Zdravím přátelé Bety. Máme tu konec května. Neděli 16.5. jsme z větší části strávili s Jardou Anýžem v dílně W-Motor Service na letišti Bubovice. Motor do Bety je teď kompletně rozebrán, probíhají různé očistné akce, kontroly, proměřování a do sbírky dokumentů přibyl nález. Dobrá zpráva, kterou pro nás vytvořil Tomáš Svoboda z W-M Service, je, že na motoru nebyla zjištěna koroze, usazeniny karbonu nepatrné a mechanické vady jsou minimální, resp. u snadno nahraditelných dílů jako víčka rozvodů. Obě magneta budou muset být nahrazena novými LUN 2225, která naštěstí vyrábí podnik SPD-Kroměříž a.s. (http://www.spd-km.cz/) Minulý týden jsem zavolal do Kroměříže na obchodní oddělení poptat dostupnost, cenu a tak. Na druhém konci bezdrátu se ozvala velice příjemná paní Jana Koňárková. Popsal jsem ji naš projekt a situaci. Slíbila, že bude informovat manžela, ředitele podniku SPD, Ing . Vlastislava Koňárka. 22.5. mi pan Ing. zavolal a přislíbil pomoc. Dále doufám v pomoc od LOM Praha s.p. a Woodcomp Propellers s.r.o.
Opět velmi děkuji leteckému národu, protože dnes již 120 dárců přispělo aby ta Beta opět připomínala báječnou dobu báječných létajících strojů. Od poslední Zprávy č.14 konto překonalo 430 000 Kč. Novými sponzory jsou : Zbyněk Flek, Jaroslav Klacek, Karel Vladař, Tomáš Šlapák, Jan Fabián, Zbyněk Pavlon, Miroslava Menová, Ing Petr Brožek, Irena Králevičová a na kontě Bety se opět objevují jména Čenda Padrůněk, Radka Máchová, Jiří Zelenka a Josef Říha.
Kluci se zlatýma ručičkama už připevnili křidélka a pracují na instalaci táhel křidélek a klapek.
Petr Sojka nechal v slánské továrně na baterie vyrobit nové články do ELT a k tomu zprovoznil Garmin rádio a sehnal kabeláž jako dárek Betě.
Před sobotním otevřením Leteckého muzea Kbely jsem oprášil zašlé umění a natíral ještě zašlejší rámy, nařezal překližku, nalepil na ni krásné plakáty s prosbou o Pomoc Betě opět do vzduchu a rozmístil je s pomocí Jardy Anýže po muzeu. Budou tam na očích až do křtění Bety. Mám v dílně ještě dva stojany a jeden bych potřeboval dopravit do leteckého muzea Vyškov. Prosím vás, kdyby někdo jel z Prahy tím směrem, pomožte nám.
Dnes se opět vracím k pokračování článku Bohouše Rosičky Beta letí, otištěném v časopise AeroHobby v roce 2015.
Po německé okupaci Československa v březnu 1939 byly zabaveny, část předána Slovenskému štátu, ostatní pro své potřeby převzala Luftwaffe. Bohužel se nedochoval ani jeden originální kus.
Zkraje roku 1988 tedy začala počáteční přípravná fáze stavby Be 50. Nejdříve bylo nutné sehnat výkresy a další původní dokumentaci, sestavit seznam potřebného materiálu, prověřit reálné možnosti výroby dílů, na které by Honza s kolegy v dílnách kbelského muzea sám nestačil a samozřejmě byly na přetřesu i otázky finanční. Získání původní výkresové dokumentace bylo základní podmínkou, protože od počátku byl Honza rozhodnut, že se nebude jednat o repliku, ale stavba letounu bude pojata jako další kus sériové výroby typu v choceňské továrně. Naštěstí se zachovala podstatná část archivu továrny, včetně výkresů k Be 50, dále některé výpočty a technologické údaje. Tento cenný tip Honzovi „dohodil“ Ing. Vladimír Příhoda, kolega z aeroklubu a pracovník leteckého úřadu, který v rozjezdu „Akce Beta“ působil jako v pořadí první osoba stavebního dozoru a cenný rádce. Již 3. března 1988 se Honza s kolegou Pšeničkou vypravili do Chocně a pracovník n. p. Orličan pan Oto Vavřín, pro ně potřebnou dokumentaci ochotně vyhledal a zapůjčil. Byla tehdy ještě k dispozici přímo v podniku, dnes je v nedalekém Státním oblastním archivu Zámrsk. Cenné kousky dalších výkresů a několika stran výpočtů měl ve svém soukromém archivu také Ing. Vladimír Frynta CSc., který ve válečných létech 1942-1945 v Chocni pracoval jako začínající konstruktér (jeho dnes jednadevadesátiletá manželka Milena, tehdy slečna Faltysová, pracovala v létech 1943-1945 rovněž v továrně Beneš-Mráz, jako sekretářka známého konstruktéra Ing. Hajna).
