„Já jsem jen živa figurína a mými ústy promlouvají jejich osudy. Uniformu RAF nosím jako obal srdce…“
Autorem této věty sice je jiný z kamarádů, připomínajících životy, osudy a hrdinství Čechoslováků v uniformě britského Královského letectva. Ale tím, že jí včera na začátku své přednášky Dan Švec použil, naprosto přesně vystihl to, co je samou podstatou reenactmentu. Není to hra na vojáky. Je to snaha maximálně přiblížit a připomenout historii, získávat a předávat dobové materiály a poznatky. Je to životní styl a nebojím se říci i poslání…
Proto jsme si pro první z odborných besed ČsSL na Dopravní fakultě ČVUT nemohli vybrat osobu povolanější…
(A omlouvám se, níže napsané bude asi trochu osobnější vyznání, než jen obyčejný report…)
PhDr. Dana Švece (Čeští RAFáci, z. s.) asi není třeba představovat. Konec konců, kdo jezdí pravidelně na různé letecké akce (nejen) po České republice, i ten, kdo na takovéto zavítal jednou, třeba i náhodně, nemůže přehlédnout dobové ležení, nad nímž vlaje krom vlajky československé i vlajka v barvě letecké modři s britskou vlajkou v levém horním rohu a kokardou RAF v pravé dolním. A kluky v šedomodrých battle dressech i důstojnických uniformách (samozřejmě i z ostatních klubů vojenské historie), s hrdostí nosící na ramenou domovenky Czechoslovakia. Desítky dobových doplňků, historické fotografie, dokumenty, mapy, modely. A především silného ducha, k nerozeznání podobného tomu, jakým prosluli naši letci (piloti i pozemní personál) na anglických letištích během druhé světové války. Natolik, že jsou tito „novodobí RAFáci“ vysoce uznáváni i v zahraničí, zejména pak v samotné Velké Británii…
Danových besed zažili jsme už několik. A vždy to byl obrovský zážitek. Poučný, zábavný, ale na druhou stranu nesmírně emotivní. Už jen proto, že jsme sami měli tu čest mnohé z bývalých československých příslušníků RAF poznat osobně. Seznámit se s nimi, s mnohými se i kamarádit, poznat jejich osudy blíže, mnohdy i více, než je známo z knih, dokumentů a filmů. Proto si dokážeme tyto národní hrdiny mnohdy vybavit velmi přesně. Zavřít oči a vidět jejich úsměv i žal, slyšet jejich hlasy. Dovedeme si, byť jen okrajově se zapojením fantazie, představit jejich pohnutky, které je vedly k tomu nesedět doma na zadnici, ale opustit své nejbližší a vydat se do neznáma bojovat za vlast. I s vědomím toho, že odcházejí bez „zpáteční jízdenky“. Vžít se ale úplně do jejich myslí a pocitů nelze. Můžeme mít načteno a nakoukáno, ale představit si, že teď jsme tady, mladí, plní energie, veselí,… a za pár hodin letíme vstříc jisté smrti uzavřeni v kovové rakvi? A že nevíme, kdy náš stroj roztrhá dávka z kulometů a kanónů nepřátelské stíhačky? Smrtící déšť ohně a oceli protiletadlové palby? Že nás pohltí žár plamenů? Bezedné hlubiny oceánu? Že v lepším případě večer opět možná naposledy usedneme ke stolu, kde bude prázdná židle našeho nejlepšího kamaráda? A co naši doma? Rodiče, sourozenci, manželka a děti, milovaná dívka?…
Ne, to si opravdu představit nelze…
A přesto šli. A proč? Protože přísahali „…při všem, co jest nám svato, a v plné shodě se svým svědomím a přesvědčením, že budeme poslušni presidenta a vlády republiky Československé a všech svých velitelů, presidentem a vládou ustanovených; přísaháme, že budeme bez odmluvy plniti její nařízení vždy a všude, i v nebezpečí, bez váhání a odporu, že svých vojsk neopustíme, ale i životy své ochotně dáme na ochranu vlasti a za její svobodu; přísaháme, že budeme druh druha milovati, k sobě věrně státi, v nebezpečí se neopouštěti, ale až do konce se brániti tak, jak nám káže mužná čest a vědomí povinností občanských…“
Přesto se od nich vlast na dlouhé desítky let odvrátila…
Dane, skvělá práce, děkujeme a hluboce se klaníme…
Tato beseda s PhDr. Danem Švecem byla první kostičkou ve skládačce. Prvním dílem v seriálu zimních besed, kterými se Svaz pokusil znovu obnovit známé a leteckou veřejností oblíbené přednášky Odborné společnosti letecké, organizované Ing. Ivanem Šípkem. A nasadili jsme tímto laťku velice vysoko, což je do budoucna velká výzva, jejímž pilířem včerejší setkání na Albertově bude velmi pevným…
Mimochodem, dovolujeme si zde možná jako první nabídnout nový titul z Danovy dílny…
Již teď se těšíme na setkání příští, kdy se (tentokrát pod taktovkou Ing. Iva Pujmana) opět ponoříme do historie československého letectví…
