězdám…
