Tak do třetice. A znovu do Prahy, minule už nebyl čas na další místa…Ale dneska jsem vybral v podstatě jen dvě…
Tím druhým byl hřbitov v Hlubočepích. Zcela záměrně, chtěl jsem totiž zbytek vlčích máků od dětí z MŠ a ZŠ v Milovicích a Mžanech umístit především tam, na hrob Míši Tiché…
A bylo to i tak trochu symbolické, po celou dobu nad hlavami burácely motory letadel, přistávajících na letišti Praha-Ruzyně…
Jen tedy, tady bych máků potřeboval tak desetkrát tolik. Značná část hrobů ukrývá ostatky hrdinů, padlých během květnového Pražského povstání…
Na některé nakonec máčky už nestačily, nezbylo, než se jen v tiché úctě podívat a přečíst si jména těch, kteří padli v bojích o Prahu…
A to první místo, které jsem záměrně přesunul na druhé (ale jen v rámci textu, nikoliv v reálu…)?…
Tím byl typický londýnský „Double Decker“, červený dvoupatrový stroj, který jsem letos v parku před žižkovským stánkem fotbalových sportů potkal poprvé…
A nezaujal mě toliko lakem, na levém boku tohoto mohutného autobusu skvoucí se silueta spitfiru, anglické a česká vlajka. Výzdoba uvnitř věnovaná našim letcům a perutím, doplněná o mnohé artefakty, modely a dokonce i o postavu letce Slámy, byť v uniformě prapodivné a v teniskách. Což ale místu naštěstí pranic neubírá…
Musím říci, že mi tu ta káva chutnala převelice. Pro tentokrát to beru jako krásné završení maratónu k uctění památky válečných veteránů, ale musím sem ještě někdy zajít. Musíme…
