Kdyby Bůh chtěl, aby člověk létal, dal by mu křídla“…
Leč Bůh tomu, aby člověk létal, není příliš nakloněn. Možná proto to trvalo tak dlouho, než se člověk odpoutal od země.
Piloti si musí uvědomit, že vzduch není pro člověka přirozené prostředí a v jejich vlastním zájmu musí respektovat fyzikální a aerodynamické zákony, které nelze obelstít. Jedině tak mají velkou naději, že se z nich jednou stanou staří šediví zkušení vzdušní vlci.
Jsou však takoví piloti, pro něž je vzduch naprosto přirozeným prostředím, a cítí se v něm, jako ryba ve vodě. Když vidíme akrobatická vystoupení Martina Šonky, zdá se, že v tuto chvíli žádné fyzikální zákony neexistují. Je to nesporně dáno i vývojem letecké techniky, nicméně základem všeho je pilotní umění aktéra samotného.
Českoslovenští piloti patřili vždy ke světové akrobatické špičce. Vynikající akrobatický pilot škpt. František Malkovský předváděl počátkem 30. let minulého století maximum, co šlo se stroji tehdejší konstrukce zalétat. Bohužel se mu akrobacie v roce 1930 stala osudnou. Později se slavná akrobatická jména Josef Hubáček, Petr Široký, František Novák a Ján Ambruš prosadila v akrobatické soutěži, která se uskutečnila v rámci olympijských her v Berlíně v roce 1936. druhé a třetí místo Petra Širokého a Františka Nováka i osmé místo Jána Ambruše byly vynikající úspěch.
O rok později se ve švýcarském Curychu uskutečnil IV. mezinárodní mítink, na kterém se ukázalo, že naši akrobaté jsou absolutní špička. v jednotlivcích obsadil František Novák první místo, Petr Široký třetí a Josef Hubáček čtvrté. Mezi akrobatickými skupinami byli opět naši piloti první před Itálií a Francií.
V šedesátých letech minulého století nastoupila další generace špičkových akrobatů, mezi které patřili zejména Ladislav Bezák, vítěz prvního mistrovství světa v letecké akrobacii v roce 1960. Mezi přední akrobaty té doby se řadili také Jiří Bláha, Vilém Krysta, František Skácelík, Jaromír Hůlka, Zdeněk Beseda, Pavel Čičo, Jiří Stoklasa, Juraj Šouc, Ladislav Trebatický, Jiří Saller i Radomír Orlita. Ke zkušeným leteckým akrobatkám patřila také Eva Kaprasová, která obsadila třetí místo na mistrovství světa. A další, jako Radka Máchová, Jiřina Lokherová, Olga Kovačičová a další.
Nesmíme zapomenout také na ty, kteří akrobaty vychovávají. A proto jmenujme alespoň Stano Bajzíka a Jiřího Durase.
Tím však výčet úspěšných akrobatů nekončí, neboť v letech devadesátých dosáhl vynikajících výsledků na evropských i světových soutěžích velký akrobatický talent Martin Stáhalík. Bohužel tragická letecká havárie v roce 2001 jeho slibnou kariéru ukončila. Dvojnásobnými mistry světa v kategorii Advance se stali i Petr Biskup, Martin Vecko a Martin Hyka.
Následují současné hvězdy na akrobatickém nebi, mezi nimiž vyniká zejména Martin Šonka, který v posledních letech stanul vždy na stupních vítězů v prestižním seriálu leteckých závodů Red Bull Air Race. V roce 2018 se stal dokonce jeho celkovým vítězem. Úspěšně mu sekunduje další vynikající český akrobatický pilot Petr Kopfstein.
Z toho všeho je možné udělat si jasný závěr. Českoslovenští a později čeští piloti vždy patřili, patří a budou patřit k světové špičce letecké akrobacie. Proto jim Bůh dal křídla…
A právě tito akrobatičtí letci – Radka Máchová, Petr Jirmus, Martin Šonka a Petr Kopfstein – patřili mezi největší hvězdy celé akce. Byli jakýmsi živým doprovodem úžasné výstavy Králové vzduchu, kterou připravil Víťa Klímek z firmy Aeroteam a která byla odhalena v muzeu Korea-Merkur v Bezděkově. Petr Kopfstein navíc usedl do kokpitu svého akrobatického speciálu, aby předvedl hotový nebeský balet. Na besedy s nimi byl doslova a do písmene „plný barák“…
A to pořád ještě nebylo vše…