Na velkoformátových modrotiskových výkresech bylo nutné opravit potrhané části a různá poškození papíru v ohybech, všechny překopírovat nebo částečně překreslit na pracovní verze. Nutná byla i porovnávací kontrola číselných zápisů rozměrů jednotlivých dílů konstrukce. Důležitá pomoc Ing. Vl. Frynty, CSc., spočívala i v tom, že Honzovi pomohl orientovat se ve čtení originálních výkresů, protože inženýrské a kresličské zvyklosti v letecké výrobě druhé poloviny 30. let byly proti současnosti často dost rozdílné. Po výkresech přišla na pořad dne otázka materiálu potřebného k zahájení stavby. Honza již měl zpracovaný rozpis a začal potřebné „dříví“ shánět. Velmi významný byl nákup ze zásob Orličnanu n. p. Choceň, včetně pevnostně zkoušené letecké borovice. V polovině listopadu 1988 odtud odvezl do kbelského muzea 1,5 m3 kvalitního materiálu dle vlastního výběru. Na tom mají zásluhu především tehdejší předseda Základní organizace Svazarmu 4009/928 AK Letňany (opsáno z razítka), „Cyrda“ Kovář a hospodář Zdeněk Kulda, kteří vystavili objednávku a vše zaplatili. Ze skladu Leteckého muzea VHÚ byla ke stavbě dána k dispozici dostatečná zásoba bukové a březové překližky potřebné tloušťky a za pár měsíců bylo materiálu dost k tomu, aby se Honza mohl pustit do díla. Motor Walter Minor 4-III a vrtuli pro Betu odkoupilo kbelské muzeum. Administrativně stavba de facto začala Honzovým dopisem, odeslaným 6. prosince 1990 tehdejšímu Technickému inspektorátu Státní letecké inspekce (dále SLI). Oznamoval v něm, že zahajuje stavbu letounu a bude při ní postupovat v souladu s předpisem L8/A a směrnicí Vš 5. Uváděl dále, že letoun byl původním výrobcem prokazován dle tehdejšího francouzského předpisu CINA (Commission Internationale de Navigation Aérienne), který od 1. ledna 1936 platil v tehdejší ČSR jako „Pravidla o minimálních podmínkách pro vydávání způsobilosti o létání“). K tomu Honza doplnil, že požadované konstrukční záležitosti nově stavěné Be 50 budou prokazovány dle předpisu JAR-VLA. Pro výkon funkce stavebního dozoru navrhl Jaroslava Hejkala, kvalifikovaného technika I. a II. typu a zkušeného kontrolora tehdejší letové zkušebny VZLÚ. O čtrnáct dnů později, 19. prosince, přišel od SLI dopis podepsaný vedoucím Technického inspektorátu Ing. Pavlem Hýlou, ve kterém Honzovi sděluje, že SLI bere oznámení o stavbě na vědomí a potvrzuje, že pro ověření letové způsobilosti letounu bude nutné zpracovat porovnání se soudobým předpisem JAR-VLA. Upozornil dále na několik technických detailů, které bude SLI vyžadovat a „na možné rozsáhlé problémy se statickou elektřinou“. Kostření palubní elektroinstalace a odvodu statické elektřiny z letadla za letu a při přistání pak Honza skutečně věnoval značnou pozornost.
Jenyk Klaban, muž nekonečně mnoha talentů……
Pokračování příště.
Mějte se dobře a pokud znáte někoho, kdo ještě o Betě nic neví, tak ji/jeho přemluvte k odběru těchto Zpráv zasláním jejich email adresy na be50beta@seznam.cz
